Since The Very Beginning

16. Sadness becomes anger

Točící se skleněné flašky od vodky se ujal Troye. Sledoval jsem rotující skleněné hrdlo, až jsem myslel, že se mi z toho udělají mžitky před očima. Proč se ta láhev zastavila a mířila přímo na mne? Proč se při tom Troye šklebil, jako kdyby právě ochutil kyselé jablko? Nervózně jsem se zasmál a sledoval, jak na Troye všichni s očekáváním zírají, co z něj asi vypadne.

„Dobře," začal a odfoukl si vlasy z ofiny a přitom mu koutky úst cukaly, jako by měl každou chvíli propuknout v neuvěřitelný smích, „otázka nebo úkol?"

Nebyl jsem si zcela jist, co z toho je nebezpečnější, ale zvolil jsem úkol.

„Fajn, celá třída chce, abychom si udržovali dobré vztahy, že?" pozvedl jedno obočí a usmál se jako měsíček na hnoji. Pro jistotu se podíval na všechny strany - na spolužáky, kteří automaticky kývali hlavami jako nějací zmanipulovaní roboti.

„Dobrá tedy. Všichni jsme si jaksi všimli, že ty a Harry se k sobě moc nemáte, co?" pošťouchl nic nechápajícího Harryho vedle sebe do ramene. Neměl jsem ponětí, na co tím naráží, a tak jsem jen směšně zakroutil hlavou, „dávám ti za úkol, abys Harryho políbil a ať je to přímo na rty!" vyprskl smíchy a třída ho následovala. Holky navíc vypískly, že uvidí dva kluky, jak si dávají pusu a kluci do sebe znechuceně strkali a to ještě k ničemu nedošlo.

Cože? To si snad dělá srandu, ne? Zoufale jsem se kolem sebe rozhlížel, snad jsem vyhledával nějakou mystickou bytost, aby mi pomohla z nesnází. Pohlédl jsem na Harryho, který vypadal stejně bezradně jako já a jen krčil rameny. To mi dělají naschvál?

„No tak, Tomlinsone, před námi se nemusíš stydět," mrknul na mě pobaveně a zároveň provokativně.

„Louisi, přece není tvůj první," utrousil David, spolužák, kterého nemusím.

„Co prosím?" zalapal jsem po dechu.

„Ale no tak, nechte ho. Louisi, jestli to nesplníš, musíš se svlíknout do naha a zatancovat, tak co je lepší?" hecoval mě dál Troye.

„Přestaňte, nemusí tuhle stupidní hru hrát!" zastala se mě Jen a položila ruku na mé rameno.

„Prosím tě, Jennifer, ty se do toho neser!" zasyčel na ni Troye jedovatě, až mi z toho přeběhl mráz po zádech. Jen se urazila, zvedla ze země a odpochodovala do kuchyně.

„Tak bude to, sakra?" zeptal se trošku netrpělivě.

Celá třída nyní skandovala „pusu, pusu, pusu!", přičemž se na nás dívali s očekáváním ve tváři.

Harry jen smutně svěsil hlavu. Nevěděl jsem, jak z toho vycouvat.

„Tomlinsone, kurva, dělej, ty buzerante jeden," nezdržel se, slušně řečeno, jízlivých poznámek Troye.

Cítil jsem, jak se mi draly slzy do očí, a tak jsem začal rychle mrkat, abych jim zakázal průchod. Nemělo to smysl, bylo jich moc. Zavřel jsem oči a nechal slzy se volně kutálet po tváři jako velké perly.

„Ááááááá, on plaká. Jak rozkošné!" imitoval ženský hlas Troye, sepnul ruce, přivřel oči a posílal mi imaginární polibky, přičemž vydával nechutné mlaskavé zvuky.

To už bylo příliš i na mne. Zoufalost se pomalu začala přeměňovat ve vztek. Zaťal jsem pěsti. Cítil jsem, jak se mi všechna krev z těla přesunuje do mých už hořících tváří. Ještě ke mně bude mít jednu jedinou připomínku a já přísahám, že už se opravdu neudržím. Zuřivě jsem si otřel slzy z obličeje jedním pohybem hřbetu ruky. Zaťal jsem zuby.

„Loui se naštval?" protáhl Troye obličej, a pak se zachechtal.

Tak, a dost.

