The Flash - Tak trochu jinak

1.kapitola Probuzení

Po delší době další...nebo spíš první kapitola. Prázdniny začaly a vysvědčení nebylo až tak hrozné, abych zůstala bez počítače. Takže tady je. A co vy? Jaké bylo vaše vysvědčení? -Hemmy

Tomu neuvěříte! Karma mě nenávidí. A dává mi to dost pociťovat. Nevěříte? Tak mi řekněte, kdo normální by vás nechal v komatu 10 měsíců ?! 10 MĚSÍCŮ! TO JE SKORO ROK! ANI JSEM NESLAVILA NAROZKY! Ách jo...

Doktoři už mě nejspíš chtěli odvézt na skládku...nebo tak nějak, protože když jsem se probrala, sestřička která u mě stála, omdlela. Ne vážně! Omdlela! Nikdy jsem si nemyslela, že budu děsit lidi. Nicméně to nebyl můj jediný důvod k nervovému otřesu.

Nejen že jsem zjistila že už jsem zahojená (až na jizvy které mi na těle zůstaly a už asi navždy zůstanou), ale někdo mi před odjezdem do tohohle...DC vesmíru přidal do kufru se sbalenými věcmi peníze. A to tak že hodně peněz. Asi Tony...

Každopádně mi trvalo po vypadnutí z nemocnice (kde si mě snad při těch testech chtěli nechat navždy) asi půl hodiny, než jsem si od jednoho moc milého pána zjistila, kde je nejbližší hotel.

,,Vidíte tamtu budovu?"

,,Ano," řekla jsem spokojeně, že to nemám tak daleko.

,,Tak od ní jsou to asi ještě dva kilometry." ... ... To si ze mě děláš prdel. A tak jsem se pěšky (protože jsem rebel a vzít si na dva kilometry taxíka se mi zdá zbytečné) vydala do hotelu.

Po dvou hodinách jsem zjistila, že to asi tak dobrý nápad nebyl. Stratila jsem se. A to pořádně. Na okolí nebyl nikdo, kdo vypadal, že by byl zdejší a tak jsem se vydala jednou postranní cestou co nejblíž k centru města, abych si ten taxík nakonec stejně vzala. To byla ale další chyba.

A po deseti minutách strávených v tmavé, špinavé a strašidelné cestičce uprostřed baráků jsem na to přišla. Začala jsem se klepat zimou a tak jsem se zastavila, abych si z kufru vytáhla nějakou bundu anebo svetr. V tom jsem za sebou zaslechla kroky. Rychle jsem se otočila. Šel za mnou nějaký chlap. Hádala bych tak 35 let, úzká postava, potrhané oblečení a...PROBOHA! PISTOLE! Vzala jsem si kufr a začala běžet pryč. Stihla jsem doběhnou asi 10 metrů před zatáčku, než se za mnou ozval varovný výstřel a chlapovo:

,,Zastav a odhoď ten kufr, nebo střelím!" Měl chraplavý a dost naštvaný hlas. Udělala jsem to.

,,Jestli chcete peníze tak..."

,,Sklapni!" Správně. Sklapnu. Začaly se mi z neznámého důvodu třást ruce. Vždyť už tě i mučili, tak se uklidni! V tom se zamnou zpoza rohu vynořila jakási žena, také se zbraní a přiběhla až ke mně.

,,Pusť tu pistoli chlapečku," řekla tvrdě a namířila svou zbraň na toho chlapa. ,,A ty běž!" zařvala na mě.

,,Ale já..."

,,Běž!" Zřejmě jí bylo jedno, že jí můžu pomoct...i když to nemohla vědět. Raději jsem ji ale poslechla. Vzala jsem si kufr a začala utíkat. Tu se stala další věc, která se definitivně zařadila do mého žebříčku šílených věcí. Když jsem totiž začala utíkat, tak...jsem téměř hned narazila hlavou o zeď. Ano, o tu zeď co byla ještě před chvílí 10 metrů ode mě. A jen tak pro vaši informaci, tohle nebyla teleportace. Tohle byla rychlost. Když jsem byla v MARVEL vesmíru, nikdy se nestalo že bych nějak ,,zrychlila". To musel udělat ten výbuch. To je teď každopádně jedno. Teď jsem totiž ležela na zemi a bolestivě kňučela. Ozval se výstřel. Poplašeně jsem sebou trhla a otočila se. Muž s pistolí začal padat mrtvý k zemi. Vytřeštila jsem na něj oči. Žena mezitím přišla ke mně.

,,Říkala jsem, že máš běžet pryč."

,,A musela jste ho zabít?" Žena se zamračila.

,,Hele holčičko, byl to buďto on, nebo ty." S těmito slovy zmizela. Nebojte, normálně odešla. Kdyby totiž fakt zmizela, tak by mi už vážně kleplo.

Prudký vítr mi najednou rozcuchal vlasy, a než jsem si je stihla všechny sundat z tváře, uviděla jsem magora v červeném obleku.

,,Kam šla ta žena?" zeptal se Flash rozvibrovanými hlasivkami.

,,A co já vím?" řekla jsem, když už jsem měla všechny vlasy na místě a bolestivě jsem se chytla hlavy.

,,Doprava? Doleva?" zeptal se pomalu, jako kdybych snad utekla z nějaké zvláštní školy. Vlastně celý se nějak zpomalil. Ne! Počkej! To dělám já! To umí přece i Flash, rádoby zpomalit čas. Wow, hustý! Pokusila jsem se soustředit a Barry zase chytnul normální rychlost.

,,Doprava," řekla jsem teď už s mírným úsměvem. Barry...totižto Flash vyrazil a nechal mě tam samotnou s mrtvolou a rozcuchanými vlasy. To je ale gentleman...

. . .

Nakonec mě do hotelu zavezla policie, která si všimla co se stalo a ačkoliv si myslela že jsem toho chlapa zastřelila já, usoudila že v pudu sebezáchovy...sebeobrany...to je jedno. Do pokoje jsem vešla celá vyčerpaná a nedbaje na večeři nebo vybalování, hupsla jsem do postele. Netrvalo to ani 10 minut a byla jsem tuhá.