Bylo chladné uspěchané ráno v New Yorku. Central Park byl plný lidí, kteří buď spěchali do práce, dávali si ranní běh, venčili své čtyřnohé miláčky, nebo postávali u svých stánků a prodávali ty nejlepší hot dogy. Já ve svém černém saku s bílou halenkou a přiléhavou sukní s telefonem u ucha, na podpatcích spěchala do budovy která se tyčila na samém konci parku. Byla to budova, která patřila jedné z nejlepších právnických firem ve městě.
,,Lori, nech to na mně. Vážně, tu oslavu můžu zařídit, není to žádný problém. Ty se jen flákej doma, jez okurky s čokoládou a tloustni dokud můžeš, protože brzy už na sobě budeš muset zase makat."
,,Já vím," zamrmlala otráveně. ,,ale máš pravdu, jedla bych. Jenže Josh má denní i noční službu a tady není absolutně nic k jídlu. A mě bolí úplně všechno, takže na to abych šla do obchodu nemám."
Zasmála jsem se. ,,Když vydržíš pár hodin, můžu se u tebe stavit i s nákupem."
,,To bys byla ta nejlepší kamarádka na světě Sammie." vyhrkla nadšeně.
,,To přece už jsem ne?" řekla jsem srandovně. ,,Pošli mi na email seznam věcí co potřebuješ zařídit ohledně té Joshuovi oslavy, a taky tam připiš věci které mám nakoupit, dobře?"
,,Dobře, jdu na to. Mám tě ráda, pa." a následně se ozval zvuk ukončeného hovoru.
Povzdychla jsem si a telefon odtáhla od ucha. Právě jsem procházela kolem fontány, okolo které běhali malé děti a smáli se. Jednou se mi stalo, že tu do mě jedno nabouralo a spadlo na zem, následně se rozbrečelo. Bylo vtipné jak se některé události mohou zopakovat, takže jsem tu vždy šla pomaleji a dávala pozor.
Telefon jsem zandala do své velké kabelky a vyndala složku s případem, který jsem řešila už měsíce. Chtěla jsem jí otevřít a přečíst si řeč obžalovaného, jenže mi jeden papír s dokumentem ze složky vyklouzl a letěl na zem pár metrů ode mě.
V hlavě jsem si zanadávala a popoběhla pro něj a když už jsem ho chtěla sebrat, někdo mě předběhl.
,,Něco vám upadlo slečno-" povědomý hlas se zasekl v půlce věty. Po zaregistrování známého hlasu se mi po celém těle udělala husí kůže. Slyšet ho po dvou letech je něco, co mě donutilo ihned znervóznět a přát si, abych byla neviditelná. ,,Sam?" vydechl s dokumentem v ruce.
,,Prosím? Asi si mě s někým pletete." zazmatkovala jsem a nervózně se zasmála. Nejspíš jsem byla hodně naivní když jsem si myslela, že mě nepozná a já se z toho jednoduše vymluvím.
,,Myslíš si že tě nepoznám? Dva roky nejsou zas tak dlouhá doba na změnu. Navíc, ty dlouhý nohy a upřímný oči poznám kdykoliv." řekl jemně. Jeho vlasy byly chaotické jako vždy a jeho celkový vzhled byl stejný, jako když jsem ho viděla naposledy.
,,Promiň Justine, ale pospíchám. Mohl bys mi dát ten papír a dál si jít po svém, tak jako si to udělal kdysi?" vyprskla jsem sakrasticky.
Dlouze se na mě podíval a následně sklopil pohled na papír který držel v ruce. ,,White & Case. Takže si to přece jen dokázala. Děláš v nejlepší právnický firmě v New Yorku," vydechl ohromeně. ,,Gratuluju ti a přeju ti to, vážně."
Naštvaně a s nezájmem jsem mu vytrhla papír z ruky a urychleně ho obešla. ,,Sbohem, Justine."
,,Sam, počkej!" vyhrkl a instinktně mě chytl za paži. ,,Můžeme si promluvit?" zeptal se nadějně a já se konečně podívala do jeho očí ze kterých vyzařovala bolest.
,,My dva spolu nemáme o čem mluvit." pokroutila jsem hlavou a vytrhla se z jeho sevřetí.
,,Dnes ve dvě v kavárně ve vestibulu vaší firmy." řekl na rovinu, až mi to přišlo směšné. ,,Budu tam čekat a když nepřijdeš, vím kde pracuješ a kde bydlíš Sam." zvedl jeden koutek úst.
Ironicky jsem se zasmála. ,,Najednou víš kde bydlím? Jdi se vycpat Justine." naposledy jsem se na něj podívala, než jsem se otočila a opět vykročila vstříc dnešnímu dni.
