Spisy Lvího království

Tvrdý odpor

,,Další mříž dole" radovala se Triss ,,teď se snad už protáhnu" doplnila a už se soukala nahoru. Když se protáhla tak se ocitla na dvoře, asi bývalé věznice. Všude je hrozně moc stráží a ona nemá
zbraň. ,,do háje" ulevila si a už už se odtamtud chtěla vypařit, když v tom se na náměstí přihnala parta Goblinů, kteří za sebou táhli malou holčičku, v chvíli se opravdu rozzuřila. S lehkostí kočky se protáhla mezi prkny u stěny a už měla pod rukou prvního z holohlavých stvůr, zakroutila mu krkem jako by to dělala celý život. Jeho mečík ani nestihl spadnout na zem, protože ho rudovláska včas chytila a ještě tím samým pohybem ukončila život dalšímu z tyranské skupinky. Poté co tohle zopakovala ještě pětkrát, tak už mohla pomoci malé černovlasé dívce že země.

Běžely ruku v ruce vesnicí a doufaly že je neobjeví. Měly namířeno ke stájím. ,,Jak se jmenuješ?" ptala se Triss ,,j...j...já jsem Laura" ,,dobře Lauro, teď musíme utéct a nejlepší volba bude kůň..." . O chvíli později uháněli s větrem o závod k Radothu s doměním že město ještě nepadlo a opravdu k Radothu se Temné síly ještě nedostaly.

,,Je to ještě daleko?" zeptal se Son Nicka, není prohlásil Nick sedíc na nově nabytém koni. Za ním se řítila kavalérie 50ti nejlepších samurajů a královských vojáků. Řítili se tmou jako hurikán. V tuhle chvíli si mysleli že je nic nezastaví, ale to není tak úplně pravda protože...

,,Pohyb!" ječel Douglas na vězně které nyní čekala transformace těla. ,,Bude to ještě dnes?" pokračoval a mlátil do nejbližšího z vězňů bičem. ,,Jak ironické, že budete zabíjet své kamarády a přátele" v tom mu jeden z otroků plivl do obličeje ,,nedokážeš zotročit mou zdravou mysl parchante!" Douglas se jen usmál a luskl prsty, dál už to slyšet nechcete, anebo řeknu alespoň trochu to v co se transformoval on, se nedá nazvat bytostí, s alespoň minimálním zdravím rozumem.

,,Hurá" volá Klárka a víta přitom nově příchozí. ,,Ano, taky tě ráda vidím" řekla Triss po tom co se dost naobímali. ,,A kdo je tohle?" zeptal se Michael. ,,To je Laura, zachránila jsem ji před partou goblinů. ,,ahoj" pozdravila ji Klárka a hned ji začala zasypávat otázkami; ,,Kolik ti je, jakou máš ráda barvu, chceš si se mnou hrát..?" až potom nebyli slyšet, jelikož se přesunuli do, teď už jejich pokoje. ,,Uff..." povzdechl si Michael, ,,jsem tak hrozně rád" řekl když ji objal.

Císařská armáda stála na kraji lesa odkud měla původně vypochodovat nepřátelská armáda. Nikdo nevěděl jestli přežijí do dalšího rána nebo ne. Všichni se bály, ale nikdo to nechtěl dát ostatním vědět. Začalo se rozednívat, někde se rozezněly skřivan, kterého následovalo spousty dalšíh ptáků. Když se zdálo že se nakonec žádná bitva nekonná, tak lesů vyběhla skupina goblinů, následovaných dalšími a dalšími. Císařské vojsko se rozběhlo proti této mase příšer s neobvyklou zběsilostí. Na jedné straně si chrčely nějaké rozkazy goblini a na druhé to bylo asi takto; ,,Kopiníci vpřed, oštěpaři okamžitě palte a lučištníci vy se rozprostřete kolem nich a zahajte útočnou formaci C." bitva se zatím zdála opravdu nerozhodná, ale goblinů pořád přibývalo a lidé se unavovaly.

,,Někoho asi vyrazím" řval neustále z nedostatku slov Císař. ,,oni asi opravdu nechápou že...že...že jim nic neděláme" rozbrečel se zbjedovaný vladař. ,,ať nás nechají být, prosím..." . Jeho nářky však nebyly vyslyšeny jelikož jeho armády zrovna teď bojovaly za jeho korunu.

Nick společně se Sonem v předu armády běžely vstříc lukám které je dělily od jejich cíle. Už od něho byly jen půl míle, když v tom se že země vyhrabalo spousta velkých zrůd a za nimi jedna malá v kápi. ,,Tak pojďte" zvolával Douglas a se smíchem mávl rukou směrem k lidské armádě uprchlíků, veškeré stvůry se daly do pohybu.

,,Pozor" zařval překvapený Nick, na kterého se nyní řítilo snad nespočet nepřátel, lidi padaly jako zralé hrušky. ,,Tohle nevypadá dobře" prohlásil Son na kterého nyní byly dvě příšery naráz, Nick na tom ale byl stejně tak raději věnovaly pozornost svým nepřátelům. V tom se ta největší z nich rozběhla směrem k Nickovu spolubojovníkovi, cestu si razila jako klín a už byla u něj. Skočila a nešťastný Son byl zavalen její váhou, tak to však neskončilo. Son do ní zabodl svůj meč a vší silou jím kroužil, až vytvořil již několikátou díru v jejím těle. Když ji že sebe svalil už byla mrtvá, ale Son taky. ,,Né....." volal Michael, ale marně.

,,Klárko" zavolal si dívku Richard ,,ano?" odpověděla při příchodu a mile se usmála ,,chtěla by ses naučit nějaká kouzla, myslím fyzické ne nějaké iluze chápeš mě snad?" ,,ano chápu a ano moc bych chtěla!" . Za chvíli už jely po stráních a lukách k vhodnému místu ke cvičení. Přijely k nějaké šarvátce, asi sta mužů a nějakých příšer. ,,Co tu děláme?" ptala se viděšeně, než ji Richard odpověděl tak to udělala sama ,,Já...ne já...já nechci nikomu ubližovat! " řekla ihned ,,jinak to nepůjde,pokud chc3š aby tvá kouzla byla účinná musíš je vyvinout na živých bytostech" řekl trochu smutně. Na to Klárku teleportoval do houfu bojujících.

Klárka dopadla na zem a málem omdlela. Jedna z příšer se na ní napřáhla pracku a už už by ji držela v drápech, když v tom se kolem ní rozhořel ohnivý štít. Příšera zavyla a začala si hasit hořící ruku, ale marně nakonec k ní přiletěla ještě ohnivá koule a ukončila její trápení. Klárka se začala zvedat a v tu chvíli otevřela oči, žhnuly zlostí a touhou zabíjet. Začala kolem sebe metat kouzla, jedno za druhým. Zabíjela jak lidí, tak příšery ale ty více. Nakonec se vznesla nad své budoucí oběti a chtěla zabíjet dál, ale Richard ji uspal a oba poslal teleportem do úkrytu, kde se namístě zhroutil z únavy.

Probudil se až v úkrytu ve své posteli, opečováván Triss a chudáčkem Klárkou. ,,co se stalo?" ptala se hned Triss a chtěla hned všechno vědět ,,nejdřív zavolej i Michaela, chci aby to věděl taky" po příchodu mladého dědice se rozpovídal. Co chtěl po Klárce, co jí udělal a co se stalo po tom co nad sebou ztratila kontrolu. Triss se zhrozila, Michael zblednul a Klárka? omdlela.