,,Páni," vydechla jsem. ,,nikdy mě nenapadlo zkusit jít se podívat sem nahoru." řekla jsem potichu a sledovala krásu nočního New Yorku. Oslava probíhala v plném proudu a já si ji po boku s Justinem užívala, ale právě teď jsme stáli na střeše našeho činžáku a sledovali dění ulic ze shora.
Justin stál vedle mě a sledoval moje zářící oči. ,,Mě jo. Chtěl jsem tě sem vzít už dřív ale.."
Sklopila jsem hlavu a zavřela oči. V sobě jsem měla už několik kelímků piv a ty o sobě daly vědět. ,,Nepřipomínej mi to Justine." zamrmlala jsem a snažila se zahřát. ,,Právě teď se na to snažím zapomenout a užít si dnešek."
,,Promiň já jen že.. myslím že jsem připravený mluvit o tom co se vlastně stalo."
Zvedla jsem hlavu a podívala se na něj. Jeho oči se leskly a jeho rty byly pevně stisknuté. ,,Vážně?"
Přikývl a podíval se na mé ruce. Ihned si sundal svou teplou bundu, pod kterou měl mikinu své oblíbené kapely, a podal mi ji. V tichu a s úsměvem jsem ji přijala a zachumlala se do ní. Do mého nosu okamžitě narazila jeho vůně a já se cítila jako v sedmém nebi.
,,Sedneme si?" zeptal se a kývl na dřevěnou bednu kousek od nás.
,,Na ní se vejde jen jeden z nás."
Pokrčil rameny a natáhl ke mně ruku. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem ji přijala. Potáhl mě k bedně a nedbale si na ní sedl, zatím co mě si opatrně přitáhl na jeho kolena. Výrazně jsem zalapala po dechu a ihned zčervenala. Cítila jsem se jako slepě zamilovaný teenager.
Ruce položil na můj pas a upevnil stisk. Proudilo z nich příjemné teplo a mě to zvláštním způsobem uklidňovalo. Sama pro sebe jsem se usmála a začala si nervózně hrát s prsty.
,,Pamatuješ si na večeři s mojí mámou, kdy si předstírala mojí přítelkyni?" řekl po chvíli ticha. Přikývla jsem. ,,Zmínila se o mým nevlastním bratrovi.. a já jí stopl. Jmenuje se Oliver. V tu dobu mu bylo sedmnáct, což si možná pamatuješ. Už od svých dvanácti hrál fotbal a od patnácti ho vzali do dobrého týmu kde ho dosadili na místo útočníka." mluvil potichu a přitom se díval do dáli na černou oblohu. ,,Byl v tom dobrý, jenže o rok později mu diagnostikovali rakovinu v jeho levé noze." rozklepaně vydechl.
Já na chvíli přestala dýchat a silně se zakousla do rtu. Ani ve snu jsem netušila, že má Justin někoho takového. ,,Justine.." zašeptala jsem a vzala jeho ruku. Schovala jsem ji do svých dlaní a uspokojivě mu ji jemně hladila.
,,Fotbal pro něj byl všechno, a když se mu rakovina před jeho osmnáctými narozeninami začala zhoršovat, jednoho dne prostě nečekaně vběhl pod auto." řekl a z oka mu vytekla slza. ,,Stalo se to tu noc, co jsem odešel. Musel jsem. Měl jsem výčitky svědomí, protože jsem chtěl žít svůj život místo abych ho každý den podporoval. Nemohl jsem na nic čekat. Ještě tu noc jsem se sbalil a odjel za ním do nemocnice."
,,Je mi to líto." zašeptala jsem a dívala se na něj, jak se mu valí slzy z očí.
,,Tobě jsem to nechtěl říkat. Nechtěl jsem aby si se musela starat, víš?" podíval se na mě zlomeným pohledem.
Přikývla jsem. ,,Co s ním je teď? Je v pořádku?" zeptala jsem se opatrně. Bála jsem se nejhoršího.
,,Leží v kómatu. Už zasraný dva roky leží na posteli a nehýbe se. Doktoři už neví co mají dělat, zkusili všechno. Teď ho chtějí odpojit od přístrojů, ale já to nedovolím. Vím, že tam někde je a hledá cestu."
,,Podle všeho je to velký bojovník, určitě jí hledá." usmála jsem se přes slzy, které se mi spustily.
Konečně se na mě podíval. V jeho očích jsem poprvé viděla smutek, bolest a upřímnost. ,,Omlouvám se Sam. Za všechno. Za to že jsem ti to neřekl a za to že jsem tě opustil. Nechtěl jsem aby ses trápila, to opravdu ne.."
,,Justine," vzala jsem mu bradu mezi prsty a přes slzy se na něj usmála. ,,Neomlouvej se dobře? Už je to za námi. Je to minulost. A já ti odpouštím."
Na jeho tváři se i přes všechen smutek objevil úsměv, který přiměl usmát se i mě. Věděla jsem, že jsem mu odpustila příliš rychle, ale měla jsem výčitky. Výčitky z toho že jsem to nepoznala a nebyla mu oporou, když to nejvíc potřeboval.
,,Strašně si mi chyběla." vydechl vyčerpaně a já se ještě víc usmála. Už jsem téměř necítila konečky prstů a svůj nos, ale i přesto jsem vjela rukou do jeho mokrých vlasů od sněhu a přitáhla si ho blíž. Bez váhání jsme spojili své rty v polibku.
