Love can be devastating

Chapter thirteen

Roxy

Probudilo mě zvonění mého telefonu.

"Kterej píčus..." sykla jsem. Bylo půl třetí ráno. Ashley...no jasně. Normálně bych to asi nezvedla, ale jelikož musí bejt úplně na mol, tak bych byla moc hnusná.

"Co je Purdy?!" sykla jsem do telefonu.

"Ty.....atů, Brrrrm tůtů. Sem" vyblekotal ze sebe. Jen jsem si povzdechla a vypla hovor.

Hodila jsem na sebe nějáké oblečení a vyšla jsem z pokoje. Myslela jsem si že pojedu autem, ale když sem nemohla najít klíčky smířila jsem se s tím, že Purdyho budu muset domů dotáhnout pěšky.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Už z dálky jsem ho viděla postávat před klubem.

"Můžeš mi říct proč si volal mě a ne někomu z kluků?" vyštěkla jsem na něho

"Roxyyyyy!" rozzářil se a rozběhl se proti mě, aby mě obejmul.

Já jsem ale uhnula a on to napálil do nějaký ženský, která stála za mnou. Jenom jsem zakroutila hlavou. Upřímě nechápu jak v takovym stavu může stát natož běhat, ale nechala jsem to být.

"Tak pojď" řekla jsem otráveně a táhla ho domů.

V půlce cesty se mi ale vytrhl a skákal předemnou že je prý jednorožčí princezna. Plácla jsem se do čela

"Tak pojď ty princezno" vzala ho za límec a šli jsme dál.

Zbytek cesty se mě snažil přesvedčit jak moc mě miluje. Snažila jsem se ho ignorovat ale ruku na srdce, když kolem vás lítá ožralej Ashley Purdy a přesvědčuje vás že vás strašně miluje nejde ho ignorovat.

Cestu jsem kupodivu přežila ve zdraví a teď jsem stála s Ashem před barákem a přemýšlela kam ho šoupnu. Do touru, abych ho hodila na starost klukům se nedostanu, u Christine je určitě Andy a k sobě si ho nevezmu.

Pokoj rodičů taky nepřipadá v úvahu. Fajn...jde na gauč. Ne že jenom ráno bude mít kocovinu jak prase, ale taky bude celej rozlámanej protože je pohodlnější spát i na zemi než na tom gauči. Odemkla jsem a u toho druhou rukou přidržovala tlemícího se Ashleyho. Tvrdil mi, že ty dveře si s ním povídají

"Dobře Ashi, tak se tady s novým kamarádem rozluč a jdeme spát"

"Ahoooj dveře, snad se ještě někdy uvidíme" rozloučil se a já přemýšlela jestli si tohle vážně chci brát do domu.

Sotva se Ashley dotknul gauče tak usnul. Povzdechla jsem si, svlíkla mu alespoň tričko a šla si znova lehnout. Byli čtyři ráno a já věděla, že zítra dřív jak na oběd nevstanu.

Vzbudil mě zvuk otevírajících se dveří ke mě do pokoje a já jsem viděla jenom siluetu, která se blížila ke mě k posteli. Když dotyčný přišel dřív poznala jsem v siluetě Ashleyho. Posadila jsem se, abych na něj líp viděla.

"Co si myslíš že dělaš?" obořila jsem se na něho, když si lehal na volnou polovinu mojí postele

"Na tom gauči se nedá spát, bolí mi celý tělo tak si jdu lehnout jinam" zamumlal v polospánku "A to musíš lézt zrovna ke mě?" ale odpovědi se mi už nedostalo protože Ashley usnul.

Jenom sem si povzdechla, otočila se zády k němu a za pár minut zase usnula.

Christine