Ahojte lidi. To koukáte, co? Já taky. Rozhodla jsem se přidat poslední kapitolu, kterou mám napsanou. Já vím, že to po hodně dlouhé době a omlouvám se. Doufám, že se k příběhu o prázdninách dostanu, né, že bych měla tak nabitý program, ale prostě mi přijde, že jsem si vzala moc velké sousto. K tomu, abych tenhle příběh dopsala se budu muset hodně silně dokopat a upřímně? Jsem na sebe velice zvědavá. Nemá cenu se neustále vymlouvat a tak vám to prostě sděluju takhle. Navíc jsem se od TH už trochu víc odloučila, takže mě k tomu víceméně táhne jen to, že chci tenhle příběh dokončit.
Přeju hezké čtení a děkuju za podporu. :)
/Charlotte/
Otevřela jsem oči a přetočila se na bok tak, abych viděla na okno. Sněží! Chvíli jsem se jen koukala , ale pak jsem se zvedla a otevřela dveře na terasu. Nadechla jsem se studeného vzduchu a vykročila dopředu. Jakmile jsem bosky šlápla do sněhu, naskočila mi husí kůže. "Brr," otřásla jsem se. "Sice to studí, ale je to nádhera," popošla jsem k zábradlí a rozhlídla se po zahradě. Všechno bylo bílé. Střechy, stromy, tráva.
Miluju zimu. Když se s Ronnym můžem honit ve sněhu, když můžu postavit sněhuláka nebo když po sobě s tátou můžem házet sněhový koule je super. Zavřela jsem dveře, chodidla si trochu oklepala a pak vlezla do huňatejch ponožek. Došourala jsem se ke schodům, seběhla je a pak to zatočila do kuchyně.
"Dobré ráno," pozdravila jsem rodiče a sedla si ke stolu. "Dobré ráno," pozdravili mě i oni. "Dáš si čaj?" "Ten by bodnul, děkuju." " Jak si se vyspala?" Zeptal se mě táta. "Dobře. Jak vy?" Usmála jsem se. "taky dobře," odpověděla mi mamka a položila si přede mě hrníček s čajem. Poděkovala jsem a položila si ruce na rozehřátý porcelán, abych se trochu ohřála. Pořád ještě mě studěli nohy, možná, že tam by ten čaj byl potřeba víc.
"Kde je vlastně Ronny?" Rozhlídla jsem se po kuchyni a zkusila zapískat, ale nikde se neobjevil. Ani nemohl být blízko, protože vždycky, když se hne, zacinkaj mu známky na obojku. "Už řádí venku. Mám pocit, že letos si ten sníh užívá víc, než kdy jindy," řekl táta a pohodil hlavou směrem k velkému oknu, mířícímu do zahrady.
Popadla jsem čaj a šla k oknu. Ronny vesele pobíhal a vůbec mu nevadilo, že se mu tlapky boří hluboko do sněhu. Vždycky tam zaboří ten svůj placatej čumák, nabere sníh, vyhodí ho do vzduchu a pak se ho snaží chytit. Je roztomilej, jak se snaží bejt samostatnej, ale co mu zbývá, když já jsem dopoledne ve škole a rodiče v práci. V Berlíně tohle dělat nemohl, tak snad si to tu užije víc.
"To si to užívá beze mě?" Udělala jsem ublížený obličej a napila se čaje. Jen co jsem se dotkla hrnku, cinklo to. Pořád ještě na ten septum trochu zapomínám. "Jako malá," povzdychnul si táta. " Máš už hotový domácí úkoly?" Zeptala se máma. To bylo opravdu divný, protože se na to nikdy neptá. Táta se na ní překvapeně podíval a zvedl jedno obočí. "No co. Jsem si to taky chtěla jednou vyzkoušet," řekla mu a pak se obrátila ke mně: "To víš, že můžeš jít ven. Postavte něco pořádnýho." Čaj jsem položila na linku a mamce dala pusu na tvář. ,,Takhle se mi líbíš víc," řekla jsem a odběhla do patra.
První jsem zamířila do koupelny. Vyčistila jsem si zuby a namalovala se. Vlasy jsem si rozčesala a pořádně zalakovala, hlavně patku, protože z pod čepice vykukuje jen ta a spodek vlasů. Potom jsem se šla oblíct. Vzala jsem si džíny a černej rolák. Přes něj ještě tlustou mikinu, z šuplíku jsem vytáhla čepici a nasadila si jí na hlavu. Popadla jsem rukavice a seběhla schody. V šatně jsem si navlíkla zimní bundu a obula kanady. V zimě nosím trochu vyšší než jindy, ale nějakej markantní rozdíl v tom není.
