Pamatuju si, jak jsi mi poprvé okomentoval příběh.
Luke5sos: páni, ten příběh je dokonalej. Doufám, že se vztah Annie a Luka vyvine dobře.
Nevěděla jsem, proč máš stejné jméno jako Luke na twitteru. Několikrát jsem se tě na to ptala a pokaždé jsi řekl, že jsi Luke. Nevěřila jsem ti. Však taky, že proč by měl Luke wattpad. Určitě nemá na čtení debilních slátanin fanoušků čas. Ale ty jsi mě přemlouval pořád. Pořád jsi chtěl na skype. Nevěřila jsem ti, že jsi Luke. Myslela jsem si, že jsi nějaký starý dědek. Hůř - úchylný dědek.
Uplynul týden od začátku našeho psaní, ale my spolu pořád na ten skype nešli. Já jsem se totiž bála.
Dva týdny. Tři týdny. Měsíc. Dva měsíce. Teprve potom jsi mě na ten skype donutil. Řekla jsem ano, pod jednou podmínkou. Poprvé bez webkamery, abych se ujistila, že jsi mladý.
Pamatuju si tvoje „Ahóój.", pamatuju si tvoje „Tak vidíš. Zním mladě. Nebo ne?"
Pamatuju si všechny věty, kterýma jsi mě rozesmál. Alespoň na chvíli jsem se cítila dobře.
Další tři měsíce uplynuly a ty jsi mě pořád otravoval. Slavili jsme půlroční výročí a já jsem se rozhodla, že ti dám dárek. Šla jsem s tebou na skype. Se zapnutou webkamerou.
Ten moment si pamatuju dokonale.
--
Em..ily: Fajn, půjdu s tebou na skype s webkamerou :)
Luke5sos: Děkuju :]
Příchozí hovor od uživatele Luke Hemmings.
„Ahój!" vykuklo na mě z webkamery to modrooké ztělesnění australské krásy. No doprdele. On to fakt je Luke Hemmings. Zírala jsem na něj s otevřenou pusou.
„Už mi věříš?" zasmál se. Jen jsem přikývla. Na nic víc jsem se v tu chvíli nezmohla.
--
Milovala jsem vzpomínky na tenhle moment. Vždycky mi v břiše začalo poletovat snad milion motýlků. Ale víš na co jsem vzpomínala nejraději? Na ty naše ostatní vzpomínky. Na ty dobré. Těch špatných jsem se bála.
