†My life my problems†

†My life my problems†-11.díl

Nervózně přecházím po pokoji sem a tam. Můj dech je zrychlený a myslím, že mi každou chvíli vyskočí srdce z hrudi. Asi před hodinou jsem volala Niallovi a všechno mu ohledně dnešního večera vysvětlila. Byl naštvaný a myslím, že i zklamaný. Ještě půl hodina do sedmé večer a do večera stráveným s Harrym. Mám na sobě tmavě modré šaty a vysoké černé jehly. Vlasy mám natočené a na mém obličeji je tenká vrstva makeupu. Sednu si na postel a promnu si lýtka. Už za tak malou dobu co tady chodím mě nohy bolí, nevím co budu dělat celý ten večer. Domem se rozezní náš velice hlasitý zvonek a já se na sebe ještě naposledy kouknu do zrcadla. Z věšáku na dveřích si vezmu černé psaníčko, kde mám daný mobil a nějaké peníze. Pomalu vyjdu ven na chodbu a po schodech zamířím dolů do kuchyně, kde sedí taťka. "Sluší ti to." řekne a hodí na mě jeden ze svých úsměvů. "Děkuju." uculím se a zamířím ke vchodovým dveřím za mamkou a Harrym. "Wow! Hrozně ti to sluší." usměje se na mě Harry a mamka jenom přikyvuje. "Děkuju ti. Tobě to taky moc sluší." řeknu, když si prohlédnu jeho postavu v krásném černém saku. "Tak utíkejte." řekne mamka a políbí mě na tvář. Pomalu za sebou zavřu vchodové dveře a spolu s Harrym zamíříme k jeho autu. Jako správný gentleman mi otevře dveře spolujezdce a já s děkováním nastoupím. On si sedne na místo řidiče a pomalu vyjede do centra Londýna. Chvíli mezi námi vládne trapné ticho, které přerušuje jen ženský hlas z rádia. "Musím tě seznámit s kluky." prolomí ticho Harryho chraplavý hlas. "Cože? Oni tam budou taky?" vyvalím oči. "Jo." jednoduše odpoví a dál sleduje vozovku před námi. Dobře tohle kdybych věděla tak bych si to pořádně rozmyslela!  Jenom si povzdechnu a podívám se ven z okýnka. Zahledím se na docela velkou budovu, která září všemi různými barvami a hudba z ní je slyšet až sem dovnitř auta. Harry pomalu zastavil na parkovišti a oba dva jsme vylezli. Hudba venku byla ještě hlasitější a mě celkem překvapovalo, že to lidem tady v okolí nevadí.

"Styles." řekne Harry dvěma mužům v černých oblecích a slunečních brýlích. Úplně jako nějaký agenti ty jo! Harryho bez řečí pustí dovnitř. Rychle se vydám za ním, ale jeden ten chlápek mě zastaví. "Kampak slečinko?" zeptá se velice hlubokým hlasem. "Klid ta je tu semnou." hned zareaguje Harry a i já za chvíli vcházím dovnitř.

Taak..ahojky konečně jsem se odhodlala ten mega moc krátkej díl přidat -_- noo nevím jak se k tomu dílu vyjádřit. Něco se mi líbí a něco ne. Uvidíme co se vymrví v dalším díle. Mám vás ráda :*