The Flash - Tak trochu jinak

10.kapitola All of me...

Co naplat, druhá povídka se blíží pomalu do finishe, takže musíme s touhle trochu pohnout. 

P.S. V příloze máte All of me, ale s Lindsey Stirling. Nicméně to je v podstatě to samé ;) To samé, ale lepší :D

-Hemmy

,,To je neuvěřitelné!" rozplýval se Cisco. ,,To musel být nějaký..." následovalo jakési latinské zaklínadlo, kterému jsem nerozuměla a rozhodně mi ani nepřipadalo, že by bylo z angličtiny.  

,,Eh, co to říkal?" naklonila jsem se k Barrymu, který seděl vedle mě. Aby jste mi rozuměli, zrovna jsme seděli v nějaké pro mě neznámé restauraci, za kulatým stolem. Barry, Cisco a Caitlin mě sem zatáhli po práci. Je to pěkné, útulné a konečně trochu domácky vyhlížející. Neříkám, že například taková Praha, hlavní město české republiky, je špatně moderně vybavená, ale na Ameriku to prostě nemá... Nicméně po pár týdnech a následně také měsících je člověk rád za každý kousek něčeho, co mu připomene domácké prostředí jeho domova.

,,Že to musel být stroj, fungující na zajímavém principu," vysvětlil Barry a usmál se na mě. Barry na mě byl v poslední době hodně milý. Nevím, zda to bylo protože věděl, že mi může věřit, nebo protože viděl, jak mě můj nový režim zmáhá. Brzo ráno budíček, pak práce, pak tréning a do noci být v laborce a řešit -povětšinou- nesmysly, kterým nerozumím. I někdo superrychlý jako já, byl po tomhle všem, co se opakovalo každý den unavený. 

,,Ach tak," vyhrkla jsem a snažila se to zvláštní slovo, které Cisco řekl zapamatovat. Sice byla moje angličtina na úctyhodné úrovni, nicméně byla slova hlavně VĚDECKÁ slova, kterým jsem nerozuměla.

,,Theo? A co jsi vlastně dělala před tím, než tě sem ten stroj přenesl?" Co jsem dělala? Nooo... Zahleděla jsem se do stolu.

,,Jak už jsem říkala, před cestou sem, jsem absolvovala ještě jednu. Totižto v mém světě nejsou žádní, když to tak řeknu superhrdinové, jako jsi ty," podívala jsem se na Barryho ,,nebo Arrow. U nás o nich máme jen komixy a seriály. A ano, ač to zní sebevíc šíleně, máme tam seriály a komixy i o vás." Všichni tři na mě užasle hleděli a jako by hltali každé mé slovo. ,,Jenže...nejen o vás. I o jiných superhrdinech, se supersílami a já nevím čím vším ještě. Každé nakladatelství, píše o jiném vesmíru, ve kterém vždy na Zemi, naší Zemi, tihle superhrdinové fungují. Prostě jak je to i tady. No a než jsem se dostala sem, jsem se dostala ještě do jednoho takového vesmíru, taky na Zemi a potkala tam další lidi, kteří chránili zemi. Jmenovali se Avengers..."

A tak jsem jim vyprávěla o tom, jak jsem se dostala do Marvel vesmíru, jaká úžasná dobrodružství jsem zde zažila a jaké trapné okamžiky mě často rozesmály. Zmínila jsem se i o své sestře-rodině a práci, jakou jsem měla ještě před tím vším. Moje vyprávění se jim líbilo, za což jsem byla ráda. Mnohem víc jsem byla ale ráda za to, že mi věřili. Protože, řekněme si to na rovinu, kdyby jste seděli za jedním stolem s...očividným magorem, který vám vypráví pohádky pro děti, asi by jste mu zrovna nevěřili. Oni ale ano. A za to jsem jim byla vděčná.

Vycházeli jsme z restaurace a debata o mé minulosti byla ještě pořád v plném proudu. 

,,A o čem například, byly ty tvé články, o kterých jsi psala?" 

,,No, většinou jsem se snažila se zaměřit na věci, které by děti ve školách mohly bavit. Přeci jen, Angličtina je pro ně cizí jazyk a zasvětit celou hodinu překládáním nějakého nudného článku, který jim nic neřekne, by je asi zrovna nebavilo." Caitlin chápavě přikývla a Cisco se rozzářil jako zářivka v pečeném koberci. 

,,Třeba bys mohla jeden článek napsat i o nás, až se vrátíš!" Zasmála jsem se.

