Memories of tomorrow

Part.7 - "Co tvoje princátko, Sky?"

    „Mé jméno je Liam." Sklopil hlavu a sundal si masku. Koukl mi do očí a mě se naskytla možnost vidět celou jeho tvář.
„Počkejte vy... Vy jste bratr Daniella." Poodstoupila jsem s překvapeným výrazem a vykulenýma očima.
„To jsem... Teď už mi řeknete vaše jméno?" Nervózně přešlápl na místě a čekal na mou odpověď.
„Já... musím už... Omluvte mě." Vykoktala jsem ze sebe zaskočeně několik nesrozumitelných slov a otočila se k odchodu. Slyšela jsem za sebou jeho volání, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. To snad ne... právě jsem strávila večer s bratrem mého snoubence. Z toho nemůže vzejít nic dobrého. Doufám, že mě v následujících dnech nepozná. Doběhla jsem do sálu a pohledem rychle hledala svého bratra. Po několika minutách jsem ho zahlédla u stolu se zákusky, tam co byl naposledy. Proboha, ten kluk nedělá nic jiného, než že jí. Ladným, ale svižným krokem jsem došla k němu.
„No ahoj. Kde jsi byla? Hledal jsem tě... Co to tvoje princátko, Sky?" Poškleboval se mi s plnou pusou jídla.
„Tak zaprvé, než začneš mluvit, nejdříve spolkni jídlo, je to nechutné... a za druhé, to princátko, je Liam Payne!" Důrazně jsem mu vysvětlila mou situaci.
„Počkej, jakože ten kluk je bratr Daniella? Tak to se povedlo." Vyvalil na mě oči a hluboce se zasmál, tentokrát už s prázdnou pusou.
„Přesně to se ti snažím říct... Strávila jsem večer s bratrem svého snoubence, chápeš to? A přestaň se smát, tohle je opravdu vážné! Co když mě pozná?" Svěsila jsem ramena a nehleděla na správný postoj.
„Prosím tě uklidni se, proč by tě měl poznávat... Sundala sis masku?" Zeptal se klidně.
„Ne, nesundala." Trošku klidněji jsem odpověděla a čekala, co chytrého vymyslí.
„No vidíš... Tak tě nepozná. Vždyť tě nepoznal zatím ani vlastní snoubenec, který se právě teď blíží k nám, takže už možná zaregistroval naši přítomnost... hodně štěstí, Sestřičko." Odpověděl, aniž by spustil pohled z jediného místa. Otočila jsem se tím směrem a pohled se mi naskytl na přicházejícího Daniella.
„Tady jste. Nemohl jsem vás najít... Ovšem pak jsem hledal tu nejkrásnější dívku zde a zdá se, že jsem se nemýlil." S poklonou mi políbil hřbet ruky.
„Děkuji, princi." Široce jsem se usmála po jeho komplimentu. Ne, že by mne to v tuto chvíli nějak zvlášť zajímalo, ale přeci jen je to můj budoucí manžel... Je vhodné chovat se na úrovni.
„Zatančíme si?" Nabídl mi rámě jako před několika minutami jeho bratr.
„Jistě." Po chvilkové pauze jsem odpověděla. Přišlo mi to vůči jemu ne fér... Přeci jen jsem to samé prožívala s jeho bratrem, ale nemohla jsem odmítnout. Na druhou stranu to nebyla moje vina... Přeci jsem nevěděla, že je to Liam. Celý tanec s Daniellem jsem myslela jen na to, co jsem právě udělala za hloupost. 'Tohle se ti opravdu nepovedlo, Skylar.' Hrálo mi v hlavě milion myšlenek, ani jsem si nevšimla, že hudba dohrála a tanec skončil.
„Děkuji za tanec, My Lady." Poklonil se Daniell a já udělala to samé.
„Já děkuji, princi. Už jsem velice unavená. Přeci jen to byl náročný den. Kdyby vám nevadilo, šla bych si odpočinout." Nevině jsem se usmála a doufala, že se brzy vytratím z téhle maškarády.
„Ale jistě. Chcete doprovodit ke komnatě?" Nabídl mi osobní doprovod.
„Ne děkuji, půjdu s bratrem." Usmála jsem se, jak jen to šlo.
„Samozřejmě. Uvidíme se tedy na zítřejší snídani." Kývl hlavou a já znovu udělala pukrle na jeho počest, otočila se k němu zády a odešla zpět k Louisovi.
„Bráško, jdu do pokoje... Mne to pro dnešek stačilo, myslím, že dnes večer jsem zkazila, co šlo... Jdeš též?" Zeptala jsem se formálně a čekala na odpověď.
„Ne, ještě nepůjdu. Začalo mě to tu docela bavit." Široce se usmál a koukl do strany. Podívala jsem se stejným směrem a pohled mi zůstal na dívce stojící o kousek dál. Byla to služebná? No to snad ne...
„Děláš si srandu, že ano? Ty koukáš po služkách? Uvědomuješ si, že jsi budoucí král našeho království, viď?" přimhouřila jsem oči a čekala na vysvětlení.
„Ale no tak... Na to mám času dost. A navíc je moc hezká!" Obhajoval svůj úlovek. To snad nemyslí vážně...
„Jsi ztracený případ, vážně Louisi!" Zakroutila jsem hlavou a dala se na odchod. Prodrala jsem se davem a zamířila nahoru po schodech rovnou do pokoje. Po zavření dveří, jsem si konečně oddychla. Celá jsme se odstrojila, šaty pověsila do obrovské skříně, přehodila přes sebe košili a zalehla do měkké postele. Během minuty jsem usnula.