Příliš málo lásky | ereri

Kapitola 8

Už uběhl týden od doby, kdy se stala ta věc s Levim. Ano, celých 7 dlouhých dní, kdy jsem nemyslel na nic jiného. První dva dny jsem byl neuvěřitelně naštvaný, nemohl jsem uvěřit tomu, že mě jen tak vyhodil, po tom, co jsem si musel vytrpět. Pak už to ale bylo jiné. Uvědomil jsem si, že to byla moje chyba. Jenom moje.
Neměl jsem se rozbrečet jako malá holka, měl jsem to vydržet, zachovat si aspoň nějakou důstojnost. Vůbec se mu nedivím, že se nechtěl koukat na můj uslzený obličej, musel jsem vypadat vážně uboze. Teď už to shazuji jenom na sebe, byla to moje vina a já ho chci vidět tak strašně moc, udělal bych cokoli a právě teď už ho šest a půl hodiny hledám všude v lese, ostatních budovách a po celém areálu.
Rozhodně nejsem žádný stalker, jenom ho miluju, tak strašně moc, že bych pro něj i umřel. Nechtělo se mi to vzdávat, když jsem tím strávil tolik času, vždyť ho můžu potkat za deset vteřin, deset minut, prostě kdekoli a kdykoli. Stejně jsem to ale vzdal a vrátil se k sobě do pokoje, pořád jsem myslel jenom na něj. Seděl jsem na svojí posteli a tupě zíral na zeď přede mnou, chtěl jsem vypnout mozek a na nic z toho už nemyslet.
Někdo zaťukal na dveře, já ale neměl náladu na jakoukoliv společnost, zůstal jsem proto tiše sedět na posteli a doufal, že to ten za dveřmi brzy vzdá. Když už klepal po třetí, naštvaně jsem se zvedl, došel ke dveřím a jediným trhnutím jsem je otevřel.
"Co chce-," v dopovězení otázky mi zabránila horlivá ústa, která se tiskla k těm mým a horký jazyk, který se neodbytně dobýval dovnitř. Byl jsem naprosto v šoku, nic takového jsem nečekal. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, kdo to je. Levi. Kdo jiný.
Levou nohou zabouchl dveře a tlačil mě ke stěně naproti posteli, kde si mě opřel. Odtrhl se od mých úst, líbal mě na krku a přitom mi svlékl nejdřív košili, a pak kalhoty, které hodil někam za sebe. Jazykem mi sjížděl po hrudníku níž, blížil se a já v očekávání zavřel oči, zaklonil hlavu, a pak jsem to ucítil, obklopila mě horkost, cítil jsem Leviho zuby a taky prsty, které se do mě pomalu a opatrně zasouvaly, ztrácel jsem se v jeho puse a trošku pohyboval boky, z úst mi přitom vycházely nejdřív tiché a potom docela hlasité steny. Vpletl jsem mu prsty do vlasů, maličko za ně tahal a určoval jsem si tempo, zatímco jeho už tři prsty do mě vnikaly zezadu, teď už o něco rychleji.
   "U- Už budu!" křikl jsem na něj mezi vzdechy. Trvalo to pak už jen pár vteřin, ten pocit jeho prstů a úzkých úst, které mě obklopovaly, něco se ve mně uvolnilo, bylo to dokonalé, lepší než minule, a já ho začal plnit svým horkým semenem, čekal jsem, že se zase bude zlobit, že mě potrestá, ale on se místo toho na mě ze spodu podíval, v očích vášeň, viděl jsem, jak to všechno polyká, díval se přitom na mě a rukou hýbal nahoru a dolu po mém už zase úplně tvrdém penisu.
   Na nic jsem nečekal, pár rychlými pohyby z něj strhal oblečení, kalhoty mu zůstaly na nohách u kotníků a pusu mi zaplnily jeho prsty, kterými mi uvnitř přejížděl sem a tam, hladově jsem je sál. Znovu mě s nimi zezadu dráždil, tentokrát už byly čtyři. Zavzdychal jsem a roztáhl nohy od sebe, pohledem jsem ho pobízel. Znovu mě políbil, hluboce a vášnivě, obtočil jsem nohy kolem jeho boků, zády jsem se pořád opíral o stěnu a to i v ten moment, kdy do mě vnikal, rukama mě držel za zadek a já čekal strašlivou bolest, ale kupodivu to bylo příjemné, chtěl jsem si to užít ještě víc, takže jsem trošku pohnul boky proti němu, a pak už to bylo, byl ve mně úplně celý a dotýkal se toho bodu, bodu, díky kterému jsem byl schopný vyletět do nebes, vykřikl jsem slastí, když se ve mně začal pohybovat, zrychloval tempo, hekal námahou, jak mě držel, upevnil jsem stisk svých nohou a zaklonil hlavu, takže mi díky jeho tempu teď bouchala o stěnu.
   Levi vtiskl hlavu do prohlubně na mém krku, pasovala tam, jako by nebyla stvořena k ničemu jinému, a s hlasitým výkřikem se udělal, do mě, při pohledu na jeho dokonalé tělo zmítajcí se rozkoší moje tělo nezahálelo a s tlumenými steny jsem se udělal já, mezi nás, na obě naše břicha. Levi ze mě vyklouzl a natáhl si kalhoty, chvilku se rozhlížel kolem sebe, až našel svoje triko. Čekal jsem, co řekne, jestli bude zase naštvaný, chtěl jsem, aby něco řekl. Místo toho se jen mírně, na vteřinku, téměř neznatelně usmál a potom zmizel za dveřmi, které s tichým klapnutím zavřel.
   "Kapitáne," bylo jediné, co jsem stihl říct, odpovědi už jsem se ale nedočkal.

Pozn.: Zase mi to trvalo děsně dlouho, ale tak aspoň se můžete dýl napínat. xD Každopádně děkuju za všechny "hvězdičky" a komentáře. : )