Spisy Lvího království

Douglas

Douglas byl už na míle daleko od svého krutého pána a od jeho přisluhovačů, ale i tak uháněl pryč, co mu síly stačily. Jeho ještěrčí shrbené tělo už bylo unavené a všudemožně pohmožděné. ,,Netušil jsem..." zasípal ,,...kolik je v mim těle svalů, co můžou vůbes bolet" dokončil po chvíli větu a s polu s větou ukončil i běh. Sedl si na pařez a přemýslel co dál. ,,Zpátky rozhodně nemůžu, to ani náhodou" přičemž se vydýchával ,,sám zůstat nemůžu, to by dopadlo blbě" pokračoval, přičemž se už zase zvedal a vydával se směrem k císařství ,,to znamená, že se přidám k nepříteli".

   ,,Na hlídce pár kilometrů od Krapboru, hlavního města císařství byl zpozorován jakýsi tvor, s holí a černou kápí přes hlavu pane" oznámil podřízený Nickovi ,,ten si umí vybrat okamžik..." řekl si Nick a povzdechl si. ,,A já si jej vybrat neumím?" ozval se ženský hlas za jejich zády, když se Nick spěšně otočil a spatřil císařovu dceru. ,,Princezno Katríno, neslyšel jsem vás" řekl zpětně přičemž se urychleně a neohrabaně uklonil. ,,jsem ráda že jsi mě neviděl, ale je to asi trochu hanba že se princezna připlížila ke zkušenému generálu, ne?" řekla pobaveně a usmála se. ,,ano, to je, prosím nikomu o tom neříkejte" až teď měl možnost si jí prohlédnout důkladně, měla na sobě modro-bílé přiléhavé šaty, bílou stuhu ve vlasech a nízké boty s podpadkem, vypadala v tom nesvá a bezbranná. ,,co se na mě tak koukáš? chodím i ve slušném oblečení, abys věděl. A teď už vstávejte vy dva, je mi z vás trapně" ,,promiňte" řekli oba a vstali, přičemž Nickův podřízený pomalu odcházel. ,,Co teď?" zeptal se Nick a při pohledu na princeznin úsměv začal pomalu rudnout ,,teď pojď se mnou do parku, jestli chceš samozřejmě" usmála se ,,a musím?" zeptal se s ironickým povzdechem Nick ,,nemusíš, ale jestli nepůjdeš, tak tě dám do hladomorny" po tváři se jí rozlil úsměv a odešla do parku. Nick se s jemnými obavami vydal spěšně za ní.

