The Flash - Tak trochu jinak

7.kapitola Testy

Hádejte, co je první věc kterou dělám hned po tom co jsem přijela z dovolené? ...No, tak fajn, jako první jsem se napila (To hrozné horko mě ubíjí!!!). Nicméně tady je další kapitola :). Lidi (a bacha, teď si du vylévat srdíčko), uvědomila jsem si, že se mi po vás stýská kdykoliv nejsem doma. Mám ráda, když si všimnu že přibila nová přečtení, anebo hlasy. Ale nejvíc ze všeho si vážím Vás a vašich komentářů, které mě dokážou rozesmát, povzbudit a HLAVNĚ! Ať mi do nich napíšete skoro cokoliv (ať už kritiku pozitivní, či naopak) potěší mě to. Pak vím, proč to dělám a za to vám moc děkuji!

Proč? Proč jsem se nemohla narodit s větší inteligencí? Proč?!

Proč jsem kruci musela Barrymu vytroubit moje tajemství?! (*facespawn*) Jsem prostě kráva. Přiznání Hemmy 2015.

,,Takže je to všechno pravda," ujišťoval se snad už posté Barry. Šli jsme po cestě směrem k institutu Dr. Wellse. Protočila jsem panenky, takže se mi noční krajina zatočila jako Bilbovy se zeleným buldokem v rukou. 

,,Jistě že ano. Kdyby to byl totiž jen vtip, tak by mě to po těch dvou hodinách, kdy se pořád přesvědčuješ už nadobro došly nervy...A že k tomu moc daleko nemám," řekla jsem nevrle a hodila po něm pohled psychopata při oslavě 12. narozenin. Takže zmlkl. Konečně. 

,,Omlouvám se," začal zase po chvíli. ,,Jen...je to tak absurdní, že se tomu těžce věří." Tak to určitě. To je jako by mi jednoho rána do bytu vtrhl Harry Potter a snažil se mě přesvědčit, že tráva přes noc zrůžověla. ...   ....A tak začala apokalypsa. ...Ale to je vcelku jiný příběh. 

,,Já tě chápu," přikývla jsem chápavě. ,,Jen jsem od rána na nohou, celý den jsem uklízela, leštila a vařila kávu, nemluvě o rozmluvě s jedním idiotem co nám měl dovézt náplň do kávovaru, ale...To je jedno. Prostě jsem vyčerpaná, ale ne fyzicky, ale psychicky." Barry se zhluboka nadechl. Čekala jsem, že z něj vypadne něco strašně inteligentního. 

,,Aha." Aha? Aha?! Ok, jeho inteligence prostě ještě nedozrála...já si počkám. ,,Tak a jsme tu." Podívala jsem se na obrovskou budovu před sebou. ,,Jsi připravená na menší testy?" Rychle jsem se na něj podívala. 

,,Jaký kruci testy?!!!" Nenávidím, když na mě někdo dělá testy! Barry si asi všiml mého znepokojení...ono jinak to ani nešlo, když jsem mu ho imaginárně omlátila o hlavu. Nicméně si asi jeho mozeček usmyslel, že by mě asi po dnešním namáhavém dni položilo, kdyby do mě někdo vsunul jehlu...nesmějte se, já vím na co myslíte a ne, takhle to myslený rozhodně nebylo!

,,Klid! Jestli chceš, můžu to odložit na zítra. Pokud se nerozhodneš přes noc rezignovat někam do Španělska, nebo podobně," řekl s mírným úsměvem a já se zasmála. Jasně, proč ně. Seru na minulost, jedu pařit do Španělska.

,,To v plánu opravdu nemám."

,,Tak v tom případě, by to neměl být problém. Ale i tak bude potřeba to vysvětlit i mým kolegům...to cos mi řekla." No páni to bude zábava! Kdo jsi?  Ále...magor z jiného vesmíru,jenž už se podruhé snaží dostat domů, ale poněkud mu to nevychází... Přikývla jsem.

