Zlatokopka

Den blbec

...Nataly jde dnes do školy sama jelikož oba její sourozenci náhle onemocněli a proto zústávají doma sami ,zatím co Nataly jde do školy...

Nataly:
Jdu do školy a ,,Au" uklouzla jsem po nějakým odpadku a spadla jsem na zem. Strašně mě bolí zadek a záda z toho dopadu. Ach bože. No alespoň mám co vyprávět partě ve škole.

Právě jsem přišla do školy a jdu po podlouhlé chodbě jelikož na jejím konci je moje třída. Otevírám dveře a rozhlížím se kde sedí parta boháčů. Jenomže oni tady nikde nejsou. Já zapomněla oni totiž jeli pryč a vrací se až zítra. Bože jak na takovou věc můžu jen tak lehce zapomenout ?

Naštěstí máme ájinu tak snad mi aapoň ona zpravý náladu. Přichází učitel a lehce naštvaným pohledem na mě hledí.

,,Přinesl jsem vaše opravené testy."řekl a při tom se kouknul na mě.

Začal je rozdávat. Najednou se u mě zastavil.,,Zklamala jsi mě." řekl a podal mi můj test. Čekala jsem špatnou známku, ale že dostanu za pět už v září ,to jsem fakt nečekala. Dnešní hodina se mi moc nevyvedla. Ale co s tím nadělám.

Konečně je oběd a budu moct jít domů. Když si jdu sednout s tácem co se nestane. Sedne si ke mně parta kluků. Nikdo z nich nevypadá bohatě a proto si jich nevšímám. Celou dobu se namě zamilovaně hleďeli. A pak mi to došlo. Měla jsem stažené tričko tím pádem i obrovský výstřih ze kterého mi je vydět i podprda.
Ach bože. Trapas jako prase. Natáhla jsem si tričko a rychle odcházím pryč.

Po anglicku jsem se vytratila ze školy a teď jdu na autobus jelikož jedu za babičkou. Sedla jsem si a křup. Zapomněla jsem že mam v zadní kapse mobil. Super. Teď ho mam pěkně křuplej. No nic snad alespoň nějak přežiju zbytek cesty.

Stojím před domem a zvoním. Už asi půl hodiny nikdo neotevírá. Všichni co jdou kolem na mě čumí jako na debila. Příšerný pocit. Najednou mi volá mamka. Říká že babi neni doma a že přijede až za týden. Další nepovedená věc dnesního dne.

Radši už jedu domů.Když odjíždím autobusem vidím mojí mikinu kterou jsem si nechala na zastávce. Zrovna moje nejoblíbenější.

Konečně jsem doma a jdu hnedka spát, abych zaspala dnešní pokažený den. Strašně doufám že to zítra bude lepší. Dnešek pojmenuju DEN BLBEC jelikož se fakt hodně nevivedl.

Je půlnoc a já jsem se vzbudila kvuli tomu že jsem měla noční můru o tom že moje parta zchudla a všichni ostatní byli taky strašně chudý. Jak odporný. S nikým bych nebavila kdyby byli všichni chudý. Jdu na wc protože se mi strašně chce. Ach bože já zabloudila u nás doma. Komu se může stát tak hroznejch věcí v jeden den. No asi jenom mně. Jdu si zase lehnout. Jsem velmi ospalá takže se mi lehce usíná.

Po deseti minutách se znova probouzím ,protože mám žízeň. Jdu tedy ze schodů dolů až do kuchyně. Otevírám ledničku a vyndavám si džus. Nalévám si ho do skleničky, když si najednou všimnu postavy co stojí za mnou. Otáčím se a strašně nahlas křičím. Najednou se rozsvítilo světlo. Stál tam táta a říkal mi abych přestala křičet. Přikývla jsem a odešla zpátky do pokoje spát. Po zbytek noci mě naštěstí nic nevzbudilo. Alespoň jedna pozitivní věc dneška.

Zatím co Sam s Lili byli sami doma a užívali si ,Nataly prožívala nepříjemné zážitky. Již teď ví , že na to bude ještě dlouho vzpomínat.....