Tak tady je další kapitola.Doufám, že se bude líbit a věnovat bych jí chtěla našemu bubeníkovi, který dneska slaví, takže ... Alles Gute zum Geburtstag Gustav. :* Jinak komentujte a hlasujte ať vím jak na tom jsem...hezké čtení
/Charlotte/
Možná by bylo dobrý zjistit si něco o tý škole kam zítra jdu. Najela jsem na internet a vyťukala do klávesnice název toho gymnázia. Nic moc zajímavýho tam nebylo, takže jsem to zase vypla. Neděle, zatím žádný úkoly nemám a strávit se ten čas taky pořádně nedá. Tak jsem si pustila film. Po dvou hodinách civění na neskutečnou kravinu a záchvatů smíchu, to konečně skončilo. Vstala jsem a šla se napít, v kuchyni už máma vařila oběd. ,,Tak co zlato, plánuješ dneska něco? " Zeptala se mě. ,, Nevím, nejspíš to tu půjdu prozkoumat." Pohodila jsem nezaujatě rameny. ,, Dobře." ,, Mamí? Už ste viděli sousedy?" ,,Ne zlato, ale chystáme se na to dneska." Vytáhla z lednice sýr a nastrouhala ho. ,,Jak jsi na tom ty?" Zeptala se. ,, No, včera jsem potkala sousedovic kluka, tak mě napadlo, že by mi to tu mohl ukázat." ,, To je dobře, že už tu někoho znáš. Pozdravuj ho a ať večer příjdou." Táta otočil stránku novin a podíval se na mě. ,, Nezapomeň." ,, No neboj." Vzala jsem si klíče, obula boty a oblíkla mikinu. Ve dveřích jsem ještě vyplázla jazyk. ,, Čau." ,, No vidíš jaký je to dítě drzý?" Obrátil se na mámu. ,,Jaký sis ho vychoval, takový ho máš." Vždycky ho něčim uzemní. Otevřela jsem jejich branku a šla ke dveřím. Maj nádhernou zahradu. Vysazený různý bonsaje a barevný keříčky, taky maj jezírko s leknínama, kolem kterýho se táhla cestička z kamínků. Místo plotu měli vysokou zeď, takže absolutní soukromí. Zazvonila jsem, po chvíli se dveře otevřely, ale nestál v nich Bill. Otevřel mi celkem namakanej kluk. Přes ramena mu splývaly světlý dredy a ve rtu měl piercing. Stál tam jenom v boxerkách, protřel si oči a zívnul. Hádám, že jsem ho vzbudila, vypadal celkem rozespale. ,, Co je?" Zeptal se otráveně. ,, Ahoj, je tu Bill?" Usmála jsem se. ,,Brácha, máš tu nějakou fan." Zavolal dovnitř. ,,Co?"Ozvalo se nazpátek a zachvíli se ze schodů vyřítil Bill. Nakoukl mu přes rameno a usmál se. ,,Ahoj Charlotte. Děje se něco?" Zívnul si. ,, Ahoj. Promiň jestli jsem vás vzbudila, ale doufala jsem, že bys mi to tu mohl trochu ukázat, abych se tu zorientovala. Můžu přijít jindy jestli se to ... " Nestihla jsem to doříct. ,, Jestli tu na mě chvíli počkáš, než se trochu upravim, tak klidně. Víš před chvílí jsem vstával." ,,Jasně." Řekla jsem. Než odešel, tak se ještě otočil. ,, Jo málem jsem zapoměl." Poklepal tomu klukovi na rameno. ,, Tohle je moje dvojče Tom." Jako fakt? Jsou naprosto rozdílní, jedinou podobu vidím v obličeji. Bill ukázal na mě. ,,Naše nová sousedka Charlotte" Otočil se a zmizel. ,,Tak deš teda dovniř?" Podíval se na mě Tom a já mu to odkývala.
/Bill/
Vyběhl jsem schody a 1. zamířil do koupelny. Na kartáček jsem vymáčkl trochu mentolový pasty a pořádně si vyčistil zuby a vypláchl si pusu. Z šuplíku jsem vytáhl kosmetiku. Nanesl jsem si černé stíny přes celé oční víčko, černou tužkou si zvýraznil waterline a nakonec použil řasenku. Rty jsem si přejel balzámkem s malinovou příchutí a zkontroloval, jestli se mi přes noc neudělali nějaký další pupínky. Úprava vlasů mi trvá nejmíň hodinu a nechci , aby na mě Charlotte čekala moc dlouho, takže si vlasy nebudu nějak moc upravovat. Prokartáčuju je a nastříkám na ně kondicionér a nechám je volně rozpuštěné. V pokoji jsem ze skříně vytáhl černý triko, džíny, pásek s lebkou a koženou vestičku. Venku se trochu ochladilo, tak musim vytunit outfit. Vybral jsem si taky nějaký prsteny, náhrdelník a na zápěstí navlíkl potítko. Ješťe si nazuju kecky a pak už sbíhám schody a mířím do obyváku. Slyším kytaru, to se Tom zase vytahuje. Příjdu k nim a sednu si na zem.
,, Ich muss durch den monsun Hinter die welt Ans ende der zeit Bis kein regen mehr fällt Gegen den sturm Am abgrund entlang Und wenn ich nicht mehr kann, denk' ich daran Irgendwann laufen wir zusammen Durch den Monsum, damn wird alles gut."
