Spisy Lvího království

Splynutí duší v těle část1.

Ráno se chuděrka Klárka probudila s boletí hlavy, ostatně to se stává často, ale zentokrát to bolelo opravdu intenzivně. Oči ji pálily a uši měla horké a zarudlé. K tomu k ní doléhal neustále hlas Laury, pořád na ni dorážel a dorážel, až se ji dostal do hlavy. Bolelo to a neskutečně dráždilo Klárčiny smysly. ,,Kláry...? Sestřičko moje..?" ozval se najednou v hlavě nebohé malé kamarádky. Byl to Lauřin hlas, to Klárka věděla, ale odkud přicházel, na to neměla odpověď...

Douglas, zrovna vstupující do Radothu společně s jeho královskými ghúly, se díval na jeho postupující armádu. Dokonce s sebou přivezl i pár katapultů, které teď pálily na město, jako kdyby nebylo už dávno skoro zaplněné jejich vojáky. Po chvíli těšení viděl, že po dopadu jedné z bomb a roztříštění jejích projektilů, se na onom místě najednou vytvořilo monstrózní množství nějaké magie a začalo se to jakýmsi způsobem formovat v obrys nějaké postavy. Poté se to zmenšovalo tak, až to zmizelo za polorozpadlé skladiště. ,,Co to má do prdele bejt!!??" z takového výjevu se Douglas neudržel na nohou a při pádu, jeho záda nepříjemně zapraskala. ,, to se mi ještě nestalo, okamžitě přiveďte čokla!" zavolal hned jak se zvedl. V tu chvíli se v jeho zorném poli objevila jakási postavička letící vzduchem, Douglas se za toto ráno podruhé ocitl na zemi. Postavička se blížila. Sálala z ní magie kam jen oko dohlédlo a pak se to stalo. Postava přistála, z místa dopadu zbyl asi jwn 2-3 metrový kráter. Na místě byly dokonce dpatřeny obrovská zvířata stvořená jen a pouze magií. Báli se i nemrtví a to znamená jediné... Douglas měl štěstí že Klárka omdlela.

Nick se zbytky vojáků právě dorážel do Krapboru (hl. města císařství). Jeho návrat sledovalo tisíce očí. Občas někzerá z žen poznala svého milého a vyrazila mu na proti. Bylo jich málo, jak žen poznávajících muže, tak i samotných vojáků. Vstříc se jim vydala i dcera samotného císaře. Jmenovala se Katrína. Měla rudé plavé vlasy a blankytné modré oči, jediné co jeji krásu bořilo, byla jizva táhnoucí se přes levé oko. Mimo to však byla vysoká a štíhlá, na sobě měla černo-rudý přílnavý oblek. Na zádech nosila ne všedně vypadající, dlouhé elfské dýky, s krásnými rukojeťmi. Mimo ně měla už jen malou kabelu u pasu. Jen zamračený obličej byl znervózňující, ale pobízela veterány ke kroku za ní.

Po několika minutách chůze se vojáci ocitly v paláci. Byl to honosný, starý, kamenný palác se dvěmi věžemi, jejich výska mohla sahat až ke dvaceti metrům. Nick šel v čele sdružení a jako první vešel do této kolosální budovy. Císař je již očekával ,,á, zdravím vás lví bojovníku" ,,Klaním se vám, císaři této země" odpověděl Nick a klekl si na zem. O téměř hodinu později, už byli všichni vojáci ubytovaní a jak se patří taky najezení a to včetně plukovníka.

Klárka zrovna dojídla snídani když se ozval její bratr ,,Kláry, musíme vyrazit do Krapboru. Ponesu Lauru, neboj nenecháme ji tu" ,,Dobře" kývla na srozumněnou malá dívka. Již toho dne se přesunuli skoro až k jejich cíli cesty, když v tom Klárka zase slyšela ten hlas a zachytila i tyto slova:,,Kláry..? sestřičko moje milovaná...slyšíš mě?" ,,Ano!!" volala nahlas, až vyplašila ptáky ve stromech. Triss se ohlédla po pachatelce zvuku a velmi nepříjemně se ušklíbla. ,,co to vyvádíš!?" vyštěkla na ni Triss a vypadla jako býk útočící na toreadora : ,,čeho sis myslela že docílíš?"
Michael se taky tázavě podíval za svá záda, potè však pokračoval a jediná věc kterou dal najevo pokračování v cestě bylo hvízdnutí. Tak se tedy šlo dál. To se ale už Klárka naučila naslouchat Lauřině hlasu a i si s ní povídala, jen si Laura chtěla povídat o tom co se děje kolem ní, chtěla to všechno popsat, protože ona sama neviděla. Po zbytek cesty se Klárka zabrala do své vlastní hlavy, kde si seděla ve vymyšleném pokojíku a povídala si s kamarádkou. Neměla ani čas se věnovat věcem v realitě, Krapbor byl tedy jejím zrakem přehlédnut a ignorován. Ze své mysli se vytratila až v trůním sále. ,,Clarisso, Michaeli, rád vás zase vidím"

Po asi 20ti minutách, dlouhých přátelských pozdravech se začalo mluvit vážně, ,,Michaeli, tvůj otec byl...byl.." císaři ukápla slza, ,,ale nechci Klárku zatěžovat, nejsi již unavena?" Klárka se ospale zadívala na císaře a kývla na souhlas. Služka ji společně s ostatními dovedla do komnaty kde budo spát: Klárka, Triss a Laura. Poté se Michael přesunul do svého pokoje.

Následujícího dne se Laura s Klárkou přesunuli do místnosti rituálů, kde na ně čekal dvorní mág. ,,Zdravím, princi a princezno, máte s sebou Lauru?" ,,ano, je tady" a při těch slovech Michael položil nebohé tělo Laury na zem. ,,prosím, pohodlně se usaďte a poslouchejte mne, vypadá to, že Lauřino tělo pořád žije, ale její duše bloudí mimo ně. Pokud chceme duši vrátit do těla, princezna, jakožto její kamarádka, byste mohla Lauře pomoci.