Youtube hate

Sbohem

Báry pohled:
Probudila jsem se a Daniel se na mě díval.

Danko: Ahoj.
Já: Ahoj.
Danko: Jak ses vyspala?
Já: No nemůžu si stěžovat a ty?
Danko: Taky si nemůžu stěžovat.

Danko odešel a já se oblékla a upravila.
Odešla jsem na snídani a tam už byli kluci. Sedla jsem si k nim se svým kakaem.

Jirka: Daniel nám říkal co se stalo.
Já: Hmm.
Honza: Mohli by jsme se někdy sejít bydlím taky v Pardubicích.
Já: Hmm.
Jirka: Kdyby si chtěla u mě bys klidně mohla bydlet. Mám tam i celkem místo tak..
Já: Díky Jirko ale co by řekli fans a stejnak musím zjistit co vše přežilo.
Petr: Jestli chceš můžu tě tam hodit.
Já: Ne to je v poho pojedu vlakem.
Honza: Super jedem spolu.

Rozloučila jsem se s kluky a odešla pro věci.
Zamykala jsem pokoj a zamnou se najednou objevil Danko.

Daniel: Budeš mi chybět.
Já: Ty mě taky.
Objali jsme se a já mu dala pusu na tvář.
Ani neví jak mi bude chybět.

Celou dobu jsme se obímali ale přerušil nás Honza.
Honza: Jdeme?
Já: Jo. Mám tě ráda Dano.
Danko: Já tebe taky.

Vzala jsem kufr a s Honzou jsme odcházeli.

Stojíme na nádraží a čekáme na vlak z Bratislavy do Pardubic.

Nastoupili jsme do něj a já furt myslela na Daniela.
Sedli jsme si do kupé a čekali až se vlak rozjede. Štěstí za to že bylo volné zabrali jsme ho uplně celý.
Byla tu i wifi.

Dala jsem si slucháka a najednou mi volal Daniel na skypu.

Já: Ahoj.
Danko: Báro vim že ti to bude připadat divný ale podívej se z okna.
Koukla jsem se a tam stál Dano a díval se na mě a mobil držel v ruce.

Já: Co tady děláš?
Všimla jsem si že se Honza usmíval jakoby předem věděl co se stane.
Danko: Už to nejde. Musim ti to říct než odjedeš.
Já: Co se děje?
Dala jsem ruku na sklo a Danko přišel blíž a dal ruku na moji.
Danko: Miluju tě.
Jakoby to semnou švihlo.
Koukala jsem na něj.

Vlak se rozjel!
Já: J-Já tebe taky. Sbohem.

GoGův pohled:
Řekla sbohem.
Slyšel jsem že brečela ale típla to a už nebyla online.

C-Co se stalo?
Vlak zmizel a já s hlavou svěšenou odešel. Potkal jsem i fans ale řekl jsem jim že mi není dobře tak mě nechali.

Doma jsem si šel rovnou lehnout a přemýšlel co se stalo.

Báry pohled:
Já: Honzo.
Honza: Nebreč.
Já: Já nevim proč brečim.

Sedl si vedle mě a chytl mě kolem ramen.
Po hodině jsme dojeli do Pardubic mamka už tam na mě čekala.

Já: Ahoj mami tohle je Honza.
Mamka: Těší mě ty taky bydlíš v Pardubicích?
Honza: Jo.
Mamka: A nechceš vzít?
Honza: To nemusíte.
Mamka: Ale mě to nevadí a myslím že Bára bude ráda.
Já: Mami jsme jen kamarádi.
Mamka: Vždyť jo.

Došli jsme k autu a Honza dal naše kufry do kufru.
Sedli jsme si dozadu vedle sebe.

A navigoval kudy k jeho domu.
Zjistili jsme že bydlí a kousek dál než mi asi o dva domy.
Rozloučili jsme a s kufrem došel k jeho domu a mamka popojela a dva domy.