,,Jo, s tím počítám." Pokusila jsem se o úsměv, ale asi to spíš vypadalo, že jsem si kousla do shnilého citrónu. 

***

,,Barry, já chci být jako ty. Cokoliv co děláš, se ti podaří. Zachraňuješ lidi, jde ti to. Jsi forenzní vědec, vynikáš v tom. Jsi svobodný a lepí se na tebe nejhezčí holky z Ameriky," řekl Cisco Barrymu a v tu chvíli si byl určitě naprosto jistý, že ho neslyším. Heh, chudák. Vím, odposlouchávat cizí rozhovory se nepatří, ale když jsou o mě... Nicméně bych určitě pár připomínek k jeho ,,proslovu" měla.

,,Takže z jiného vesmíru," řekla zasněně Caitlin a otočila se doprava, aby vybrala správnou jehlu. Ano, nakonec jsem souhlasila aby mi udělali testy. 

,,Jo, z takového trochu poklidnějšího vesmíru." Zahleděla jsem se do země. ,,Žádní hrdinové, padouši, nebo podobné Scifi blbosti." Caitlin se zasmála a já se na ni otočila. To ovšem nebyl tak inteligentní nápad, jak se v první vteřině pozdával. V ruce držela snad pětimetrovou jehlu! Vytřeštila jsem na ni oči a se slzamy (samozřejmě fingovanými) jsem se podívala na Caitlin.

,,Klid, nebude to bolet," začala mě rychle utěšovat. Asi se opravdu bála, že se rozbrečím. ,,Nebude to bolet, u jehel na velikosti nezáleží." To si fakt myslíš že jsem tak blbá, abych ti uvěřila?! ,,Jen to trochu štípne," zamumlala a vpíchla mi do ramene tu satanovu kudlu. Zasyčela jsem a odvrátila zrak. Nebojím se jehel. Ne, to ne. ... Tedy těch malých, z těch velkých mám panický strach!!! Když jsem byla malá, tak mi jedna doktorka vzala tolik krve, že jsem přišla o vědomí. A to jen díky jedné velké, tlusté a ohavné jehle. Jak já ty mrchy nenávidím!

Týrání za chvíli skončilo a já se mohla s klidem nadechnout. Svět se najednou vrátil do původní polohy...a to potěší. Raději jsem se ještě chvíli na Caitlin manipulující s mojí krví nedívala -nechtěla bych těď omdlít- a tak jsem se zadívala za sklo, na Cisca a Barryho. Utěšilo mě, že mě nepozorovali. Oni vlastně nedělali vůbec nic. Zmizeli.

,,Kam šli kluci?" zeptala jsem se Caitlin.

,,Asi zavolat dr. Wellse. Ten se na tebe bude určitě chtít taky podívat." Naběhla mi husina. Dobře jsem věděla, co je Wells zač a trochu jsem se toho bála. Přeci jen nejsem tu na to, abych dostávala cizí padouchy. O to se má postarat Flash.

Po chvíli mě Caitlin propustila a já se dostala do jakési místnosti s počítačema. Nějakej velkej machr přes elektroniku jsem nikdy nebyla, takže nápad nabourat se jim do databází byl ihned mým mozkem odmítnut. Podívala jsem se po něčem zajímavém k prozkoumání. Něčem, co třeba v seriálu nebylo... Ale nic takového jsem nenašla.

,,Thea Vernerová," ozvalo se zničeho nic zamnou a já polekaně nadskočila. Rychle jsem se otočila a podívala se na nově vzniklou trojici předemnou. ,,Jsem doktor Wells, těší mě," napřímil ke mně ruku. Trochu váhavě jsem mu s ní potřásla. Nevěděla jsem, co od něj můžu čekat. A takové lidi já nemám ráda.

,,Thea...ale to vy už víte." Významně jsem se podívala na Barryho. Ten se podíval na Cisca a ten se omluvně podíval na mě. Supr. Tohle není laboratoř, to je drbárna. Zamířila jsem svůj pohled radši na Wellse, který na mě ještě pořád upřeně zíral.

Jako by na něco čekal.

Ale na co?