Love can be devastating

Chapter fourteen

Roxy

Když jsem se probudila, Ashley už vedle mě naštěstí neležel. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že už je skoro čas oběda. Vstala jsem a ani jsem se nenamáhala převlíkat do normálního oblečení, protože jsem myslela, že všichni budou někde pryč na obědě. Zjistila jsem jak moc jsem sem zmýlila, když jsem vyšla na schody jenom v kalhotkách a v Zachriho tričku, který mi věnoval na spaní a všichni seděli naskládaní na gauči nebo před ním na zemi a koukali na mě.

"Oh...vy jste tu všichni" povzdechla jsem si a sjela všechny pohledem

"No tak to doufám že vám to nevadí ale oblíkat se kvůli vám rozhodně nehodlám" říkala jsem, když jsem scházela schody.

Jenom jsem zpozorovala jak se Chris plácla do čela a já se na ní cestou do kuchyně pro něco k jídlu zakřenila. V kuchyni na mě ale čekalo na lince překvápko v podobě snídaňo-oběda.

"Jů! Díky Chris" zakřičela jsem na ní, popadla talíř a vydala se zase zpátky do mýho pokoje.

Cestou jsem se ještě zastavila v obýváku, s plnou pusou zamumlala"Miluju tě Chris" a zase se zakousla do sandwitche.

Jak sem se otáčela tak jsem viděla jak kroutí hlavou a tlemí se.

"Roxy počkej ještě" zavolal na mě Andy

"Co zas?" zavrčela jsem

"Nechceš si k nám sednout?" mile se usmál a Ashley ho praštil do ramene.

Tady se něco děje. Jenom jsem nadzvedla obočí a zeptala se

"Stalo se něco?"

"To se musí něco stát? Nemůžeme chtít, aby sis k nám sedla jenom tak?" zeptal se Jake.

Opřela jsem se o futra a odpověděla jim "Upřímě? Ne!" uchechtla jsem se

"Takže co se děje?" v mym hlase už byl vážnej tón.

"Fajn..." rezignoval Andy a stoupnul si

"Chceme se tě zeptat na pár věcí ohledně včerejška a Ashleyho". Znovu jsem si povzdechla a pak řekla

"Já věděla, že to příjde, ale nečekala jsem to tak brzo...ale s váma se o tom nehodlám bavit, protože vám do toho nic není a Ashley nevypadá, že by ho to nějak zajímalo, když tady celou dobu sedí zaraženej v gauči, tichej jako hrob a kouká všude možně, jenom aby nemusel koukat na mě" ušklíbla jsem se a zase se vydala nahoru.

Po pár krocích, mě ale zastavil hlas Ashe

"Ehm...Roxy?" otočila jsem se a pozorovala jak pořád sedí na gauči a kouká mi do očí.

Já jsem svýma očima zabloudila k jeho tělu a tetování na břiše. Přísahala bych, že jsem skoro slintala. Zakroutila jsem nad svýma myšlenkama hlavou a podívala jsem se mu zpátky do očí. On najednou z ničeho nic uhnul pohledem a říká

"Nevíš, kde mám tričko?" Zase jsem se uchechtla

"No tak to bude....někde...pryč" usmála jsem se

"Potom ti ho najdu" mávla jsem rukou a konečně došla až do mýho pokoje.

Jak jsem zavírala dveře slyšela jsem CCho jak říká

"No tak alespoň víme, že ta bloncka byla jediná koho si včera ohnul a že Roxy nebyla další". Zakroutila jsem nad tím hlavou a zamkla se.

Christine

"Ashley děláš si ze mně tu tvojí zkurvenou prdel?" vyjela jsem na něho.

"Kurva ona by ti řekla naprosto všechno a ty čumíš jak kdybys měl kokota ve svěráku a ani nepromluvíš!"

"Já..."

"Ty co?! Proč jsi jí něco neřekl?!"

