Memories of tomorrow

Part. 3 - "Nádech, výdech..."

Skylar 's POV

„Můžeme?" Nastavil mi rámě, za které jsem se beze slov zavěsila. Zatavili jsme se kousek od schodů a chvilku jen tak stály.
„Odtud už musíš sama." Koukl se mi do očí a viděl mou trému.
„Ano, bohužel." Nakrčila jsem čelo tak, jako to dělám pokaždé, když si nejsem jistá.
„Uklidni se Sky... Budu na tebe čekat dole v sále, ano?" Přikrčil se, aby mi viděl do sklopené tváře a já kývla.
„Dobře." Vydechla jsem hluboce a hleděla na Louisovi záda. Nechápu, jak mohl být tak klidný. Popošla jsem a na posledním kousku chodby, kde jsem byla pořád v bezpečí bez pozornosti, jsem se nenápadně naklonila dolů, abych viděla alespoň přibližně, kolik hostů zde je. Bylo jich tam na můj vkus až moc. Na takový dav jsem nebyla zvyklá a to mi nedělalo dvakrát dobře. Nikdy jsem nebyla typ člověka, co potřebuje být středem pozornosti. Tím spíš jsem obdivovala bratra, jak klidně a bez náznaku emocí jen tak sejde do davu lidí, kteří z něj nespustí oči.
Narovnala jsem se a s hlubokým nádechem jemně přivřela oči. Nervózně jsem vydechla a s pevným sevřením své dlouhé suknice jsem ji nadzvedla a udělala první krůček směrem dolů ze schodů. Narovnala jsem vzpřímeně hlavu a snažila se etikety, kterou mne učili mé dvorní dámy. Čím níže ze schodů jsem se dostávala, tím více se na mě lepily pohledy hostů. Pomalým krokem jsem se blížila ke konci mého utrpení, proto jsem nadzvedla svůdně koutek svých rtů a snažila se zakrýt svou nervozitu. Sešla jsem poslední schod, ze kterého jsem zamířila rovnou k Louisovi, který mi nabídl rámě. Bez váhání jsem ho přijala a rozešla se i bratrem do vnitra plesu. Stoupli jsme si k jednomu ze stolů s občerstvením a nenápadně stáli. Ještě jsem na sobě cítila pár pohledů, ale jelikož jsem byla v bezpečí mimo všechen chaos, trošku jsem se uklidnila.
„No vidíš, zvládla si to." Šťouchl do mě Lou a já se na něj zamračila.
„Ani nevíš, jak moc jsem se musela přemáhat." Zatřepala jsem hlavou a přivřela své oči.
„Vypadala si skvěle, všichni na tobě vyseli pohledem." Pootevřela jsem oči a pohlédla přímo do jeho tváře s nadzvednutým obočím.
„Jo, přesně to jsem chtěla, aby všichni viděli mou nervozitu a nechuť k plesům." Odpověděla jsem ironicky a pohledem sledovala tančící páry. Lou bez další poznámky mé gesto zopakoval a sledoval také.