Hunger games - 70. ročník

8. Kapitola Aréna

60 vteřin. 60 vteřin a začne hlavní krveprolití u Rohu hojnosti. Rozhlížím se po aréně.Pomalu se otáčím po kovovém podstavci. Už chápu, proč máme takové oblečení.Podle toho co zatím vidím, aréna je dobrá a je tu voda. Spousta vody. I když se uvidí, jestli bude pitná. A jaké v ní budou hrozby... Pokud se chci dostat k Rohu hojnosti, budu se muset namočit. Zaostřím k rohu hojnosti. Vidím foukačky, ale jsou jen 2 a vidím, že ty dvojčata si na ně brousí zuby. Rozhlížím se dál. Mám to! Za sada nožů, která leží asi 2 metry před rohem. Ty budou moje. A myslím, že ten batoh, který je jen pár kroků ode mě se bude taky hodit. Podívám se na časomíru, která je magicky nad Rohem a sevře se mi žaludek. 20 sekund. Můj zrak padne na ostatní splátce. Profíci se usmívají a jsou připraveni k běhu. Ostatní splátci taky. Vedle mě zleva je Rick a z druhé strany Ginnger,která bude mít asi stejný cíl jako já, proto doufám, že jsem rychlejší než ona a dostanu se k nožům dřív. Pokud ne...radši na to nebudu myslet. Najednou se arénou ozve hlas "Nechť 70. Hladové hry započnou. " a začne odpočítávat.

10 - Naposledy se rozlédnu po aréně

9 - Zaostřím zrak na tu sadu nožů

8- Přičupnu si, abych byla připravená běžet

7 - vydechnu

6- nadechnu se

5- začínám se opravdu hodně bát

4- nene!

3- prosím ne!

2- zvládnu to!

1 - a arénou se ozve gong.

Všichni splátci se rozběhli k velkému rohu Hojnosti. Já běžím za nimi. Ginger běží hned vedle mě. Rychle běžím a očima se dívám na nožem. Najednou se mi pod nohami objeví baťoh a já zakopnu a skončím na trávě. Rychle vztanu, ale to už je Ginger u nožů a jeden hodí směrem ke mně. Těsně se vyhnu. Rychle se ohnu pro baťoh a jsem připravena utéct. Otočím se směrem k lesu. Už už vybíhám,ale do hrudi se mi zabodne šíp. Padám k zemi. Celé moje triko se v sekundě nasáklo krví.

"Copak děvenko? Šíp?" ozve se nade mnou hlas. Zaostřím. Je to kluk ze Dvojky a ušklíbne se. "Neboj, skončíme to rychle." řekne a zvedne nůž. Vím, co chce udělat. Jsem zraněná, ani se nebudu bránit. Zavřu oči. TOHLE JE MŮJ KONEC! řeknu si pro sebe. Ucítím bolest, jen na okamžik..

S křikem se probudím a rychle se posadím. Z rychleně dýchám a tisknu si břicho. Můj Bože! Byl to jen sen..

"Byl to jen sen, byl to je sen..." šeptám si do ticha pro sebe a piju vodu.

Zbytek noci se mi nedaří usnout, pokaždé mě probudí stejná noční můra.

Až brzo nad ránem mě probudí klidný hlas mého stylisty. "Sarah? Vztávej, musíme už jet."

Posílá mě do koupelny, kde se sprchuju, čístím si zuby a rozčesávám si svoje hnědé vlasy. Mdle se usměju na svůj odraz v zrdcadle. Moje zelené oči zajiskří.

Dostávám svoje šedé kalhoty a černé triko. Oblékám se a pak jdu s Paulem do výtahu a jedeme na střechu, kde nás bude vyzvedávat vznášedlo.

K nohám se mi spustí žebřík chytnu se ho a rázem mrznu a žeřík mě pomocí magické síly vytáhne nahoru.

Ve znášedle mě posadí do jedné z židlí. Celkem jejich 12, tudíž pro půlku splátců, na každé straně je 6 židlí. Já sedím vedle kluka z 3. kraje a vedle Clary z 8. kraje. Chodí mezi námi ženy v divném oblečení a v ruce mají velkou "zbraň", která se mi vůbec nelíbí. Chodí od jednoho splátce k druhému a vždycky mu něco střelí do paže.