Příliš málo lásky | ereri

Kapitola 6

Levi mě přimáčkl na postel, položil se na mě a chytil mi ruce za zápěstí, které spojil nad mojí hlavou. Nejdřív mě políbil do koutku úst, potom sjel níž na můj krk, kde mě tak krásně líbal, až jsem se musel zaklonit, jakékoli sténání jsem se snažil zadržet nebo utišit, nakonec mi ale jeden docela tichý sten unikl. Levi se na mě podíval s pozdviženým obočím, jaksi úsměvně a zavrtěl hlavou.
"Proč se držíš zpátky?" a s těmi slovy mě obklopil svými horkými ústy, cítil jsem vlhkost a neskutečně úžasný pocit. Zavřel jsem oči a vyrazil boky proti němu, přestal jsem se ovládat, svoje prsty jsem vpletl do Leviho vlasů a ještě jsem zrychlil, při každém přírazu jsem slyšel jeho steny a zadržovaný dávivý reflex, bylo mi to ale jedno. V podbřišku se mi začalo sbíhat nádherné teplo, putovalo přes celé moje tělo, každý kousek mojí kůže hořel a já přestal vnímat svět, už tu byl jen on a já a jeho ústa dráždící můj penis, bylo to tak cizí a zároveň blízké, protože to přeci byl on a já ho znal. To teplo už se zastavilo, už neputovalo, zůstalo v jednom místě a tam jsem vybouchl, s hlasitým výkřikem jsem Levimu začal plnit ústa kouskem svého těla, daroval jsem mu to. V tom nejkrásnějším momentě, kdy jsem myslel, že lepší už to nebude, se přisál k mým ústům, vracel mi mě samotného, mělo mě to znechutit, ale bylo to tak krásně intimní, že jsem si ani nevšiml, jak mi plní i břicho, až když bylo úplně plné jsem si to uvědomil a z očí mi vytryskly slzy. Byla to obrovská bolest, chtěl jsem jenom zavřít víčka a už nikdy je neotevřít, začal jsem plakat, protože Levi se ve mně nejdřív pomalu, a potom rychle pohyboval, zaryl jsem nehty do matrace. Proč to dělá, bylo to tak krásné, nedokázal jsem to pochopit a tak jsem jen nechal zavřené oči a plakal.
"Erene! Erene, podívej se na mě!" Slyšel jsem ten hlas z dálky a vnímal tu bolest, přehlušovala všechno kolem mě. Uvědomil jsem si, kde to vlastně jsem a prudce jsem otevřel oči.
"Erene, slyšíš? Dívej se na mě." Zadíval jsem se do jeho očí a uviděl něhu a divokost, věděl jsem, že se pořád drží hodně zpátky. Pohladil mě po vlasech a políbil, něžně, ten polibek byl úplně jiný než ostatní, byl láskyplný a působil mateřsky. Snažil jsem se tu bolest nevnímat a ztrácel se v jeho ústech. Cítil jsem, jak se přestává ovládat, jeho pohyby byly pořád rychlejší a surovější, už na mě nebral takový ohled. Znovu jsem zavřel oči a už jenom čekal, až bude konec.
Levi byl čím dál víc hlasitější, až se s obrovským vzdechem udělal, a plnil mě, cítil jsem jeho horké sperma a taky bolest, bolest tak velkou, že jsem se znovu rozplakal. Vyklouzl ze mě, stoupl si na zem a hledal svoje oblečení rozházené po celém pokoji. Když se oblékl, otočil se a se zhnuseným, pohrdavým a - pokud jsem se nemýlil - nenávistným pohledem na mě neskrývaně zíral, pro jednou dal svoje emoce najevo a já by byl radši, kdyby jeho tvář zůstala kamenná jako vždy, protože tohle mě hodně bolelo. Udělal jsem snad něco?
"Seber si svoje oblečení a vypadni," hodil po mně moje kalhoty a s nasupeným výrazem se otočil zády ke mně. Nechápal jsem, co se děje, měl se přece usmívat, objímat mě a radovat se, ne mě nenávidět. Naštval jsem se, hodně, ale ještě víc jsem byl smutný, a zklamaný, tohle jsem rozhodně nečekal.
Sbíral jsem svoje oblečení, celé tělo mě pálilo, bolest neustupovala, pořád tam byla jako připomínka těch událostí jen před pár minutami. Už oblečený jsem odcházel, veškerá zlost ze mě vyprchala, už zbyl jen smutek. A ještě něco. Něco, co jsem nikd předtím necítil, neuměl jsem to pojmenovat a bylo to příjemné, ten pocit mě obklopoval jako hřejivé objetí. Mezi dveřmi jsem se zastavil, naposledy se na něj ohlédl, jen na kratičký moment, který úplně stačil na to, aby Levi zhlédl můj zlomený úsměv a tu jedinou slzu, co mi v tu chvíli stékala po tváři.

Pozn.: V poslední době nějak víc píšu, mám nápady i náladu, takže vás tu budu otravovat častějc, než normálně. ^_^ Budu moc ráda za komentáře, názory, co se vám líbí a co naopak ne. Děkujů. : )