Love me, Adam [Sam Smith/Adam Lambert FF]

Kapitola 8.

A je tu další díl :D Ten následující vyjde nejdříve v neděli a nejpozději ve středu ;) Omlouvám se za nastalé vulgarismy a chyby :D

Zírám na ně něco okolo čtvrt hodiny, stále jsou na tom samém místě, povídají si. Najednou se Adamův společník podívá mým směrem, trochu se polekám, jelikož jsem to samozřejmě nečekal, tudíž spěšně odvrátím zrak, když na něj upoutám svou pozornost za pár minut, už si mě nevšímá. Tak to bylo o fous. Připadám si jako nějakej šílenej stalker. Měl bych se na něj vysrat, stejně očividně nemá zájem, tak by bylo nejlepší nechat to plavat, prostě se tím dál nezaobývat. S touto myšlenkou se zvednu od stolu, načež zhodnotím vyhledání Tay jako skvělý nápad.

**

Malinko se mi motá hlava, asi jsem to přehnal s pitím, ale na to sere pes, hlavně že jsem happy, to je stejně nejdůležitější. Nejsem ale sám s dobrou náladičkou, takových se totiž tady najde v okruhu padesáti metrů hojný počet. Zrovna tenhle cukrouš vedle mě má pěkně najeto, jen se modlím, aby mi nepoblil moje nový botičky, který jsem si na tuhle pochybnou sešlost vzal. Raději se od něj vzdálím k baru, kde si objednám další rundu. Místo chlastu přede mnou však přistane pomerančový džus a kafe.

„Co to má být? Objednal jsem si whiskey s ledem!" rozčílím se.

„Omlouvám se, pane, ale podle mého úsudku byste radši už pít neměl. Nerad bych byl zodpovědný za váš zdravotní stav." řekne nekompromisně, což ve mně vyvolá další vlnu zuřivosti.

„Co je vám po tom? Ste jenom mizernej barman, kterej má svýmu zákazníkovi nalejt. Já platím, tak vy mi dejte tu podělanou whiskey!" zvýším hlas. Člověk by se ještě měl doprošovat, nebo co? Konec konců jsem snad dospělej, tak vím, co dělám, ne?

„To ale ..." nestihne to mladík za barem doříct.

„Takže mi nenalejete?" zarývám do něj svůj vražedný pohled.

„Ne." zakroutí barman hlavou, aby svá slova umocnil. Fajn, budu nucen vytáhnout větší kalibr, abych dosáhl svého. Nuže tedy...

„Chci mluvit s majitelem." oznámím mu již klidnějším hlasem. Vykulí na mě vyděšeně oči, tohle zřejmě nečekal. Trochu se zdráhá, nejspíš přemýšlí, zda jsem někdo významný, nebo jen další ožralý doprovod na baru, jenž v showbyznisu neznamená absolutně nic.

„Ehh,nevím zda..." jeho řeč je znovu předčasně ukončena.

„Ihned!" skoro na něj zakřičím, zděšením z toho až poposkočí. Nakonec to vzdá a vydá se od baru někam najít svého šéfa. O pár minut později zaslechnu jeho hlas, jemuž však v tom všem hluku nerozumím.

„Přál jste si mluvit s panem majitelem, tak tady ho máte." stoupne si před mouosobu s rukama v bok a poukáže na muže, mě povědomého, který stojí vedle něj. Navzájem se skenujeme pohledy, načež se na mě brunet pousměje.

„Áh, Same, nějakou dobujsme se neviděli. Prý máš nějaké stížnosti namůj personál." pozvedne napjatě obočí, zřejmě je zvědavý, co ze mě vypadne.

„Marcusi, rád tě zas vydím. Tvůj bareman... mi nechace nalííít." plete se mi jazyk, navíc můj přiopilý tón Marcuse donutí k úsměvu. Naštvaně sizaložím paže naprsou nafouknu tváře.

„Mám takový dojem, že ví proč. Co kdyby si šel se mnou? Odvezu tě domů." jeho milý hlas mě pohladí na duši. Je tak opojný, tak proč bych ho neměl poslechnout?

„Ale mně se eště nechce." udělám na něj štěnečí kukuč.

„Tak půjdeme alespoň někam, kde bude víc klidu, co říkáš?" usměje se vlídně.

„Tak jo." chytím se jeho nabízené ruky a nechám se táhnout davem pryč. Jdeme někam do postraní, kde se nachází zamčené dveře. Marcus odemkne, čímž se dostaneme do doposud utajené části podniku. Dlouhá chodba nás zavede k salónku, kde už na pohovkách, v křeslech asedacíchpytlích sedí lidé. Některé tváře jsou mi povědomé, jiné mi nic neříkají. Mou pozornost upoutá hnědovlasý mladík, kterého jsem viděl naposledy s Adamem. Má hnědé oči, je docela pohledný, jak jsem se už zmínil minule, ale to nemění nic na tom, že není můj typ.

„Kdes ho sebral? Tak ten má dost." uchechtne se Ezro, který přijde Marcusovi na pomoc. Každý mě podepírá z jedné strany, načež mě posadí na pohovku, schodou okolností vedle onoho cizince.

„Našel jsem ho u baru. S kým tu vůbec si, brouku?" zeptá se Marcus mým směrem.

„S Tay." odpovím stroze.

„To jsme se toho dozvěděli." ušklíbne se Ezro, dál mě ale nikdo nevyslíchá.

„Neile?" otočí se Marcus na neznámého bruneta.

„Ano?"

„Kde si vůbec nechal Adama?" našpulí Marc nedočkavě rty.

„No, ehh, to kdybych věděl,tak ti to velmi rád řeknu. Naposled si šel dát panáka s Carou a co šel dělat pak, to absolutně netuším. Typnul bych to na mrdačku. Asi šel protáhnout díru tomu svýmu." uchechtne se, ostatní propuknou v smích. Takže oni dva spolu nic nemaj?

„Tvůj slovník bych někdy chtěla mít. Kdyby tě Adam slyšel, tak ti dá přes hubu. Takhle pomlouvat svýho milovanýho brášku, že se nestydíš!" pokárá ho se smíchem Daniele. Ztuhnu. Adam s Neilem jsou bráchové?