"Doprdele já se na ní nemohl ani podívat, natož abych na ní ještě mluvil" vyjel teď on na mě

"Dobře ti tak, nemáš před ní šukat nějakou bloncku. Jak že se jmenovala? Jo no jo, ty si to vlastně nepamatuješ! Bylo to dobrý šukání Ashley? Stálo to za to? Bylo lepší vyměnit Roxy na nějakou...."

"DOST!" vykřikl Jake "Nechte toho...oba dva!".

Všichni se na něj vylekaně podívali a já si jenom povzdechla

"Doufám, že to za to stálo Ashley, protože i když to tak nevypadá ona tě má ráda. Nekokážu ti říct jestli tě miluje, ale určitě tě má ráda. Poznám to, znám jí celej svůj život. Když by jí v noci někdo vzbudil, a chtěl, aby pro něj došla někam do baru, hned toho dotyčnýho pošle doprdele ale tebe ne viď? Došla pro tebe...takže si můžeš gratulovat Ashley, dokázal si, aby se trápila i Roxy a to ona je ta nejsilnější holka co znám." dokončila jsem svůj monolog a šla k Roxy do pokoje.

Stála jsem před Roxiiným pokojem a sbírala odvahu na to, abych zaklepala.

"Co je?" ozvalo se potom

"To jsem já Rox...můžu dovnitř?"

"Jo jasně, pojď dál" stála najednou mezi dveřma s úsměvem a pouštěla mě do místnosti.

"Máš ho ráda viď?" vybalila jsem hned ze sebe, když jsme obě dosedli na postel. Jenom se na mě nechápavě podívala "Ashleyho" upřesnila jsem

"NE!" odfrkla si "Nenávidím ho...nebo se o to alespoň snažím" dodala potichu

"To je dobrý Rox, jenom si přiznej, že ho máš ráda a uleví se ti...věř mi" říkala jsem jí do vlasů, když jsem jí objímala

"To nepomůže" řekla přesvědčeně "Já mám mnohem větší problém".

Se zájmem sem se na ní podívala, ale ona zakroutila hlavou, vstala a šla ke skříni si konečně vybrat nějaký oblečení, aby celý den nechodila v tom co má na spaní.

"Tý jo!" uvědomila jsem si "Ty ho miluješ" dala jsem si dva a dva dohromady

"Díky, víc nahlas to říct nešlo?" naštvala se a já se na ní omluvně podívala

"A ne...nemiluju ho...teda jo...nebo možná...nebo...já nevím jasný?" zakřičela "To je ten problém, já nevím co cítím" povzdechla si když si konečně dooblíkla černý upnutý minišaty

"Tak to by chtělo zjistit ne?" zeptala jsem se jí

"Díky za radu" odfrkla si "Kdybych věděla jak, už bych to udělala" podívala se na mě

"No tak by si mohla začít tím, že na něj přestaneš být tak ostrá nemyslíš?"

"Když on mě vždycky vyprovokuje" bránila se

"Tak se nadechni, napočítej do deseti, ale neplácni první věc, která tě napadne" usmála jsem se a odešla.

Nechala jsem jí tam stát a přemýšlet o tom. Nakonec jsem se cestou rozhodla, že nikomu nebudu dělat planý naděje a tenhle rozhovor zatím zůstane jenom mezi náma, přece jen...je to moje sestra a bylo by hnusný, kdybych to hned vykvokala.

Roxy

Chris odešla a já nad tím co říkala jenom mávla rukou a zapadla k psacímu stolu s tím že bych něco mohla napsat, ale moje hlava odmítala spolupracovat. Mrskla jsem propiskou o stůl a moje myšlenky pořád běhali jako by dostali elektrický šok 'Roxy zůstane pořád Roxy a nebude se měnit jenom kvůli nějakýmu Purdymu' řekla jsem si a hned na to si vzala sluchátka a zaposlouchala se do těch sladěných tónů.