Love can be devastating

Chapter fifteen

-O pár dní později-

Roxy

Probudila jsem se a chtěla si sednout. Fajn špatnej nápad! Hned jak jsem se hnula, ozvala se moje hlava. Ano správně...Roxy zase včera někde flámovala, až do rána.

"Tak tohle bez Aspirinu nedám" zamumlala jsem si pro sebe

Pomalu jsem se postavila, oblíkla jsem se do rudých šatů a vydala se do kuchyně.

Pomalinku sem sešla dolů a když jsem zjistila, že v obýváku nikdo není, oddychla jsem si. Čím víc jsem se ale blížila ke kuchyni tím víc jsem slyšela hlasy všech ostatních. Viděla jsem, jak jsou všichni naskládaní u jídelního stolu a něco zuřivě řeší

"A já už jsem se těšila, že jsem tu sama a vy jste někam zmizeli" rýpla sem si do nich, když jsem vešla do kuchyně

"A to jako proč?" zeptal se ublížený CC

"Byl by tu klid CCnku" mile jsem se na něj usmála a on se na oko urazil

"Roxy!" zvrčela Chris.

Ignorovala jsem jí a zamířila si to ke skříňce s lékama. Úplně jsem na sobě cítila pohledy všech přitomných. Chtěla jsem se pro ty léky natáhnout, ale potom mi došlo, že mám na sobě ty šaty, který nejsou zrovna nejdelší a že by to nemuselo dopadnout dobře

"Ehm...Chris?" udělala jsem psí kukuč a kluci se na ní nechápavě podívali

"Kdyby si se oblíkla pořádně, tak ti to teď nemusím podávat" povzdechla si, zvedla se a přešla ke mě.

"Proč si to nemůžeš podat sama? A co sem do toho motáte oblečení" nechápal CC

"No když se podíváš co mám na sobě" zatočila jsem se před ním "a představíš si, že by jsem se v tom natáhla nahoru, tak by jste my všichni viděli až do krku....zespoda" dodala jsem

"A kdo řekl že by nám to vadilo?" zeptal se znovu

"Neser Chubby!" zavrčela jsem a otočila se ke Chris.

CC si pro sebe mumlal nějaký nadávky a já říkala Chris co mi má podat

"Tyhle prášky a ty hned vedle toho prosím" ukázala jsem na ně.

"Na co potřebuješ prášky?" zeplat se Andy

"Na hlavu" podívala jsem se na něj a on se na mě usmál

"Ale v jiným slova smyslu než si myslíš...já myslím na bolest hlavy kryple" protočila jsem oči

"A ty druhý?" zeptal se překvapivě Ash

"Ty jsou proti malým parchantům" usmála jsem se teď já na něj

"Copak ty nechceš děti?" zeptal se skoro až překvapeně

"Vypadám snad jako...."

"Roxy!" zavrčela mi zase do toho Chris.

Podívala jsem na ní a ona zašeptala

"Alespoň to zkus"

Povzdechla jsem si a začala počítat do deseti.

"Ne, nechci" řekla jsem už skoro v klidu a zase se otočila ke Chris

"A prosím ještě skleničku na vodu" usmála jsem se

"Je to všechno?" podávala mi skleničku