Příliš málo lásky | ereri

Kapitola 3

Zavolal si mě sám Levi. I teď, po cestě k němu do pokoje, nedokážu přijít na důvod, proč by chtěl mluvit právě se mnou. Všichni nováčci tady byli nikdo, takže jsem na nic nemohl přijít. Po cestě k jeho pokoji jsem nad tím usilovně přemýšlel, ani jsem moc nevnímal cestu a přišel ke dveřím s jeho jmenovkou. Byl jsem opravdu rád, že jsem sem trefil, všechno tady vypadá tak stejně.
Nejdříve jsem zaťukal a potom pomaličku otevřel dveře, nahlédl dovnitř a... Jako první jsem pocítil tu dobře známou zlost, která ale hned přešla v překvapení a nakonec už zůstal jen stud, který se ještě vystupňoval Leviho pohledem, kterým mě tak upřeně pozoroval.
"Eren?" zeptal se, aniž by jen na vteřinku odvrátil zrak. Díval se na mě tak pronikavě, že se mi chtělo otočit se, vyběhnout ze dveří a už nikdy se nevrátit, pocit provinilosti mi to ale nedovoloval.
"A-ano," dostal jsem ze sebe nakonec, můj hlas byl ale tak slabý, že mě nejspíš ani neslyšel. Nemohl jsem tomu uvěřit. Jenom já můžu mít takové štěstí, že to udělám právě jemu, člověku, do kterého jsem celé ty roky zamilovaný a obdivuji ho.
"Víš, Erene, já se přenesu přes lecos. Ale tohle, tohle vážně nesnesu." Bylo vidět, jak usilovně se snaží nevybuchnout vzteky, a zatím se mu to dost dobře dařilo.
"Já... Já - vysvětlím to!" začal jsem, ale nic víc jsem nedokázal vymyslet, tolik jsem jím byl uchvácen. Takhle blízko k němu jsem se za celé ty roky ani nepřiblížil, užíval jsem si ten okamžik naplno a jediné, co mi ho kazilo, byl Leviho naštvaný výraz, kterým mě celou dobu obdarovával.
Najednou přišel blíž ke mně, byl mnohem menší než já, ale celá jeho maličkost působila autoritativně, mohutně a roztomile zároveň. Způsobovala, že jsem se cítil, jako bych byl menší než on.
"Ukliď to." Vyslovil to důrazně, ale šeptem, musel jsem se k němu trochu sklonit, abych lépe rozuměl, a přitom jsem se nadechl jeho vůně. Byl cítit mýdlem, čistotou, a něčím neznámým, jakousi divokostí, něco, co z něj dělalo krásnou záhadu, ano, byl pro mě tajemstvím a zapovězeným ovocem, něčím, co si nemohu dovolit, ale nezištně po tom toužím. Byl to on, o kom se mi vždy zdáli ty sny, sny plné divokosti a mojí nezkušenosti, kvůli které byly všechny ty fantazie tak omezeny.
Byl tak blízko mě, mohl jsem jen natáhnout ruku, jen malý kousíček a ten dotek bych si navždy zapamatoval. Bylo to příliš lákavé, příliš jednoduché po tak dlouhé době vyplněné jen mými fantaziemi. Představil jsem si, jak ho objímám, jak tiskneme svá horká těla k sobě a nakonec spolu usínáme. Ano, až tak byla má fantazie omezená. Tohle ale stačilo, krev se mi začala hrnout do tváří i do míst, kde jsem to právě teď nejméně potřeboval, kalhoty mi najednou začaly být těsné, cítil jsem, jak se vzdouvají a poslední, co jsem zahlédl, když Levi odcházel, byl jeho posměšný úšklebek.
Určitě si toho nevšiml, utěšoval jsem sám sebe, ve skrytu duše jsem si ale přál, aby si toho všiml, mísilo se ve mně přiliš mnoho pocitů najednou. Raději jsem se pustil do uklízení, aby to už bylo za mnou.
                                * * *
Právě jsem domýval podlahu, když jsem uslyšel vrznutí dveří za mnou, otočit jsem se ale byl jsem moc pomalý, takže když jsem ucítil náraz tvrdé stěny za mnou, vylekal jsem se a snažil se vymanit z těch rukou, co mě držely za krk. Chytil jsem je a vší silou se je snažil odtáhnout, byly ale tak pevné, prostě to nešlo. Na chvilku jsem se zarazil.
"Levi-" vypadlo ze mě jen, protože víc jsem nestihl, ucítil jsem horké rty na mých, byly měkké, neúprosné, spalující, chtěly stále víc, dobývaly se do mých úst a já nevěděl, co dělat, tak jsem jen pootevřel ty své a ucítil teplý jazyk, který mi přejel po horním rtu, pak po dolním a nakonec ladně vklouzl do mých úst, byl to dokonalý polibek, hluboký a plný hrubosti, zároveň ale působil něžně a já chtěl spolupracovat, ještě ten okamžik prodloužit, ale nemohl jsem, protože v ten moment se ta dokonalá ústa odtrhla od mých a já pocítil zvláštní, chvilkovou prázdnotu, ta ale ve vteřině zmizela.
"Potřebuješ potrestat." Z jeho drsného hlasu mi přeběhl mráz po zádech.

Pozn.: A jéje, zase jsem to nestihla. :/ No nic, další díl je tu a s ním vás i trošku pozlobím, protože na pokračování si musíte počkat! ;)