Ahojte, tak se hlásím s novou kapitolou. Je tu sice jen pohled Char, ale i tak doufám, že se Vám to bude líbit. :) Takže hezké počtení a nezapomentě zanechat komentář a hlas.
/Charlotte/
,,Tak odpoledne, platí?" Přemýšlím o tom už celkem dlouho, ale ještě jsem se k tomu nedostala. Než jsem ukecala taťku, potom to stěhování a pak spousta dalších věcí, který mi v tom bránili. Ale když se konečně celej svět rozhodl, že mě aspoň na chvíli přestane šikanovat, je čas to udělat. Žijeme jen jednou, tak proč si občas neudělat radost.
Na čtvrtou jsem domluvená s Billem, vyzvedne mě a pak pojedem do tetovacího studia, kde dělali piercingy jemu. Prý mi i zkusí zařídit slevu.
Mamča je ve spoustě věcí dost tolerantní, ale hodně z nich si musím zasloužit. U takovýhlech, jako je třeba tetování nebo piercing po mně chce, abych si to pořádně promyslela. I když samozřejmě to není tak přísný, protože jsem sama a občas toho, že jsem jedináček dost využívám.
Zadívala jsem se do zrcadla a prohlídla si obličej. Z šuplíku jsem vytáhla stříbrný kroužek a nasadila si ho na nos, abych otestovala, jestli mi to bude vůbec slušet. Párkrát jsem ho už někde měla, ale stejně jsem se chtěla ještě jednou přesvědčit. No co, v záloze mam ještě jazyk, ten jde taky propíchnout.
,,Bože, myslela jsem si, že když už neni takový horko, tak to na tom ksichtu bude držet líp, ale né, ono se to stejně vždycky rozteče! V Berlíně maj asi lepší vzduch, budu muset změnit značku," řekla jsem naštvaně a smutně zároveň. Když se mi chce brečet, poznám to. Těsně před tím, než se mi z očí začnou kutálet slzy, mě vždycky dost nepříjemně zasvědí nos.
Ale teď ne. Nechci, nemůžu. Zhluboka jsem se nadechla a promrkala oči. To mi většinou pomáhá a taky, když to zapiju. Ne alkoholem, prostě třeba jen obyčejnou vodou.
Z tašticky na kosmetiku jsem vytáhla linky a tu poničenou čáru nad řasama obnovila. Ještě jsem si stačila přepudrovat čelo a nos, když někdo zazvonil. Stihla jsem doběhnout jen ke schodům , protože mamka byla u dveří dřív.
,,Dobrý den, je Charlotte doma? Byli jsme domluvený, na tom piercingu."Jen co to dořekl, podíval se mým směrem. ,,Ahoj, jsi připravená?" ,,Jo jo, jenom si doběhnu pro tašku." Odběhla jsem zpátky do pokoje, popadla kabelku a nastrkala do ní peníze, mobil, doklady a taky kapesníčky.
Máma zřejmě pozvala Billa dovnitř, protože jsou z kuchyně slyšet hlasy a taky mámin strašnej smích. Neznám jedinýho člověka, kterej se směje hůř než mamka. ,,Mami!" řekla jsem s lítostí v hlase, když jsem uviděla, jak Bill sedí u stolu a máma do něj cpe koláč s rebarborou, kterej u nás jinak nikdo nejí. MY s tátou ho neradi, kdyby radši upekla brownies.
Prošla jsem kolem něj a sebrala mu talíř s tím hnusem. ,,Nemusíš to jíst, jestli nechceš. Mně to taky nechutná!" ,,Huh?" zatvářil se ublíženě, trochu jako když dítěti seberete oblíbenou hračku. ,,Ale já jsem ještě ne..." Chytla jsem ho za ruku a vytáhla z kuchyně.
,,Tak my jdem, jo?" Obuli jsme se a vzali si bundy. ,,Prosimtě Bille, dej pozor ať jí to píchnou rovně. Hlavně ať nevypadá, jako že se nestačila vysmrkat." Řekla máma ironicky a otevřela nám dveře. Bože. Protočila jsem oči a dala jí pusu na tvář. ,,Taky tě miluju, mami."
,,Nebojte, nashledanou." Zatáhla jsem ho za rukáv, aby si pospíšil. ,,No jo, už jdu. Seš ňáká nedočkavá, ne?" Plácla jsem ho přes hrudník. ,,Au!" uhladil si bundu, nasedl na skůtr a bez jedinýho pohledu mi podal helmu. Tu svojí si nasadil a pak nastartoval. Scvakla jsem zapínání a sedla si za něj. Objala jsem ho a přitiskla se na něj. ,,Tak se nezlob." Nastartoval a pak se na mě otočil. ,,A to tvrdí kdo?"
