Love me, Adam [Sam Smith/Adam Lambert FF]

Kapitola 1.

První kapitolka je tady :D Užijte si to a omluvte případné chyby ;) Přeji příjemné počteníčko a budu ráda za nějakou zpětnou vazbu :)

Hledím do objektivů fotoaparátů, jež s nenasytným výrazem drží neodbytní paparazzi. Dožadují se mé pozornosti tím, žena mě různě pokřikují, každý z nich chce získat tu nejkvalitnější fotku mé osoby, přeci jen tohle je jejich živnost, otravovat lidi. Začínám mít z toho jejich řvaní migrénu, mám chuť jim ty foťáky omlátit o hlavu. Jedna žena z mého managmentu mě popostrkuje na červeném koberci dál. Jakmile těm hyenám zmizím z dohledu, upřou svou pozornost na další z celebrit. Já se odebírám dělat několikaminutové rozhovory s médii, která jsou zde přítomná.

Dneska mě čeká důležité vystoupení, musím se zkoncentrovat, nenechat se něčím rozhodit, přeci jen si nemůžu dovolit udělat nějakou botu na předávání BRIT Awards. Zrovna mluvím s nějakou ženou okolo třicítky, když zaslechnu své jméno. Letmo se podívám tím směrem, na malou chvíli se mé oči střetnou s šedomodrými. Patří osobě, z jejíž úst jsem slyšel vyjít mé jméno. Zaslechnu ještě talentovaný zpěvák, než upřu svou pozornost plně na probíhající rozhovor mezi mnou a tou ženou.

Při mém odchodu se naše pohledy střetnou po druhé. Brunet se však skoro ihned odvrátí a dál se vesele baví s nějakým mužem o jeho novém albu. Má na sobě černé sako, kalhoty a vestičku té samé barvy, košile pod vestou je leskle hnědá. On na rozdíl ode mne zvolil tmavé barvy, jelikož já jsem laděný do modro - bílé.

„Same, posloucháš mě?" osloví mě můj tiskový mluvčí.

***

„A vítězem v této kategorii se stává... Sam Smith."oznámí brunet. Zvednu se od stolku a zamířím na pódium. Na mé tváři se rozline šťastný úsměv. Jsem na sebe hrdý, mám na to také právo, potom co jsem předvedl světu. Přistoupím k onomu muži, jenž v ruce dřímá mou sošku, s hrdostí si jí přeberu.

„Gratuluji, skvělá práce. Jen tak dál." s těmito slovy mne v rychlosti obejme. Mám pocit, jakoby se zastavil čas, cítím jednu jeho ruku na mých bedrech, druhou poplácávající mé rameno. Horkost jeho dlaní vnímám i přes tu vrstvu oblečení, kterou mám na sobě. Je to takové příjemně hřejivé teplo. Lehce se odtáhne, načež mě obdaří letmým polibkem na každou tvář. V okamžik, kdy se jeho měkké rty otřou o mou pokožku, znatelně ztuhnu. Pocit, jež na několik sekund paralyzuje mé tělo, jsem už nějaký čas nezažil, tedy přesněji od rozchodu s Jonathanem. Snažil jsem se totiž soustředit jen na kariéru.

S širokým oslnivým úsměvem, který umí jen on, se ode mne vzdálí na pár kroků. Mé tělo najednou ovane nepříjemný chlad. S trochu horší náladou, jež navenek však nedám znát, se přesunu k nabízenému mikrofonu, abych pronesl pár děkovných slov.

Ten večer vyhraji ještě jedno ocenění, přebírání ceny ale není již tak příjemné jako to předchozí.

***

Nudím se, stejně jako několik předchozích dní. Nevím co s načatým odpolednem, ve fitku už jsem byl, obědval jsem, strávil několik příjemných chvil na procházce, u televize jsem moc dlouhou dobu nevydržel. Zkoušel jsem sepsat pár songů pro novou desku, ale když si u toho nemůžete ani broukat, jde to docela těžce. Cítím se bezmocně. Proč jsem zrovna já musel přijít ohlas?

S vidinou toho, že moje utrpení snad brzy skončí, si jdu udělat čaj. Přinesu si k jídelnímu stolu notebook, abych mohl brouzdat po internetu. Projíždím hudební novinky, když v tom narazím na něj. Je to už nespočet týdnů, ale pocity z jeho přítomnosti si moje mysl vybavuje dost živě.

Rozkliknu videoklip s velkým očekáváním, co uvidím. Na začátku skladby mne jako posluchače přivítá uším lichotící kytarové sólo, jež protne jeho jedinečný hlas. Píseň však za pár chvil prolomí housový duniví zvuk doprovázený až vlezlým pískáním. Pozvednu obočí, jelikož jsem tohle vážně nečekal, nemá to s jeho dosavadní tvorbou nic společného.

Klip mě nijak nenadchne, dal by se zařadit mezi tuctová videa, jediné, co mu nemohu upřít, je, že tam vypadá skvěle. Dle mého názoru má prostě na víc. Skladbu si pustím ještě několikrát, protože mě vážně zaujme. Je to něco jiného, než obvykle slýchám v televizi, rádiu, či na internetu. Je to originální a já, jakožto umělec, to dokážu ocenit.