,,Jo, až se vrátím, jeden článek o vás napíšu," ujistila jsem ho. Barry byl podezřele zticha. Otočila jsem se na něj. ,,Co je Barry? Jsi nějak potichu. Barry sebou škubl a trochu tupě se na mě podíval. Asi jsem ho zrovna vyvedla z přemýšlení nad něčím důležitým...

,,Ne, nic, v poho," řekl zmateně a rozhazoval u toho rukama jak Brumbál při hře o trůny. Nenuceně jsem se usmála, což mu očividně trochu přidalo na náladě. 

,,Hele vy dva," oslovil nás Cisco. Máme v plánu jít ještě do klubu. Jdete s námi?" Caitlin stála za ním a zvědavě po nás pokukovala. Co jim je, že se tak potutelně usmívají?

,,No, nevím. Nevím, jestli tady workoholička..." podíval se na mě dráždivě.

,,Já nejsem workoholik," bránila jsem se s hraným uražením. ,,To že pracuju neznamená, že mě to baví." Odmlčela jsem se. ,,A do toho klubu s vámi klidně půjdu," řekla jsem nakonec a zkřížila si ruce na prsou. 

Oba...vlastně všichni tři dobře věděli, jak kluby nenávidím a přece mě do jednoho zatáhly. Naštěstí v něm nebylo příliš nakouřeno, takže se tam dalo docela slušně dýchat. Objednali jsme si pití (samozřejmě alkoholické) a sáček buráků. Zanedlouho přišel na dosud opuštěné podium na opačné straně baru nějaký showman a začal hlasitě křičet do mikrofonu.

,,Vítejte na každonedělní karaoke party. Tak, kdo bude první odvážlivec?" rozhlédl se po obecenstvu. Vytřeštila jsem oči. Co to má sakra znamenat?! Podívala jsem se zděšeně na Cisca a Caitlin, kteří při pohledu na můj zaražený a vyděšený výraz vyprskli smíchy. Onedlouho se k nim přidal i Barry.

,,Tak, co třeba vy! Hej! Vy dvě hrdličky!" zařval znovu chlap z podia, čímž na sebe přitáhl pozornost všech okolo, včetně té mojí. A nechtějte raději ani vědět, na koho ukazoval. Jeho velká ruka ukazovala na...na nás! Ukazovala na nás! Odněkud se vynořilo světlo, které na mě a ...proboha Barryho! Začalo svítit. A...a...

,,Hrdličky?" ozval se první Barry.

,,Ne, my nejsme..." nestihla jsem to doříct. Odzadu do mě strčila Caitlin a do Barryho Cisco.

,,Tak už jděte," popohnali nás. Pomalým krokem jsme se začali šourat k podiu. 

,,A hodně štěstí," zařvala za námi Caitlin. To štěstí budeš potřebovat ty, až si znovu sednu. 

Došli jsme na podium, kde se na obrovské obrazovce objevil seznam přehratelných skladeb. Bylo jich tam strašně moc!

,,Tak co?" zeptal se mě Barry nervózně. Ty jsi nervózní? Ty! Jsi-nervózní?! Ty alespoň umíš zpívat! To já mám srdce a žaludek až někde v hlavě, kde se perou o to, který z nich mi bude moct vyhnat mozek dřív.

,,T...tak t...třeba...All of me?" To byla upřímně první písnička, na kterou jsem pohledem narazila a kterou jsem znala. Kdo vám proboha v dnešní době bude zpívat nějaké Kissáky...

,,Dobrá. Ehm," podíval se na toho showmana. Ten přikývl a zvolil píseň.

Dalších pět minut jsme zpívaly. A řeknu vám, lepší karaoke jsem ještě nikdy neslyšela.

EGOISMUSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSSS!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Ehm...

Pravdou je, že mi opravdu šlo. Nebyla jsem sice jedna z těch potrhlých ženských, co místo jednoho tónu udělaj spletité vlny jiných a ostatní to považují za umění, ale šlo mi to. Trefila jsem se do všech tónů a společně s Barrym...Prostě paráda. Když jsme skončili, obecenstvo začalo zuřivě tleskat a vískat. A já? Moje teplota a barva šla rychlostí splasklého horolezce nahoru. Nakonec jsem zpátky k našemu stolu kráčela celá červená a tváře mi hořely, jako ještě nikdy předtím. Ale byla jsem spokojená. 

Sedli jsme si a trochu se vydýchávali. Cisco a Caitlin nás mezitím obhazovali horou lichotek, které ale ani jeden z nás nevnímal. Barry se ke mně naklonil a do ucha mi téměř neslyšně zašeptal:

,,Můžu si s tebou pak promluvit?" Znovu se odklonil a já se na něj podívala. Promluvit?

,,Jistě."