Stoupnul jsem si a s ukazováčkem vztyčeným před jeho překvapeným obličejem, jsem zaječel ze všech sil: „Mám už toho plný zuby, jasný? Nejsem žádnej váš hej nebo počkej a nemusím dělat to, co mi tadyhle pan Sivan poručí! Nejsem žádný tvůj poskok a tohle je jen blbá hra!"

Cítil jsem, jak mi žíla pulzuje u spánků. Věděl jsem, že všichni na mě zírají u vytržení se spadlými čelistmi až u klína, ale to bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Ještě jsem neskončil.

„Ještě jednou mi budeš nadávat tak jako teď a já přísahám, že už nebudu milej jako do teď!" zakřičel jsem tak hlasitě, že to museli slyšet až na druhém konci města. Slzy se mi znovu draly zpod víček a já se jim tentokrát nebránil.

I Troye sklapl a jen si odfrkl, aby se alespoň nějak „bránil". Vyběhl jsem z místnosti a narazil na Jen, zatímco jsem si utíral slzy velké snad jako kroupy.

„Co se stalo? Jsi v pořádku?" prohlížela si mě s obavami a přivinula si mě do objetí. To je to, co jsem teď potřeboval ze všeho nejvíc.

„Ale nic," zašeptal jsem do jejího ramene.

„Takhle rozrušeného tě nenechám odejít domů, i když je to odsud kousek. Jdi nahoru do koupelny, si opláchnout obličej," poradila mi. Vždy na mě byla tak milá a hodná. Byl jsem jí za to nesmírně vděčný.

Co jsem to sakra udělal...?

*z Harryho pohledu*

Asi tak minutu nebo dvě jsme tam na sebe beze slova a veškerého pohybu v obličeji zírali, nevědě, co říct. Nikdo z nás nemohl uvěřit, co Louis právě vypustil z úst. Bylo to vlastně víc, než co řekl za celý školní rok. I Troye to šokovalo a neopovažoval se to jakkoli okomentovat, snad jako by se bál, že se Louis vrátí a nabančí mu.

Tohle bylo zbytečné. Zvedl jsem se, a když na mě rázem spadly všechny ty tázavé výrazy 27 párů očí, zamumlal jsem: „Měl bych se jít za ním podívat."

„Jen, neviděla jsi Louise? Je tu ještě, nebo odešel?" otázal jsem se Jen pokuřující u kuchyňské linky.

„Je nahoře, ale nejsem si jistá, že tam někoho z vás uvítá. Jste fakt kokoti. Víš, jak na tom je," zavrtěla nade mnou pohoršeně hlavou a popotáhla z cigarety.

Mávl jsem na ní rukou a vyběhl schody nahoru do druhého patra. Jen jediné dveře v patře byly zavřené. Dveře do koupelny. Vtrhl jsem dovnitř bez jakéhokoli zaklepání či ohlášení sama sebe.

„Co tu chceš?" polekal se a otočil se na mě od umyvadla.

„Bál jsem se, že by sis něco mohl udělat, Lou," rozdýchával jsem to a spadl mi kámen ze srdce, když jsem viděl, že je v pořádku.

„I kdyby, tak co? Pro všechny vždycky budu jen přiteplená bukvice," zesmutněl trošku, „promiň, Harry, jestli jsem tě tam dole nějak ztrapnil. Nevím, co to do mě vjelo."

„To je v pohodě a víš co? Máš recht," usmál jsem se na něj a lehce ho obejmul okolo jeho titěrných, třesoucích se ramínek.

„Co tím myslíš?" objal mě pevně a zaryl nehty do mých zad.

„Troye je blb," zašeptal jsem.

„Fakt si to myslíš?" zamrkal na mě těmi svými dlouhými řasami nevěřícně.

Zakýval jsem hlavou pyšně. Lou se mi vrhl okolo krku a pověsil se na mě jako opice.

„Kámoši?" zašeptal do mého ucha.

„Nebo....," řekl jsem s úsměvem, chytil ho pod zadečkem, zavřel oči a lehce ho políbil.

Moc se omlouvám, že to sem dávám až tak pozdě, ale nějak nebyl čas! :/ Ale přeci jen :P. Fake Holidays přidám 100% dříve, to se nebojte.

Jinak doufám, že se vám tahle část líbí. Původně jsem tam chtěla zahrnout i to, co bude potom, ale to si pro vás nechám na příště, abyste byli natěšení. :*

Děkuji za přečtení, votes a komentíky! Love you all, Adel.xx

Btw. Co říkáte na History? :3 ♥ Larry song af