Uplynulo pět let a já jsem si mezi tím splnila svůj druhý sen. Spisovatelka mi nevyšla, se svojí wattpad kariérou jsem skončila protože mi připomínala tebe.Tak jsem se stala učitelkou ve škole.
Jednou jsme probírali sebepožkozování. Nějaká holka se zeptala jestli jsem to někdy dělala a mně se vybavily všechny ty vzpomínky na tebe. Ty zlé. Musela jsem se omluvit z hodiny a jít se trochu odreagovat do kabinetu.
Po chvíli někdo zaklepal. Osoba, co stála za dveřma mi vyrazila dech. Stál jsi tam ty. Začal jsi kecat kraviny o tom, jak moc mě miluješ a že to všechno byla chyba. Že byla chyba začít si něco s Ashley i když jsi věděl, že mě to zničí. Odmítla jsem tě. Byla jsem kráva.
Druhý den ve večerních zprávách byla reportáž o chlapci, který spáchal sebevraždu. Nijak jsem to neřešula, ale když tam ukázali tvoje tělo s podřezanýma žílama, zalapala jsem po dechu. Vedle tebe na stěně byl nápis.
Promiň. Za všechno. Byla jsi takový můj anděl. Miluju tě na měsíc a zpátky, Em.
Začala jsem brečet. Taky tě miluju. Sbohem. Nebo spíš ahoj? Nevím. Asi budeme teď už spolu.
Odložila jsem pero a prohlédla si svůj dlouhý dopis. Snad nejdelší co jsem napsala. Celý byl o našem přátelství. Vzala jsem si bundu a boty. Moje kroky vedly na hřbitov ke tvému hrobu. Zapálila jsem svíčku a s tichým „Miluju tě na Neptun a zpátky." jsem na náhrobek položila dopis v obálce. Chyběl jsi mi tak moc. Těch pět let i teď těch pár dní.
Ukápla mi slza. Za chvíli budu s tebou. Do batohu, který jsem měla na zádech jsem cestou sbírala kameny. Dál byl plný tvých triček. Jedno jsem taky měla na sobě.
Přišla jsem k útesu a stoupla jsem si na kraj. Podívala jsem se dolů.
Je tak vysoký. Chvíli jsem ještě váhala, ale nakonec jsem se pevně rozhodla. Tvůj anděl bude už navždy s tebou. Miluju tě.
„Andělé umí létat." šeptám a skáču.
