Po práci plné únavných monologů od mého nadřízeného, jsem byla konečně na cestě k Lori s dvěma taškami plnými věcí z jejího seznamu. Zahrnoval především sladké věci jako pendreky, žvýkačky a samozřejmě čokoládu. Také ale nechyběly různé slané tyčinky a všechny ty nezdravé věci, kterých jsem se před nedávnem zřekla. Ale aby se neřeklo, na konci seznamu byla napsána mrkev.
Lori bydlí sice kousek ode mě, ale přesto se dostat od mé firmy až do Brooklynu trvá nějakou tu chvíli. Musím pěšky přes celý Central Park, pak na metro s jedním přestupem. A od zastávky k nám to taky není zrovna kousek.
Naštěstí už jsem se nacházela necelých pár metrů od vchodu Loriiného bydliště. Samozřejmě jako správná nejlepší kamarádka jsem měla klíče pro všechny případy. Navíc, teď když čeká malou Becky, jsem její první záchrana.
,,Jsem tady i s nákupem!" křikla jsem do bytu a nohou zabouchla dveře. Šla jsem rovnou do kuchyně a unaveně položila obě papírové tašky na linku.
Pár vteřin na to se ozval dupot. A o minutu později se do kuchyně dovalila Lori i se šťastným výrazem ve tváři. ,,Miluju tě." vykřikla a začala všude rozhazovat nakoupené potraviny.
Ušklíbla jsem se a opřela se o linku. Celý den jsem měla na mysli Justina a náš ranní střet, ale neřekla jsem o tom Lori ani nikomu jinému. Ani jsem se s ním nesešla a dalo mi hodně práce vytratit se tak, abych na něj shodou náhod nenarazila.
Zakousla jsem si do rtu. ,,Musím ti něco říct." zamrmlala jsem. Lori s plnou pusou oříšků přikývla na pokyn abych začala mluvit. ,,Dneska ráno jsem v Central Parku narazila na.. Justina."
Lori pořád s plnou pusou přestala žvýkat a podívala se na mě. ,,Cože?" zamumlala.
Povzdychla jsem si a obešla linku, zamířila jsem rovnou do obýváku. Lori mě následovala. ,,Nevím jak se to stalo. Prostě jsem šla do práce, najednou mi vypadl z ruky důležitý dokument a dřív než jsem stačila něco udělat, držel ho v ruce Justin." rozhodila jsem rukama a otočila se.
Polkla. ,,A mluvili jste o něčem?" zeptala se opatrně.
,,Chtěl si promluvit. Řekla jsem mu, že spolu nemáme o čem mluvit, a on na to že na mě počká v kavárně v naší firmě."
,,A? Setkala si se s ním?" zeptala se napjatě Lori.
,,Samozřejmě, že ne. Nevím co si myslí, ale já rozhodně nejsem ten typ holky, co klukovi, o kterém neslyšela dva roky, skočí do náruče. Proboha, vždyť o sobě ani nikdy nedal vědět. Nezajímal se o mě, tak proč bych se teď měla já zajímat o něj?"
,,Víš, ona to není zas taková pravda.."
Svraštila jsem obočí. ,,Cože?"
,,Před pár měsíci se objevil na stanici u Joshe. Chtěl vědět jak se ti daří a tak.. od té doby jsou s Joshem v kontaktu. Neustále se vyptává co se v tvým životě děje no.." řekla potichu a provinile. Asi jí došlo, že mě o tom měla informovat ihned co se o tom dozvěděla, a těmhle nepříjemnostem jsme se mohli vyhnout.
,,A neřekla si mi to proč?!" vyhrkla jsem.
Nadechla se. ,,Chtěla jsem ti to říct, ale pak mi to Josh zakázal a já se rozbrečela, a chtěla ti jít zavolat. Pak jsem si uvědomila, že to možná počká a šla jsem se s Joshem udobřit a- já nevím, jsem těhotná bože. Hormony neovlivníš." pokrčila nevinně rameny.
Vydechla jsem. ,,To nemění nic na tom, že ho už ve svém životě nechci." řekla jsem tvrdě, trochu potichu, a odešla.