,,To bylo úžasný." Řekla nadšeně a zatleskala nám. My se uklonili a plácli si. ,,A takhle se dělá hudba." Dodal Tom. ,,Předpokládám, že jste se už seznámili." Oba se zasmáli, tak to asi značí, že jo. ,,Doufám, že se tady toho moc nestalo, když jsem tu nebyl." Tom pokrčil rameny. ,, Takže už jdem?" Zeptala se Charlotte a zvedla se ze sedačky. ,,No já jsem hotovej. Je to na tobě." Zeptala se jestli se může ještě někdy stavit a odešla ke dveřím. ,, Jo máte se večer stavit, rodiče by se chtěli seznámit." Tom zahrál na kytaru dalších pár akordů, otočil se na nás a opřel si kytaru o stehno. ,,No to můžem, ale bez našich." ,, Odjeli na romantickej víkend a přijedou až zítra,"Tom se ušklíbl nad tou představou, ,,nechcete to radši odložit?" Odsouhlasila to. Otevřel jsem vchodové dveře, ale než jsem stihl zavřít, tak se ještě protáhla dovnitř. ,,Mimochodem ten džus byl výbornej. Tak ahoj." Tom se otočil a zamával. ,,Ahoj Lotte," Kývl jsem hlavou na pozdrav.
,,Tak tady je kino." Ukazoval jsem prstem. ,,Támhle máš sportovní areál, tady je základka a v další ulici je gympl. Od nás je to bohužel celkem kus." ,, Předpokládám, že tady asi nákupní centrum nemáte co?" Zeptala se. ,, Ne, tady je jenom pár obchodů. Nejbližší dobrej je v Magdeburgu." ,, A do školy jezdíte busem, nebo chodíte pěšo?" ,,Většinou nestíháme, takže na motorce, nebo když to stihnem tak busem. Ale to je výjimečně." Charlotte zvedla hlavu. ,, Ty máš motorku?" ,,Vlastně je Toma, ale když potřebuju, tak mi jí půjčuje. Ale na narozky si chci pořídit svojí." Udělala takovej ten prosebnej kukuč a pak se usmála. ,,Že mě někdy svezeš viď?" ,,Klidně, když se nebudeš bát sednout si za mě."
,,Příjde mi, že si s Tomem nejste jako twins moc podobný." Podívala se na mě a já jenom kývl. Vím to, momentálně jsme si podobný úplně minimálně. Dřív to bylo hustý, nemohli nás ani odlišit. ,,A o co myslíš, že nám celý ty léta jde?" Zasmál jsem se. ,,Ono totiž neni moc zábavný bejt ve všem stejný." ,,To né ,takže vás mamča taky oblíkala stejně?" Rozesmála se. ,, Jo a byly to strašný roky." Odpověděl jsem si pro sebe . ,,Bohužel, ale někdy to třeba byla sranda. Měli jsme stejný mikiny, kde byly vyšitý naše jména. Občas jsme si je prohodili a když si nás spletli a byli z toho zmatený, tak jsme se jim smáli." No, Charlotte chytla výbuch smíchu...
Cestou domů jsem se stavil u domu paní Zuckerbergové, odtud je to už jen kousek. Byla to stará paní které jsem chodil pomáhat, to já rád. Kolem její zahrady se táhla malá cestička, která vedla dozadu za dům. Mám tam svoje tajný místo, kam se chodím uklidnit. Zahnul jsem tam a Charlotte šla za mnou. Jedinou nevýhodou je, že tu jsou kopřivy, ale díky tomu sem nikdo neleze. ,,Bille, kam to jdeme?" Zeptala se mě nedůvěřivým hlasem. ,, Neboj uvidíš." Řekl jsem s úsměvem, někdy rád napínám lidi. ,,Au!Pitomá kopřiva.Kudy mě to sakra táhneš?" Ozvala se naštvaně. ,,No ták, kopřivy jsou zdravý." Musel jsem se zasmát, citlivka. Odhrnul jsem větev, která slouží jako vchod. ,,Tobě se to řekne, ty máš dlouhý kalhoty." Stěžovala si, ale jakmile se sem dostala, bylo ticho. ,,Wow."Ozvalo se nadšeně. Schovává se tu malá louka se stromama a potůčkem. Mám to tu rád, chodím sem odpočívat, psát a občas se i učit. Ale to jenom na opravdu důležitý písemky, nejsem přece šprt. Je tu klid, stín a občas fouká i vítr, což je moje výhoda v létě. ,, Tak sem chodím relaxovat." Opřel jsem se zádama o kmen a sjel na zem. ,,Je to perfektní." Přišla k jedné bříze , obejmula jí a zavřela oči. Chvíli jsem jí pozoroval a pak mi došlo, že jsem o tom už slyšel. Taky jsem to jednou zkoušel, ale že by to nějak fungovalo se říct nedá. ,, Tohle mi chybělo." Posadila se vedle mě. ,,Je to skvělej pocit, taky bys to měl zkusit." Usmála se. ,, Možná příště." Pomyslel jsem si. ,,Víš, jsi mi sympatická a věřím ti, proto ti to tu ukazuju. Je to zvláští, protože tenhle pocit často nemívám." Myslel jsem to vážně. ,, Moc si toho vážím, díky. Navíc ty si mi taky moc sympatickej a doufám že z nás budou kamarádi." Chytla mě za ruku. ,,Ty nejlepší."
