Hope Dies Last [CZ] ✔

#4. Kapitola

Rosie má pravdu, měla bych si odpočinout a ona taky. Máme tolik otázek, ale neznáme odpovědi. Doufám, že jich nebude víc.

Zítra vstávám za 10 minut pět ráno. Jak pro koho, ale já stíhám.

Nastavila jsem si budík na půl 5 a šla spát.

****

Proč si nechávám takovou písničku jako budík?!

Vstala jsem a udělala jsem zbytek věcí, co jsem měla.

Počkat! Něco mi chybí. Zrcadlovka!

Co? Jste nevěděli, že ráda fotím? Teď už to víte. Těším se, dlouho jsem tam nebyla.

Je 05:20 a já si obouvám své černé Conversky (celý outfit - multimédia).

Přes okno u dveří vidím, jak Rosie utíká na zastávku, aby tam byla první.

Beru si všechny věci, co potřebuju na víkend a vyrážím klidnou chůzí za Rosie.

Pozdravili jsme se a objali.

,,Co, těšíš se?"
,,Jako nikdy!" odpověděla nadšeně.
,,Budeš hodně překvapená. Je to nádherný město."
,,Z obrázků vypadá úžasně." rozplývala se.
,,To teda."

,,Víš, že nás čeká ještě cesta vlakem?"
,,Rosie, stíháme.." usmála jsem se a dala si ruce do zadních kapes od džínů.

Autobus přijel a my spokojeně jeli na nádraží.

Pořád jsem se musela usmívat, jak debil, protože mě bavilo se dívat na Rosie, jak se těší.

,,Co je pořád?" zeptala se nervózně.
,,Nic, jsem jen šťastná."
,,Ty jsi šťastná pořád." usmála se.
,,Nemyslím si, ale okay." sklonila jsem hlavu a zadívala jsem se do země.
,,Nechci se hádat."
,,Však žádnou hádku nezačínáne."

Autobus nám zastavil na nádraží a rovnou jsme tam zamířili a koupili si jízdenky.

,,Kdy nám to jede?"
,,Přesně za.. 13 minut. Moc času nemáme."
,,Jdeme tam už?"
,,Fajn, ale zbytečně budeme čekat uvnitř vlaku."
,,To nevadí! Jdeme."

Našli jsme náš vlak. Jel z 2. nástupiště.

Chyběly 3 minuty a Rosie něco už vytahuje..

,,To chceš vážně teď jíst?" protočila jsem oči.
,,Ale Bello.." udělala psí oči.
,,Jsi nesnídala?"
,,Hmm.." a začala vytahovat jídlo z obalu.

,,Co vůbec máš?"
,,Bagetu. Sýr, šunka, hlávkový salát, rajče a pařížský salát. Chceš?" nabídla mi.
,,Ne díky. Vystačím si s jablkem."
,,Nevíš o co přicházíš." a pořádně se zakousla.

Zbytek cesty jsme prokecali jako normální 16-ti leté holky a samozřejmě se i zasmáli.

Úplně jsem zapomněla na všechny otázky a soustředila jsem se jen na jednu věc. Víkend.

_____________

Myslíte si, že se něco v Londýně stane? Napište mi to.

S láskou Nicoll^^