Youtube hate

Blázen

Já: Miluju tě.
Vrátila jsem mobil Honzovi a odešla do auta.

Lehla jsem si na lůžko a doktoři kolem mě skákali.

Dojeli jsme na místo pomohli mi se dostat dovnitř a odvedli mě do jednoho pěkného pokoje.
Vypadal krásně byl to jako normální pokoj. Ale to co mě nejvíc naštvalo bylo.

Já: Kde je moje fotka!
Doktor: Slečno pro vás je teď lepší být bez ní.
Já: Ne to nemůžete. Je to moje kamarádka!
Mlčel.
Nějaká doktorka mi přinesla jídlo a položila na stůl.

A pak mi přinesli nějakej notebook.
A odešli.

Prohlížela jsem si pokoj a byl navržen tak aby si člověk o nic neublížil.

Vzala jsem notebook a pustila ho.
Byl tu i internet a můj plán byl se přihlásit na youtube a facebook.
A hlavně skype!

Přes webku jsem nahrála vzkaz s tím že si musím dát pauzu. A hned to nahrála na youtube.

Hned jak jsem se přihlásila na face a skype.

Na skypu mi hned volal Honza tak jsem to dala i s webkou.

Honza: Jak ti je?
Já: Ujde to a ty?
Honza: Asi nějak tak ale Daniel šílel.
Já: A j-je v pořádku?
Honza: Jo neboj se.
Já: Dobře.
Honza: Jak to tam vypadá?
Já: Koukej.

Vzala jsem notebook do rukou a chodila s ním po pokoji a nakonec ukázala dveře bez kliky.

Honza: Vypadá to tam hezky ale vše je to tam udělané aby sis neublížila co?
Já: Přesně tak.
Honza: A jak koukám si nejedla.
Já: Nemám hlad.

Volala mi další osoba.

Já: Honzo musim čau.

Nestačil odpovědět a já to Danieloi zvedla.

Danko: Seš v pořádku?
Koukal na mě ustaraným výrazem.
Já: Asi jo a ty?
Danko: Ani nevíš jak se o tebe bojím. Moc mi chybíš chci tě zas obejmout a políbit.
Já: Dano víš že to nepude návštěvy sem chodí jen když doktoři uznaj za vhodné.

Zapomněla jsem uplně na to že v pokoji sou skryté kamery.

Danko: Ale stejnak myslím že ty do Bohnic nepatříš. Nejsi blázen.
Já: No Danieli myslím že bys někdy mohl naštívit mé rodiče.
Danko: Proč?
Já: Chtějí tě poznat.
Danko: Určitě přijedu.
Já: Děkuju. Když tak tady je číslo .................. je to na mojí mamku.
Danko: Děkuju.

O měsíc později:
Danielův pohled:
Přijel jsem do Pardubic kde na mě čekal Honza.
Doprovodil mě k Bářiným rodičům.

S Honzou nás pozvali dovnitř a sedli jsme si na gauč.

Řekli mi vše co se jí kdy stalo a dozvěděl jsem se i o její kamarádce a co slyšel Honza. Nebýt jeho byla by mrtvá.

Najednou její mamce někdo volal tak se od nás na chvíli vzdálila ale bylo slyšet co říká.

Paní: Dobrý.
Paní: Vážně?
Paní: Už dnes?
Paní: Ano je.
Paní: I oni.
Paní: Dobře do hodiny tam jsme.
Paní: Nashledanou.

Vrátila se k nám a koukla a svého muže.

Paní: Pojedem.
Honza: Tak se teda rozloučíme.
Paní: Ani omylem oba jedete s námi.