  Douglas pokračoval v cestě krajinou, sál život ze stromů a snažil se tím udržet na živu jeho mazlíčka, kterého měl celou dobu na rameni, byl to malý bazilišek, přesněji Bazilišek Trnitý, neboli Čínský, ve starém jazyce se mu říkalo Trouchec Vanyëm [:Vanjem:]. Tohle všechno se mu honilo po cestě hlavou, mezitím co ho pozorovali stráže z císařství. Samozřejmě že si jich nevšiml, jak by mohl zpozorovat nejlepší špehy v zemi, že? Jeho cesta pokračovala a on byl čím dál tím víc neklidnější. Nyní hlavní místo v jeho hlavě zaujmula otázka ,,nezabijí mne hned, jak mne uvidí?" na to neznal odpověď a mimo to se taky bál, že ho chytí Temný poskok. Stvořil ho on sám a to z něj dělalo ještě horšího nepřítele, jelikož všem výtvorům, které během mutace vypadají slibně, přidal do genetiky ještě navíc jednu z jeho ,,váčků osudu", jak jim s oblibou říkával. Byly to vlastně měšce, naplněné něčím, co on považoval za důležitou genetickou část, silného dravce. Zatím tyto váčky použil jen dvakrát. Na Temného poskoka a na svého mazlíčka. Měl rád překvapení a tak dával váčky náhodně. Například jeho mazel má v genech zvláštní druh ,,sebeevoluce." Ta funguje docela jednoduše. Když jeho Bazilišek Trnitý skolí nepřítele, který měl nějakou zvláštní užitečnou vlastnost, prostě si ji přivlastní. Temný poskok se ale ještě nevylíhl a tak Douglas nevěděl, jakou genetickou složku na víc dostal.
  Klárka se zrovna probouzela v posteli s nebesy, když se jí v hlavě ozval hlas ,,Kláry, slyšíš mě?" ten hlas znala, ,,Byla to Laura, ale jak? Ano, málem bych zapomněla, že jsem ji včera přijmula k sobě do hlavy" říkala si Klárka pro sebe a v tom ji zase odpověděla Laura. ,,To máš pravdu, ta procedůra nebyla úplně příjemná, ale jsem tu" Klárka pochopila že jí slyšela a že Laura vlastně vidí do její hlavy, to ale úplně měnilo situaci, jelikož si s ní mohla povídat, aniž by pohnula prstem, usmála se a znovu si lehnula na postel a pohroužila se do svého nitra za svou kamarádkou.
  Michael zrovna přemýšlel nad stavem Klárky, když v tom uslyšel její smích. Přiblížil se k jejímu pokoji a užasl, Klárka ležela na posteli bez hnutí, ale občas se rozesmála. ,,Klárko, jsi v pořádku?" otázal se opatrně. Jeho sestra otevřela oči, chvíli mrkala a potom se posadila ,,ahoj Míšo" pozdravila ho pohotově ,,Kláry, jsi opravdu v pořádku? Nepůjčila sis náhodou od Richarda takový prášek? myslím že byl bílý..." Michael byl seriózně zaražený jejím chváním ,,jsem v pořádku" usmála se Klárka ,,jen jsem si povídala s Laurou, to je vše" ,,aha, tak to je úžasné" rozzářil se a objal ji. Chvíli vedle sebe seděli, když v tom přišla Triss ,,ehm, ehm, neruším?" otázala se s pobavením v hlase ,,ale vůbec ne" odpověděli sourozenci téměř najednou ,,tak to jsem ráda, ale nechtěli byste pro mě taky nechat trochu místa? Šoupněte se trochu" smála se rudovláska a přisedla si k nim. Za pět minut ale přišel další nezvaný host. Byl to posel ,,princi, naše hlídky před asi půlhodinou chytily tu stvůru v plášti, co se šinula přímo sem" ,,vážně? no to je skvělá zpráva, děkuji ti, můžeš jít" ,,ale pane.." ,,co se děje?" ,,chce s vámi mluvit pane" ,,se mnou?" ,,ano pane" ,,tedy, tak mě k ní zaveď" skončil rozhovor Michael a vydal se za poslem ,,hned se vrátím" řekl ještě mimoděk svým dvěma společnicím. Ty se na něj jen překvapeně dívali ,,Kláry?" ,,ano?" ,,jdeme za ním?" otázala se pohotově Triss ,,moc ráda" řekla princezna a zvedla se z postele.
  Michael dorazil do žaláře, kde již byla umístěna ta příšera. ,,Princi" zaskřípala ,,mé jméno je Douglas a přišel jsem za vámi s prosbou a s nabídkou" ,,o jakou prosbu a nabídku se jedná Douglasi" otázal se Michael ,,princi, chci vás požádat o toto, nezabíjejte mě, dokud neporazíte Temné země a ten návrh je následující" vyhrkl ze sebe rychle Douglas a pokračoval ,,vím o Temných zemích mnoho, vím o jejich skrytě zbrani a rozložení sil. Také vím jaké postupy fungují proti různým obludám, které jsem mimochodem sám vytvářel, jako například ten Bazilišek, kterého jste mi zabavili." Michael přemýšlel, po chvíli řekl ,,dobře tedy, můžeme se dohodnout" ,,výbor.." v tom Douglas ztratil řeč, ukázal prstem za Michaela, kde stála Triss s Klárkou a řekl ,,vy jste..vy..jste princezna?" otázal se a začal ve své cele couvat. ,,ano, to jsem" odpověděla Klárka, Douglas padnul na kolena. ,,hned jsem to poznal...má paní" Michaela to ale namíchlo ,,už nikdy tak mé sestře neříkej." ,,Ale ta energie co z ní..." ,,Ani slovo" zahřměl Michael a odešel. ,,Přijdu až se uklidníme" dodal ještě úkosem ,,jsem si jistý že se dohodneme."