Spisy Lvího království

Splynutí duší v těle část2.

,,Jak to myslíte, pomoci?" Ptal se Michael.,,No víte princi že jedno tělo je schopné sloužit za schránku více duším?" ,,Myslíte..?" ,,ano princi, jedna z mála možností je právě tato" ,,a ty ostatní?" ,,ty nepřipadají v úvahu princi, samá černá magie a oběti, nic hezkého."

Nick se brobudil z krásného snu o Katrině, dceři císaře. Fakt že s ní nikdy nebude, jej zdrcoval. A koneckonců cítil pořád smutek a zášť kvůli smrti jeho přítele. Pokládal si jeho smrt za vinu a nepříjemně si vzpomínal na příšery z Temných zemí. V tuto chvíli se ale soustředil jen a pouze na vzpomínku na Sona. Měl pocit že neměl příteli vůbec dovolit se bojů účastnit,,ale co by to bylo za generála který by nebojoval že?" Říkal si Nick celé ráno. Poté z nenadání začal plakat...

  ,,Dobře" odpověděla odhodlaně Klárka. ,,uďelám pro Lauru cokoliv, ale co mám vlastně udělat?" zeptala se pohotově ,,princezno, vy si jen sedněte zde a uvolněte se, jediné co můžete udělat je znovu vztoupit do svého vědomí. Zkuste si představit například místnost a..." ,,to už Klárka umí" vložil se do toho Michael, ktetého už zdržování nebavilo a chtěl se posunout dále. ,,dobře tedy, princezno mohla byste?" a s těmi slovy přisunul Klárce židli. Klárka si sedla a už naučenou technikou od Richarda, se přesunula do oné krásné místnosti. V tu chvíli se zarazila, cítila něco jiného, něco naprosto cizího se jí chtělo dostat do hlavy. Ohlédla se za sebe a oknem viděla ven na zpustošenou skládku na které seděla jakási vyzáblá postava. Klárce připadala povědomá, v tom zvedla hlavu a Klárka strachem vykníkla. Ta postava byla Laura s vyzáblou tváří plnou puchýřů a bledýma očima. Dívala se směrem na Klárku, ale ne přímo na ni. V tom z poza rohu vyšli dvorní mág s Michaelem. Michael zaklepal na Klárku a mág pokračoval k Lauře. Klárka otevřela bratrovi a ten se na ní udmál a objal ji. Po dlouhém objetí řekl: ,,Kláry, poznala si támhle Lauru, že ano?"

Mezitím se v úplně jiné části země odehrával tento rozhovor:  ,,Pane, to vaše pitomý město sme dobyli ale co s nim jako máme dělat? A jak vás vůbec napadlo s námi neposlat nějakého nemrtvého to nechápu." ztěžoval si Douglas generálovi, samozřejmě s obavami, ale ty se snažil skrývat. Nastala krátká odmlka a pro Douglase to bylo jako sto, ba i tisíce let bolesti, strachu a paniky, propukající v jednu velkou změť neuspořádaných myšlenek. V tom se generál otočil a pohrdavě se podíval na malou příšerku pod sebou. Tak ošklivého warlocka(warlock je taková ještěrčí shrbená postavá, neumí používat magii, ani magické předměty, ale zase například mutace jiných bytostí je naplňují potěšením.) ještě neviděl. Poté se zase otočil a spustil svůj příval nadávek prosicených hněvem a zlostí:,,Douglasi! už několikrát jsi mě sklamal a..." ,,už se to nebude opakovat pane" rychle odpověděla shrbená postava ,,ano to máš pravdu, uż se to nebude opakovat. Mimochodem ty nemrtvé jsem neposlal protože žádné nemáme, vysál jsem je už před třemi dny. A ty Douglasi jsi mi k ničemu, jen ztrácím čas s tvými výzkumi a projekty, nyní je to mu konec!" v tu chvíli Douglas pochopil oč jde a sklonil se před ůderem obrovského zubatého meče, tím se mu vyhnul a dal se na útěk. Cestou za sebou schválně trousil taková malá stvoření, kterým dal sám život. Ta se rozběhla všemi směry a zavrtali se do země. To už generál ale hned vyrazil za ním a rychle ho doháněl. Douglas kličkoval, vracel se, uhýbal meči generála a převrhával za sebou všelijaké bedny a podobné věci, ale i přesto mu byl generál v patách. Mimo to si toho všimli i jiní členové tábora a vydali se na honbu za utíkajícím zběhlým warlockem.

Klárka zrovna zapřemýšlela jestli má vyjít ven za Laurou a pomoci jí, nebo zůstat v bezpečí ve své mysly s Michaelem. Nakonec se pomalu přesunula ke dveřím, šlo to z tuha a ona se musela pěkně zapotit než dorazila až ke dveřím, poté co k nim úspěšně dorazila, tak vzala za kliku a prodce jimi trhla, aby byly otevřeny co nejrychleji. Když je ale otevřela, viděla jen zkázu a smetí a mezi tím vším seděla Laura s mágem a o něčem si nezáživně povídali. Klárka se rozhodla a hned se vydala k nim:,,ahoj Lauro, je ti dobře?" začala opatrně a až přehnaně potichu, jediná odpověď se jí dostala od mága:,,nechce s námi z nějakého důvodu komunikovat, jen občas odpoví něco nesrozumitelného" a potom úkosem dodal:myslím, že ji budeme muset svázat magií..." to Klárka nečekala. Po delší odmlce se rozhodla:,,dobře, ale opatrně prosím" zakoktala a potom sklopila zrak a trochu poodešla. Dvorní mág si povzdechl a vydal se zpátky směrem k Lauře. Klárka se rychle otočila a vzápětí uslyšela křik, zacpala si uši, ale ani to nepomohlo, cítila jak v ní narůstá panika a strach. Zavřela oči a schoulila se do klubíčka a v tom...nic, všechno utichlo. ,,Klárko všechno je už v pořádku" řekl Michael, teď už v opravdovém světě.