Love me, Adam [Sam Smith/Adam Lambert FF]

Kapitola 7.

Ty dva se po sobě chvíli plazili na parketu a potom se někam zdejchli. Ani si nechci domýšlet, co kam šli dělat. Raději si odskočím na toaletu se zklidnit. Tay si mě už stejně nijak extra nevšímá, takže mám volné pole působnosti.

Vejdu do místnosti s pisoáry a kabinkami, kde u umyvadel stojí můj sok. Prohlédnu si ho od hlavy k patě, drobná postava, tmavé vlasy, uhrančivé oči. Můj pohled zřejmě zaregistruje, jelikož si mě změří zkoumavým pohledem, poté se nepatrně usměje. Není to zlomyslné ani jinak špatné, má to být přátelské gesto. Zvažuji své možnosti, načež mu úsměv vrátím zpět.

„Ahoj." pokusím se zavést hovor.

„Ahoj. Ty jsi určitě ten kluk od baru, co mě celou dobu vraždil pohledem." ušklíbne se. Stydím se za sebe. Nejlepší by bylo naučit se tiché nenávisti, protože bych se pak vyhnul těmto trapným rozhovorům s milenci mých objevů.

„No... ehh." koktám, snažíc se přijít na kloudnou odpověď.

„V poho. Nemusíš mít starost, nehodlám ti Adama přebírat." ujistí mě.

„No, my spolu nic nemáme, takže si ho nemůžu nárokovat, zatím." sklopím pohled.

„Ale ty bys něco chtěl." dodá. Na to nemohu nic jiného než kývnout.

„Aha. Kde je tedy zakopaný pes?" vyzvídá. S nikým jsem o tom ještě nemluvil, ale mám takovou neodbytnou touhu se někomu svěřit.

„Nechce mě, teda myslím si to." přiznám sklesle, to už se opírám o umyvadlo vedle něj, zvolil jsem tišší hlas, přeci jen nechci, aby se o tom zítra psalo v novinách. Nikdy nevíte, kdo vás může zaslechnou, proto je lepší, když jste pořád ve střehu. Jak se říká, i stěny mají uši.

„Karisi?" z dálky se skoro neslyšně ozývá Adamův hlas, my ho však zaregistrujeme. Ani nevím, jak se to seběhne, ale Karis si mě přitáhne do polibku, přičemž mě namáčkne na umyvadlo. Trochu to tlačí, ale to není to nejhorší, protože mě se naskytuje pohled na zaraženého Adama stojícího nehybně ve dveřích pánských záchodků hned naproti nám. Vypadá překvapeně, z překvapeného pohledu se stává nechápavý a z něj zklamaný a zlomený výraz ve tváři. Jeho tělo nezastává vždy sebevědomě vzpřímenou hruď, nyní je trochu shrbené a bez všeho elánu.

„Omlouvám se, nechtěl jsem rušit. Už půjdu." obrátí se ke dveřím. Myslím, že je uražený. Nebudu si nic nalhávat, dělá mi to radost. Sice jsem neměl v plánu mu přebrat noční povyražení, ale stojí to za to.

„A nechceš se místo trucování radši přidat? Jestli se nemýlím, tak ti nepatřím, nemám k tobě žádné závazky, můžu si tedy dělat s kým chci, co uznám za vhodné." zchladí ho Karis pohotově dřív, než stihne odejít. Adam se zarazí, ale neotočí se.

„Netrucuju. Navíc vůbec nejde o tebe, Karisi, tak radši sklapni a nech mě být." procedí nasraně mezi zuby a místnost opustí jako namydlený blesk. Co to jako mělo znamenat? Hráblo mu, nebo co se vlastně stalo? Mám celou situaci v mlze, jako bych nedokázal rozpoznat, zda to byl sen či realita. Ani bych se upřímě nedivil, kdyby se mi to jen zdálo, protože to bylo dost šílený.

„Takovýho jsem ho ještě neviděl, ten tě musí mít hluboko pod kůží, když takhle vyvádí, nebo ho naštvalo, žes mu přebral kořist. Ale jestli jsem si to vyložil dobře, tak mě kvůli tobě veřejně odkopl. " poznamená Karis. Nějak nemůžu pobrat jeho slova. Hluboko pod kůží říkal? To je blbost.

„Měl bys za ním jít, když je nasranej, budeš to mít lehčí. To víš, adrenalin v krvi dělá zázraky. Skvělá záruka kvalitního sexu." poznamená znalecky. Jen na něj civím. Vážně mě teď ponoukl, abych s Adamem souložil? To nemůže myslet snad ani ze srandy!

„No co koukáš, mazej za ním." popostrčí mě k východu z místnosti.

„Fajn." rezignuju a šnečím tempem opouštím Karise.

„Zrychli tempo, nebo ti k tomu dám důvod." vyhrožuje. Ten kluk mě začíná děsit, raději spěšně zmizím z jeho blízkosti. Cestou se omylem srazím s Edem, tak se mu omluvím a pokračuju do nacpaného sálu. Momentálně mi jen zbývá najít mojí jehlu v kupce sena. Naštěstí spatřím vysmátou Demi, která mě jistě zavede k cíly. Mé předpoklady byly správné, sedí několik metrů ode mě v jednom z boxů, není tam však s Demi a ostatními, nýbrž s nějakým neznámým mužem. Ten si teda nedává na čas. Nejdřív Karis, teď tenhle týpek. Kdo asi bude další?

Naštvaně si zaberu jeden z boxů, z nějž mám na ně dobrý výhled. O nečem horlivě diskutují, následuje smích. Jeho společník je brunet, má světle modré jeansy, bílé triko s různě barevnými neonovými vzory a džínovou vestu. Vypadá dobře, celkem sympaticky, barvu očí na dálku nevidím. Zajímalo by mě, kdo to je. Nebude zřejmě patřit mezi celebrity.