Po noci strávené s Justinem jsem byla jako vyměněná. Když jsem se ráno probudila vedle jeho těla, které bylo namáčklé na tom mém, nevystřídalo mou tvář nic jiného než úsměv. Víc jak hodinu jsem pozorovala jeho potetované ruce, které si mě držely blízko jeho tělu, jeho pootevřené rty a jeho klidnou tvář.
Pak jsem nám připravila snídani o několika chodech, kterou jsme snědli v posteli. Jen jsme leželi vedle sebe a cpali se všemi těmi nezdravými sacharidy. Když jsem se však potom šla vysprchovat a poté se vrátila zpět do ložnice, Justin už tam nebyl. Píchlo mě při srdci, ale pak když jsem našla papír se vzkazem, znovu se mi objevil úsměv na tváři.
A to nás přivádí tam, kde jsme teď. Právě se nacházíme několik kilometrů od rušného New Yorku, v samém srdci Delawareského parku. Všude kolem nás je krásná nedotknutá krajina a skály, v údolí pod námi teče stejnojmenná řeka a před námi běhá náš čtyřnohý kamarád.
,,Je to tu nádherný." vydechla jsem v úžasu.
,,Tak jako ty." mrkl na mě a za ruku si mě přitáhl blíž k němu. Jeho ruka sjela na můj bok a na tváři se mu vytvořily dva ďolíčky od úsměvu.
Se smíchem jsem pokroutila hlavou. ,,Haha." řekla jsem ironicky a pozorovala Barneyho, což mě přinutilo se ještě víc usmát. ,,Děkuju." podívala jsem se na Justina.
Svraštil obočí. ,,Za co?"
,,Za dnešek. Za ten nápad jet sem. Myslím že to je přesně to, co jsem potřebovala. A Barney taky. Je vidět že už má toho městského parku plnou tlamu."
,,Nedivím se mu. Určitě tam má už očichaný každý kout a každou fenku." zasmál se.
Přikývla jsem. ,,To teda jo. Občas už dokonce jen sedí vedle mě na lavičce a pozoruje okolí. Musí ho jeho život už nudit, i když se pro něj snažím dělat maximum."
,,Ale podívej se na něj teď, myslím že je šťastný že tě má," políbil mě na tvář. ,,kdo by taky neměl. Si úžasná."
,,Nech toho, budu se červenat." zasmála jsem se a napila se vody. ,,Nesedneme si na chvíli?" kývla jsem k velkému kameni vedle cesty. Měli jsme za sebou už pořádný kus cesty a mě začaly bolet nohy. Buďme totiž upřímní, na takovéhle túry nejsem zvyklá.
,,Klidně." přikývl Justin a zavolal na Barneyho. Ten se otočil a chvíli stál na místě, než se s vyplazeným jazykem vydal k nám. Justin si sedl na kámen a stáhl si mě na kolena. Jeho ruce obmotal kolem mého těla a majetnicky si mě držel v blízkosti, jakoby se bál že mě mu někdo ukradne, zatím co Barney si bezstarostně vylehával vedle nás. ,,Už nám schází jen jedno roztomilé dítě a budeme vypadat jako klasická americká rodina s velkým rodinným domem a minikaravanem."
Ušklíbla jsem se. ,,To máš pravdu." propletla jsem si s ním prsty.
,,Uhm, co ty a děti vlastně?"
,,Vlastně ani nevím. Nikdy jsem neměla čas nad dětmi přemýšlet. Teda, jsem mladá a mám na to hromadu času, ale upřímně jsem nikdy nebyla jedna z těch holek co chtěli svoje vlastní dítě a v mladém věku," pokrčila jsem a podívala se na naše spojené ruce. ,,naopak jsem vždy měla svůj menší cíl si adoptovat malou holčičku. Ani nevím proč. Těhotenství je krásná věc a mít svoje dítě taky, ale zachránit někomu život a udělat ho nejšťastnějším dítětem pod sluncem mi přijde.. něco o mnohem skvělejšího." dořekla jsem a podívala se na Justina. Usmíval se na mě tím nejkrásnějším úsměvem který jsem kdy viděla.
,,Každým dnem mě překvapuješ víc a víc." zamrmlal mi do ramena a následně mě na něj políbil.
,,Jak si to přestavuješ s dětmi ty?"
Opřel se mi o rameno. ,,Vždycky jsem chtěl mít velkou rodinu. Velký dům.. a psa." podíval se na Barneyho. Usmála jsem se. ,,Samozřejmě s tou pravou." dodal.
,,A už si jí našel?" zavtipkovala jsem.
,,Nevím. Ale mám silný pocit že jo." zajel mi rukou do vlasů, přitáhl si mě blíž a spojil naše rty v jednom z mnoha polibků.
