Since The Very Beginning

4. Having Fun

4. část je na světě! Jen se chci zeptat, udělala jsem něco špatně? K minulé části bylo dost málo ohlasů a žádný komentář :( Celkem mě to mrzí. Ráda bych věděla, co jsem pokazila, abych to napravila, tak mi to když tak dejte vědět do komentářů, děkuji ♥ Miluji vás a doufám, že tahle část bude lepší :) Adel. X

Celou cestu jsem se pěkně šoural, a tak mě musel Harry neustále popohánět, ať si prý máknu.

„Pomaleji to nejde, ty šneku?" utahoval si ze mě.

Byl jsem zkrátka opatrný. Dával jsem si pozor, abych do ničeho snad nešlápl, aby se mi nerozvázala ta zpropadená tkanička, nebo abych nezakopl. Mamka mi vždycky říkávala, že jsem až moc pečlivý, opatrný a upjatý. Nevím přesně, co to slovo znamená, ale určitě něco špatného.

To Harry byl pravý opak mne. Nechápu, jak my dva můžeme být nejlepší kamarádi. On je tak odvážný, odhodlaný, nezávislý a průbojný. Já jsem spíš taková šedá myš sedící v zákoutí, co čeká na to, až si jí někdo konečně všimne. Nerad jsem na sebe upoutával pozornost. Harry byl náš třídní šašek. Rád se předváděl. O přestávce si často stoupával na školní lavici a z neznámého důvodu dělal ostatním spolužákům autogramiádu.

Z mého rozjímání mě vyrušil Harry: „Jsme tu, nad čím zase dumáš? Žádný úkoly jsme neměli, Lou," zasmál se a čupl si na bobek podél pobřeží řeky.

Tohle bylo naše oblíbené, tajné místečko. Nikde nikdo, jen my dva. Udělali jsme si tu i vlastní bunkr na stromě. Řeku lemovala řada rákosí, které se ve větru ohýbalo. Na trávě se ještě třpytila rosa, neboť tady u řeky bylo kontinuálně vlhko. Nervózně jsem si objal tělo a rozhlížel jsem se okolo sebe. Někdy mě to až znepokojovalo, že tu nikdo není.

„Budeš tam stát jak tvrdý y navždy?" zakřenil se Harry, zatímco si pohrával s kamínky v mělké, průzračné vodě.

Lehce jsem zatřásl hlavou, abych se vzpamatoval a znovu se soustředil na realitu. Malými krůčky jsem popošel až k Harrymu, usedl vedle něj a začal se přehrabovat ve vodě a hledat modré kamínky, protože ty Harry sbírá. Má doma hotovou výstavu zázračných, modrých oblázků.

Mlčky jsme vedle sebe klečeli po kolenou ve vodě a hledali neznámé kamínky.

„To je nuda. Nic nemůžu najít," vzdychl Harry po chvilce otráveně.

„Musíš být trpělivý," poučil jsem ho, „koukej, jeden jsem našel."

Byl jsem na sebe vcelku hrdý, protože to byl výstavní kousek. Veliký, blyštivý kámen s nádechem modré. Zvláštní, že?

„Tak tenhle si snad nechám zarámovat, děkuju moc!" usmál se Harry radostně a strčil si kámen do zadní kapsy kalhot.

„Za málo," usmál jsem se trošku stydlivě a raději se k němu otočil zády, aby neviděl, jak mé tváře zalévají ruměnce.

Dál už jsme jen mlčky pozorovali hladinu řeky, jak se u splavu hromadí pěna, a poslouchali zpěv ptáků, který nás obklopoval všude okolo...

*z Harryho pohledu*

„Půjdeme si zaplavat, co ty na to?" ušklíbl jsem se a už se vysoukával ze svých šortek.

„N-no já nevím, nebude ta voda studená?" obával se Louis, ostatně jako pokaždé.

„Nebuď bačkora," zasmál jsem se a svlékl si i zbytek oblečení až na spodní prádlo. S jásotem jsem utíkal směrem k vodě, která na mě už čekala s mokrou, otevřenou náručí. Vypískl jsem zrušením nad tím, jak moc byla ta voda studená.

„Tak co?" zachichotal se Louis z pobřeží.

„Je t-to teplý j-jako čůránky," drkotal jsem zuby o sebe.

„Máš úplně fialový rty, pojď z vody," smál se Loui mé hlouposti.

„N-ne t-ty půjdeš za mnou," řekl jsem rozhodně, nahnul se k němu, chytl ho za paži a stáhl so s sebou do té 17ti stupňové vody.

„Já tě nesnášíííím," vyjekl Lou leknutím, ale smál se.

„Já vím, a proto jsme nejlepší kamarádi ne?" usmál jsem se sladce a poté propukl v hlasitý smích.

„Ty jsi fakt hrozný, Harry! Mamka na mě bude strašně naštvaná, že to bude muset sušit, navíc budu určitě nemocný," stěžoval si, zkřížil ruce na prsou a lehce našpulil rty tak, jak to dělal pokaždé, když byl naštvaný.

„Ale no tak! Je to zábava. Viděla jsem, jak si to užíváš," mrkl jsem na něj šibalsky, „já to Jay vysvětlím, slibuju."

„No tak fajn, ale když budu nemocný, tak mě budeš chodit navštěvovat!" popíchl mě s úsměvem.

„Že váháš!" přikývl jsem na souhlas.

Chvíli jsme tam jen tak blbli, hráli si, navzájem se potápěli a stříkali na sebe vodu.

„P-půjdeme už? Mám všude po těle husí kůži," zadrkotal zuby o sebe a na důkaz mi ukázal ruku s postavenými chloupky od zimy.

„No dobře," zazubil jsem se na něj s modrými rty.

Už se z té zimy nemůžu ani h-hýbat," koktal Lou a celý se třásl.

Chytl jsem ho za tedy ruku a táhl za sebou jako pejska. Oblečení jsem si vzal do druhé ruky, neboť mně nebyla tak ukrutná zima. Byl jsem celkem otužilý, protože jsme každé ráno s taťkou chodili v zimě běhat, byť byl mráz či sníh.

Přehodil jsem přes jeho kostnatá, klepající se ramínka své tričko a dýchal mu na dlaně horký vzduch, abych ho alespoň trošku zahřál.

„Děkuju," šeptnul.

„Hele, já tě do toho dostal tak ti teď musím pomoct, to je jasný," usmál jsem se.

„Jo a chtěl bych ti něco říct. Budu mít sestřičku. Mamka mi to dneska řekla předtím, než jsem šel k tobě," povídal s dlaněmi v těch mých.

„Opravdu? To je skvělý, Louisi! A jak se bude jmenovat? Mně se strašně líbí jméno Nancy," zasnil jsem se.

„To je opravdu krásný jméno. Právě jsem se chtěl o tom s tebou poradit," usmál se upřímně.

„Fakt? No tak rozhodně Nancy!" rezolutně jsem přikývl hlavou.

„Dobře, bude to Nancy,..."