Memories of tomorrow

Part. 4 - "Kdo je to?"

Liam 's POV

Stáli jsme naproti schodišti s Niallem a unuděně koukali na celou tu maškarádu. Nemám rád plesy. Před pár hodinami jsemse vrátil z Irska domů a hned mě otec nutí jít na tuhle přetvářející sevěc. Niall pokukoval po urozených princeznách a popíjel punč, zatím co já ,otočený zády k celé té akci a otočený ke schodům, ze kterých chodili další a další urození lidé, jsem znuděně koukal z okna. Mé ruce schované v kapsách akorát podtrhovali nezájem k tomu, být šarmantní a elegantní. Jediné, co je na tomto plesu dobré, jsou masky. Nikdo, nebo alespoň většina lidí nepozná, kdo doopravdy jste, proto za vámi nechodí vlezlí rodiče princezen, že právě jejich dcera je pro vás a pro vaše království ta pravá.
„Sakra." Pootevřel Niall pusu a zahleděl se bez mrknutí na jedno místo.Popotáhl jsem obočí, jelikož tohle řekl nejmíň po sedmé a to jsme tady deset minut.
„Přestaň slintat, brácho." Pousmál jsem se nad jeho výrazem a nehledě nasprávně volená slova jsem odpověděl.
„Liame, podívej." Pokývl hlavou směrem ke schodišti, aniž by z daného místa spustil oči. S nezájmem jsem se pootočil, a když mi pohled spadl natu nejkrásnější dívku tady, otočil jsem se celý se stejně hloupým výrazem, jakoměl Niall.
Proboha."To bylo jediné, co jsem ze sebe dostal, při pohledu na dívku, která ladně scházela ze schodů. Sálem se rozprostřelo naprosté ticho a po chvilce se začalo ozývat tiché šuškání o již zmíněné dívce.
„Kdo je to?" Zeptal se Niall a dál věnoval pozornost té neznámé.
„Nemám tušení." Zamumlal jsem si pro sebe a nepřítomně pozoroval každý její ladný krok. Když sešla úplně dolů, vedle schodů se chytla nějakého chlapce,řekl bych, že to byl princ. Byl až moc dobře oblečený. Ale něco mi nesedělo...Měl dost podobný oblek, jako byl ten můj. Musela ho šít stejná švadlena. Její styl už za ty léta poznám. Bylo to zvláštní, na to, že jsem u nás na hradě aniv podhradí žádného z nich nikdy neviděl. Přestal jsem přemýšlet nad blbostmi a otočil se zpět k Niallovi.
„Kdo by to mohl být. Nikdy předtím jsem je tu neviděl. A to jsem skoro na každém plese." Zatřepal nechápavě hlavou Niall a zahleděl se na místo, kde se ti dva zastavili.
„Ani já ne." Přimhouřil jsem oči na pár stojící na kraji sálu.
„Myslíš, že k sobě patří?" Naklonil Niall hlavu na stranu a pořádně si je prohlédl. Udělal jsem to samé.
„Nevím, ale zjistím to." Odpověděl jsem choře a rozešel se k tomu páru. Slyšel jsem za sebou Niallovo volání, ale nijak jsem to nevnímal. Kousek od nich jsem trošku zaváhal, jestli je to dobrý nápad, ale nakonec jsem ve své cestě pokračoval.