Since The Very Beginning

14. The storm

„Co že jsme to dělali?" zasmál se Harry, ale rázem na to zvážněl, což bylo zvláštní.

„Slyšel jsi," zamumlal jsem a schoval obličej do dlaní.

„Myslíš na tý party?" znejistěl.

Přikývl jsem.

„Ježiši," vyjekl a začal se tahat za vlasy, přičemž couval ode mě, jako bych byl já ten špatný.

To už jsem neunesl a rozbrečel jsem se.

„Nepřibližuj se ke mně a opovaž se o tom někomu ceknout! Já nejsem buzerant. Já...já," panikařil.

„Klid, já jsem na tom nebyl o moc líp," zamumlal jsem se svěšenou hlavou.

„Od kdy to víš?!" vyjel na mě.

„Od té doby, co se to stalo. Probudil jsem se ve tvé posteli...nahý," dodal jsem.

„Pane bože," vypravil ze sebe a mnul si čelo.

„Já vím," řekl jsem chápavě.

„Takže ty a já...můj nejlepší kámoš," nedokončil tu větu.

„Ano. Co se stalo, stalo se. Nemusí to nikdo vědět," podotkl jsem.

„To nikdo NESMÍ vědět!" opravil mě důrazně.

*z Harrho pohledu*

To je příšerný. Jak k tomu mohlo jen dojít?! Nemůžu tomu uvěřit.

„To se nikdo nesmí dozvědět!" řekl jsem s jasným důrazem na slovo „nikdo".

„Dobře," špitl trošku sklesle.

„Jak můžeš být tak v klidu?" nechápal jsem.

„Byl jsem z toho pěkně v hajzlu celé prázdniny, Harry. To je důvod, proč jsem ti nebral telefony. Myslel jsem si, že to víš a že mě chceš jenom vyprovokovat a zesměšnit," řekl skoro šeptem.

Nerad jsem ho viděl v tomhle stavu, byť tohle byla zcela jiná situace, ale stejně.

„Myslíš, že jsem takovej hajzl?" řekl jsem nevěřícně.

„To ne, ale bál jsem se...," nyní už šeptal.

Bylo mi ho tak líto. Musel se cítit hrozně. Proč ho ale lituju? Já jsem na tom byl přeci stejně. Ale no tak, kurva Harolde, nebuď sobec. Došel jsem pomalými kroky zpět k němu a letmo ho objal. Vypadal překvapen mým aktem, ale stisk mi oplatil. Zabořil jsem hlavu do jeho ramene a nasál tu jeho mýdlovou vůni.

*z Louisova pohledu*

Když mě obejmul, byl jsem úplně odrovnán. Avšak mile odrovnán. Pohladil jsem ho po lesklých kudrlinách.

Odvážil jsem se zamumlat něco ve smyslu: „Chyběl jsi mi."

A on opáčil stejnou formou, což mi vykouzlilo lehký úsměv na tváři.

„Všechno se teď změní, že?" věděl jsem to, ale chtěl jsem vědět, co na to on.

„Pravděpodobně ano. I když jdeme na stejnou školu. Jiní učitelé, spolužáci, povinnosti,..." to, co říkal, byly samé výmluvy, ale já jen naprázdno zakýval hlavou na souhlas.

„Zůstane to teda jako náš malý úlet a vezmeme si to s sebou do hrobu?" ujistil se.

„Samozřejmě," odpověděl jsem jednoslovně.

Trošku to bolelo. Ano, vím, že Harry není gay a já si svou homosexualitu jen stěží přiznávám, ale bolel ten fakt, že se za to stydí. Já se po tu celou dobu nestyděl. Cítil jsem se pouze prachsprostě využitý a v tom je rozdíl.

„To jsem rád, že jsme se domluvili. Zůstaneme kámoši, ne?" ujistil se na rozloučenou.

„Jasně," usmál jsem se chabě a otřel si poslední slzy z obličeje.

Poté už jsem ho jen pozoroval, vzdalujíc se ode mne každým mrknutím oka.

Cítil jsem se tak sám. Takhle opuštěný jsem si v životě snad nikdy nepřipadal. Sedl jsem si na kámen na břehu řeky a pozoroval krajinu okolo sebe. Tráva jako by se ohýbala do rytmu větru a ptáci mi nad hlavami švitořili svou hymnu.

Mračna se pomalu zatahovala. Vypadalo to, jako by se černý inkoust rozlil po bílém papíře.

*z pohledu 3. osoby*

Smutný a zároveň i trošku zklamaný Louis se měl na odchodu. Po zbytek týdne se s Harrym neviděl. Zřejmě to bylo proto, že se jeden druhému neodvážili po tom všem zavolat. Harry by byl ten „submisivní" a Louis ten, který se vždy všechno snaží dát do pořádku. Problém je v tom, že on si slíbil, že se změní a nebude se do konce života podřizovat a přizpůsobovat druhým. Nyní je tu jeho nové já s novou osobností. Mnohem sebevědomější a silnější.

1. září je tu a škola opět začíná, avšak zcela jinak než ta základní...

*z Louisova pohledu*

„Louisi! No tak, brácho! Dneska jdeš poprvé na střední," vypískla vzrušeně Nancy, tahajíc mě z postele násilím.

„A musím tam?" zamumlal jsem do polštáře rozespale, neboť zrovna přerušila můj sen o bytí létajícím ptákem.

„Jo! Mamka nám udělala palačinky a říkala, že všichni na tebe musíme se snídaní počkat, takže dělej, protože já mám hlad jako vlk!" řekla nedočkavě a vyběhla z mého pokoje.

„Tak fajn," posadil jsem se na posteli s rozcuchanými vlasy, nevědě, kde začít...

*z Harryho pohledu*

„Harolde, nespi!" pokárala mě mamka po sto padesáté, když mi hlava klimbala k mé misce s cereáliemi.

Nebyl jsem zkrátka zvyklý na brzké vstávání po dvou měsících nočního života.

O pár chvil později už jsem stál mezi dveřmi před dojatými rodiči. Byli z toho celí naměkko, že je to můj první den na střední. Hrozně si to brali.

„Neodmlouvej učitelům a buď na nové spolužáky milý!" kladla mi na srdce mamka.

Monotónně jsem kýval hlavou a pomalými kroky se nenápadně vzdaloval.

*z Louisova pohledu*

„Už musím jít, nebo přijdu první den pozdě!" políbil jsem matku na tvář, uchopil sáček se svačinou a utíkal z domu, než někdo stačil cokoli namítnout.

Na protější straně ulice jsem zrovna viděl Harryho, a tak jsem se k němu připojil, když jsme měli stejnou cestu. Probíhalo to celkem v pořádku, když tu jsme narazili na kluka, který zkřížil naši cestu.

„Ahoj, kudrlinko."

14. část je na světě v plné kráse! Trošku o hovně, ale musí to být :P :D očekávejte ode mě už zhruba jen 2-3 části a bude konce + epilog! Doufám, že se vám i přesto tato část líbí a potvrdíte to svými votes, přečtení a názory! Love you all, Adel.x