Since The Very Beginning

1. How did it all happen

Píše se rok 1995. Po obloze v malebném městečku zvaném Doncaster se honily vločky. A jak by také ne? Vždyť nastal únor, únor, ve kterém se jak už je známo, nejvíce rodí děti.

Jednoho ospalého rána se ve dvou sousedních domech přihodila šťastná novina. Anne a Jay, nejlepší kamarádky začaly rodit. Měly to ale dobře naplánované, že? Tatínkové samozřejmě vyšilovali a byli víc vynervovaní než samotné rodičky. Společně si vzali taxi a jeli do nejbližší porodnice, kousek za městem. Nevýhoda Doncasteru byla, že všechno je z ruky.

Dess, manžel Anne vtrhl do porodnice za halekání, že jeho drahá žena rodí. Anne se jen přidržovala stěn a s pokřiveným obličejem, jež byl způsoben bolestí, zhluboka dýchala. Dan, prozatím přítel Jay, byl o něco klidnější. Dělal jí oporu a šeptal ji do ucha konejšivá slova.

„Prosím vás paní, tady moje manželka a její kamarádka rodí!" vychrlil ze sebe vyděšený Dess na sestřičku za recepcí.

„Proč jste to neřekli hned?" zvedla telefon, „pane doktore, mám tu dvě ženy před porodem. Ano, v začátečním stádiu. Moment, zeptám se."

Zakryla sluchátko dlaní, podívala se na Anne a zeptala se: „Paní, jak silné a dlouhé máte kontrakce a taky po jaké době se opakují?"

Anne sotva popadala dech a tak ze sebe jen stěží ze všech sil vypravila: „Stále se stupňují a trvají okolo 40 sekund a dostávám je tak čtyřikrát do hodiny."

Potom se sestřička otočila směrem k Jay a pokynula jí hlavou, aby taky zodpověděla dané otázky.

„Já jsem na tom skoro stejně, uf, akorát, že moje kontrakce nejsou tak časté." zafuněla a otřela si pot z čela.

To už se do recepce vřítili dva doktoři s vozíčky. Posadily na ně ženy a odjeli někam do neznáma.

„Kam je vezou?" vyjekl Dess.

„Musí vyplnit formulář a poté budou převezeny na porodní sál," odpověděla sestřička s klidem v hlase mile, „pane, měl byste se uklidnit. Dojděte si do automatu a dejte si kávu. To vás postaví na nohy. Teď už to nechte na nás."

S těmito slovy si srovnala papíry na pultu a odešla kamsi do neznáma.

„Na co budou sakra vyplňovat blbej formulář, když moje žena se svírá v křečích?!" burácel Dess.

„No jo, ta politika. Pojď, kámo, tady jim nejsme nic platný. Bude to trvat pěknou dobu. Zvu tě na kafe," objal ho kolem ramen Dan.

Zatímco se v místním bufetu tátové nalévali jedním kafem za druhým, doktoři po nekonečném vyptávání na všelijaké zbytečnosti, převezli Anne a Jay na porodní sál. Byly odděleny pouze hadrovou oponou, a tak si mohly ‚v klidu' povídat.

„Tak, jak se cítíš?" funěla Jay celá zpocená.

„Dost mizerně," odpověděla s malým úšklebkem Anne.

Doktor si je chodil každých deset minut zkontrolovat, a když přišel ten správný moment, povolal posily. Jako první rodila Jay, a tak Anne přihlížela situaci, které bude zanedlouho součástí. Ani jedna z žen nechtěly, aby u porodu asistovali jejich muži, což bylo trošku zvláštní, ale je to jejich rozhodnutí.

Jay ze sebe vydala maximum. Tlačila, skuhrala, potila se a naříkala a za tu nekonečnou půl hodinu se jí narodil krásný synáček. Sestřičky mu odstřihly pupeční šňůru a odnesly ho umýt.

Mezitím začala rodit Anne. Všechno naštěstí proběhlo bez problémů a všichni byli zdraví. Anne porodila nádherného synka, kterého jí taky hned odebraly, takže si ho ani pořádně neprohlédla. Zmoženě se na sebe ženy usmály poté, co sestřičky odkryly zástěnu. Sestřičky donesly matkám jejich novorozence. Tahle část práce byla nejhezčí. Vidět šťastné výrazy matek, když se konečně shledají se svými děťátky. Do místnosti potichu vešli i budoucí tatínkové. Každý usedl vedle postele své ženy a se slzami v očích si pochovali své syny.

„Je nádherný," pošeptala Anne, hladíc svého synka po baculatých tvářičkách.

„Podívej, Dane, má tvou bradu," rozplývala se Jay a políbila děťátko na nos.

„Jak ho pojmenujete?" zašeptal Dan na protější pár.

„Harry," řekla Anne s Dessem naráz.

„A vy?" usmála se Anne a přitiskla si syna na prsa.

„Nakonec jsem se rozhodla pro Louise," vydechla Jay s úsměvem a přitulila se ke své, teď už úplné rodince.

Miminka se potutelně usmívala. Co se jim asi honilo v hlavičkách?

Tak a je tu první část! Jsem děsně nervózní, jak to ohodnotíte. Jinak ty věci okolo porodu jsou pravdivý, všechno jsem si hledala na netu :D. Nebojte se, nebude to o jejich mámách, tohle byl jen úvod do příběhu. Tak doufám, že se vám to alespoň maličko líbilo. Za votes, komentáře a přečtení jsem moc vděčná ♥ love, Adel.