Ahoj. Omlouvám se, ale včera jsem to nestihla a bylo by nefér nechat vás čekat až do úterý, takže vydávám dneska. Doufám, že se vám kapitola bude líbit a nezapomeňte na komenty a votes.
/Bill/
Domů jsme se dostali kolem 7. hodiny večer. Jakmile jsme vešli dovnitř, přivítala nás mamča. ,,Tak jak jste se měli?" ,,Skvěle." Vyhrkl jsem. ,,Vážně?" Začal jsem vyprávět o tom, jak si Charlotte s kluky rozumí a pak jsem najednou přeskočil. ,,Mami, hádej co!" Kývla, že prý netuší o co jde. ,,Máme kontakt na jednoho producenta. Hudebního producenta, se kterým se zná Charlotte!"
Řekl jsem tak rychle a nadšeně, že to Tom musel mámě vysvětlit ještě jednou. ,,V pondělí s ním mám mluvit. Myslíš, že nám dá šanci?" Řekl jsem už s jistými obavami v hlase. ,,Jistěže dá, miláčku." Pohladla mě po hlavě a dokončila větu. ,,Tak skvělou kapelu určitě ještě nikdy nepotkal. A co teprv až vás uslyší." Chytla mě za ruku a pevně ji stiskla.
,,A vůbec. My pro tebe máme taky překvápko. Šup, zvedej se." Dala mi ruce na oči a někam mě vedla. Když jsme se zastavili, pomalu mi je sundala z obličeje. ,,Už můžeš." Byli jsme v garáži a přede mnou stál nablýskanej skůtr.
,,Panebože. Ten je pro mě?" Chytil jsem mamku a pevně ji objal. Potom jsem objal i Gordona. ,,Tak se předveď ty rošťáku." Pobaveně se usmál a založil si ruce na prsa. Mamka se k němu otočila a dala mu pusu na tvář, Gordon jí potom chytnul za pas. Vypadali moc šťasně, jsem rád, když mamku vídám v takovýhle náladě. Nesnáším, když se trápí. Pro ní a pro Toma, vlastně pro celou mojí rodinu bych se klidně rozkrájel, mám je strašně rád.
,,Tak pro tohohle krasavce jsem dneska jela." Přejela rukou po černém koženém sedadle a usmála se. ,,Je nádhernej, moc děkuju." Na černém laku měl nakreslené plameny a vypadalo to úžasně. Na řídítkách měl pověšený 2 helmy. Obě byly černé, na jedné bylo napsáno SWEET a byla k tomu jakoby obtisklá rtěnka. Na druhé byl nápis REBEL s ornamentem lebky. Mamka se ke mně přiblížila a pošeptala mi: ,,To až povezeš nějakou slečnu." Poklepala přitom nehtem na nápis SWEET. Naoko jsem se uchechtl, ale začalo mi být malilinko trapně, protože jsem věděl kam tím míří. Naštěstí to ticho protnul Gordon. ,,Tak šup, otestuj ho."
Posadil jsem se a nejdřív vykoumal, jak a kde se co zapíná. Nasadil jsem si helmu a nastartoval. Zamával jsem jim a vyjel z garáže, ale než jsem se dostal na silnici, musel jsem ještě zastavit. Chtěl jsem slézt, ale najednou se přiřítil Tom. ,,Sorry kámo, jsme zapomněli." Se smíchem mi otevřel bránu. ,,Dík." Zasalutoval jsem a pak znovu nastartoval. Když jsem odjížděl, ještě jsem slyšel Toma, jak říká ať ho pořádně protáhnu.
/Charlotte/
Koukala jsem na film, když mi do oken ostře zasvítilo světlo. Bylo sice teprve 9 hodin, ale venku už byla dávno tma a já měla v pokoji zasnuto. Pauzla jsem si film a vstala z postele, zajímalo mě totiž, kdo a hlavně proč mi svítí do okna. Mimochodem jsem si taky já blbá zapomněla zatáhnout závěs, takže mi sem mohl kdokoliv čumět.
U branky seděl někdo na motorce, ale díky těm světlům jsem z jeho obličeje měla velký kulový. ,,Píp, píp, píp." ,,Sakra!" Strašně jsem se lekla, ale naštěstí to byl jenom mobil, přišla mi sms: ,,Noční projížďka? Bill." Znovu jsem přešla k oknu a zamávala někam do těch světel. Oblečená jsem už byla, ale málo, takže jsem si přes tílko hodila ještě chlupatej černej svetr a pak seběhla dolů.
