Since The Very Beginning

7. Party

Tak tady je ten můj výtvor. :D Omlouvám se, že tak pozdě, ale znáte to, škola. :/ Jinak, asi nebudete nadšeni z toho ukončení, a proto vám slibuji, že zítra napíšu pokráčko ;) :* snad se líbí. Love you, Adel.

„Mami?" halekal jsem z kuchyně, když jsem si zrovna bral večeři v podobě dvou jablek.

„Ano, zlato?" odpověděla z obýváku s ne moc velkým zájmem v hlase.

„Mohl bych zítra přespat u Harryho? Pořádá takovou menší oslavu a pozval mě," huhlal jsem s plnou pusou, když jsem se zakousl do jablka a poté se opřel o futra dveří do obýváku.

„No, já myslím, že bys výjimečně mohl, když jsou ty prázdniny, ale žádný alkohol, ano?" odlepila oči od televizní obrazovky mamka a zdůraznila své varování pohrožením ukazováčku, jako bych byl nějaké malé děcko.

„To není fér, já chci taky na party!" vztekala se Nancy napruženě.

„Ty jsi na oslavy ještě moc malá, mladá dámo," usadila ji mamka.

„Někdy jindy, prcku," ušklíbl jsem se a s radostí si to mašíroval do své nory, přičemž jsem na svém telefonu ťukal sms pro Harryho: KLAPLO TO! ;)

Po necelé minutě, když už jsem si usedal do pečlivě ustlané postele, se mi dostala odpověď: SUPER, ZÍTRA TO ROZJDEME! STAV SE UŽ V 5.

Moc jsem se těšil. Vlastně jsem na žádné pořádné „pařbě" nikdy nebyl. Věděl jsem, že mám zakázáno pít, ale když ono mě to tolik lákalo. Být opilý mi přišlo...jak to jen říct. Vzrušující. Dožvýkal jsem jablko a druhé si schoval do šuplíku na horší časy, jak bylo mým zvykem.

Po slušné době usilovného přemýšlení, kam jsem si zašantročil boxerky na spaní, jsem se svalil na postel v domnění, že si na chvilku dáchnu. Já však spal až do rána...

Ráno, spíš dopoledne, jsem se vyštrachal z postele až něco okolo půl dvanácté. Takhle jsem se už dlouho nevyspal a řekl bych, že energii na dnešek budu potřebovat.

V kuchyni jsem našel dopis od maminky: Zlato, jeli jsme k babičce Ruby na oběd a nechtěli jsme tě budit. Na stole máš nějaké peníze na oběd, popřípadě večeři. Přijedeme až večer. Užij si oslavu. Líbá tě, máma. Xx

Jo! Co víc si přát, než prázdný barák jen pro sebe? Lehce jsem se nad tím psaníčkem pousmál a ihned hrábl po mobilu a vyťukal telefonní číslo na nedalekou pizzerii a objednal si oběd přesně tak, jak mi bylo nařízeno. Rozhodl jsem se, že dnes celý den až do oslavy zůstanu ve spacích boxerkách a vytahaném tričku, no co.

Když mi přišel oběd, převzal jsem voňavou krabici, rozvalil se s ní na gauč a pustil si svůj oblíbený pořad. To je pohodička. Nic lepšího neznám.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Po chvilce jsem mrknul na hodiny. Co po chvilce, bylo už půl páté! Vystřelil jsem z gauče a utíkal do koupelny, se trochu zkulturnit. Skočil jsem do sprchy a nechápavě kýval hlavou nad tím, jak to mohlo tak rychle uběhnout. Osprchoval jsem se v rekordním čase. Stačil jsem se i oholit, nikdy nevíte. Poté jsem si stoupl do ložnice před zrcadlo, jež patřilo mamce. Měla veliké zrcadlo, kde jsem se mohl vidět celý. A tak jsem tam stál jen s ručníkem ovázaným okolo pasu a zíral na svůj odraz. Co se sebou udělám? Musím vypadat jako dospělý! A s těmihle nechutnými šprťáckými brýlemi a ulízaným účesem? Rozhodl jsem se pro radikální změnu. Neměl jsem to sice v oblibě, ale sáhl jsem do mamky nočního stolku a vyhrabal moje staré čočky, jež jsem tak nerad nosil. Vlasy jsem si lehce pocuchal a pak jemně nageloval. Natáhl jsem na sebe nějaké to spodní prádlo, poté jsem se nasoukal do černých džínsů a přes hlavu si přetáhl bílé tričko. Ne, stále to nebylo ono. Už vím! Popadl jsem nůžky a prostřihl si dvě díry na kolenou. Mnohem lepší. Mamka mě sice zabije, ale aspoň budu při umírání vypadat dobře. Vypadal jsem jako zcela jiný člověk. Byl jsem se sebou docela spokojen (snad poprvé v životě). Juknul jsem na hodinky, ručičky mi jasně říkaly, že je čas k odchodu. Cestou ke dveřím jsem na sebe ještě šplíchnul trošku své nejlepší kolínské a poté se zastavil u našeho proskleného baru. Mamka si od něj schovávala klíčky, abychom do něj nemohli, já ale přesně věděl, kam si je dává. Otevřel jsem šuplík s nejvyššími potřebami, kde byly především toaletní papíry, a proto do něj nikdo nechodil. Odemkl jsem bar a vzal odtamtud dvě vodky.