,,Bill má novou motorku. Můžu se projet?" Mamka s taťkou koukali v obýváku na televizi. ,,Teď Charlotte? To jste si nemohli vybrat lepší dobu?" ,,Ale notak tati. Prosím, prosím, prosím." Přešla jsem k nim, stoupla si za pohovku a zezadu ho obejmula. ,,Vezmu si mobil a do 12 budu doma. Prosím." ,,Do 11 a pozdravuj ho."
Poděkovala jsem a odběhla do předsíně. Rychle jsem si nazula boty, popadla bundu a klíče a vyběhla z domu. Sundal si helmu a usmál se. ,,Čau." Taky jsem ho pozdravila a pochválila mu skůtr. ,,Tak kam pojedem?" ,,Ještě nevim, ale první si vem helmu."
Podal mi přilbu s nápisem SWEET. Tak to teda ne! ,,Hej, proč ty můžeš bejt rebel a já musim mít SWEET? Já nejsem roztomilá a ani sladká!" Naoko jsem se začala vztekat, ale vlastně mi to přišlo docela vtipný. Smál se tomu a pak si taky nasadil helmu a nastartoval. ,,Připravená?" Místo odpovědi jsem mu dala ruce kolem pasu a hlavu si opřela o jeho záda. Rozjeli jsme se a já dokázala vnímat jenom zvuk motoru a jeho dech.
/Bill/
Kam pojedu nevim, ale rozhodně to nebudu táhnout někam na dálnici. Na to už je trošku pozdě a navíc by to mohlo být nebezpečný. Nechci, aby se Charlotte kvůli mně něco stalo. Sice jsem si už zkušební jízdu dal, ale přece jenom. Objedu s ní Loitsche a pak jí hodím domů.
Už tak dost na tom, že jsem se před tim nenajedl a teď mi kručí v žaludku. Jakmile jsem nastartoval, cítil jsem, že se přitiskla ještě víc. ,,Neboj, nehodlám tě cestou schodit někam do příkopu." ,,Jenom aby." ,,To zní jako bys o mně pochybovala." Řekl jsem ironicky, ale oba jsme to samozřejmě mysleli ze srandy.
Zastavili jsme na semaforech. ,,Nestavíme se někde?" Musel jsem zařvat, protože přes tu helmu není skoro nic slyšet a ještě, když do toho řvou motory kolem nás. ,,Klidně, ale do 11 musím být doma." To stíháme, jenom potřebuju trochu nabrat sílu a v tom mi pomůže kafe. ,, Fajn, tak já pak někde zastavím."
Na zelenou jsme se zase rozjeli a já, mimo to, že jsem řídil, jsem pozoroval, jestli někde nebude benzínka nebo aspoň restaurace. Samozřejmě, že to tu znám, ale když má člověk jako já hlad a pomalu usíná, tak se snaží aspoň chvíli zůstat soustředěnej. A v tom nejsem zrovna nejlepší.
,,No konečně." Zaskučel jsem si pro sebe a zmáčkl blinkr. Zastavil jsem u pekařství ,,die Blume" a sundal si přilbu. Charlotte sesedla a taky si sundala helmu. ,,Páni, v noci je to tu fakt pěkný." Usmála se a vešla do obchodu. Vytáhl jsem klíčky ze zapalování a taky jsem šel dovnitř.
Charlotte už stála u pultíku a rozmýšlela si, co si objedná. ,,Tak co si dáš?" Zeptal jsem se hned po tom, co mi brutálně zakručelo v žaludku. ,,Celkem mě láká ten zelenej čaj." Našpulila rty a znovu sjela pohledem celou ceduli s horkými nápoji. ,,Fajn, tak nám dejte jeden zelený čaj, jedno cappuccino a třeba... 2 tyhle borůvkové muffiny. Děkujem."
Zaplatil jsem a odnesl to ke stolu. Bylo tu vylidněno, jenom v rohu seděl nějaký zamilovaný pár, ale ten si nás stejně nevšímal. Zase si jednou můžeme v klidu pokecat.
