Hope Dies Last [CZ] ✔

#8. Kapitola

Moc se omlouvám za neaktivitu.. Užijte si kapitolu :)

~ Po příjezdu z Londýna ~

Máme plán, mapu, určité věci, které budeme na tento týden potřebovat.

Za den jsme zjistili, že v Londýně je jenom kousek informace a to bylo u nádraží, tak jsme to vzali.

Podle mě, - M bydlí někde v Richmondu.

Sedím u notebooku a hledám něco na způsob, že by se třeba něco tragického stalo, že někde jsou uprchlíci a podobně..

Rosie má mapu, chodí po městě a hledá místa, kam se pak podíváme. Nejdřív, ale koukne na net, jestli to vůbec existuje.

R : ,,Proč se to všechno točí okolo školy?" Rosie mi napsala na Facebook.
I : ,,Cože?"
R : ,,Před chvilkou jsem pobíhala kolem školy a všechno by mělo být tam. A Bello?"
I : ,,To je zvláštní. Copak?"
R : ,,Je normální vidět vlkodlaka?"
I : ,,Ty máš zase halucinace?"
R : ,,Ne! Teď vážně, seriózně!"
I : ,,Co by tam dělal?"
R : ,,Čekal na úplněk?"
I : ,,Nechceš tam snad jít.."
R : ,,Ne to ne, ale jestli tam bude i zítra, tak tam půjdeme!"
I : ,,Souhlas."
R : ,,Teď už musím jít, měj se."
I : ,,Ahoj.."

Nevím, jestli mám být víc zmatená z důkazů nebo z vlkodlaka.. A jestli je to vůbec pravda..

Pro dnešek to balím, musím se vyspat.

Nic nenajdeš. Jsou to jen pouhé výmysly. Přestaň to hledat, nic tam není. Jsi tak hloupá..

,,Áááá!" zapištěla jsem snad nejvíc, co to šlo.
,,Všechno v pohodě, Bello?" přiběhla za mnou mamka.
,,Jsem tě vzbudila?" koukám na ni vyděšeně.
,,Ne, šla jsem do koupelny.."
,,Dobrý, nic to nebylo. Dobrou ještě.."
,,Dobrou noc."

Koukla jsem na displej mobilu. 03:38, úžasný..

~ Ráno ~
,,Spala si pak už v klidu?" otázala se mě mamka, když jsem šla dolů po schodech do kuchyně.
,,Ušlo to.."
,,Dobře, tu máš snídani a kafe si vem do školy, budeš ho potřebovat.." mrkla na mě.
,,Děkuju ti."
,,Nemáš zač." usmála se a dala mi pusu na tvář.
,,Uvidíme se po škole?"
,,Jo, přijdu okolo páté.. Ahoj."
,,Zatím."

~ Ve škole ~
,,Rosie, Rosie, Rosie!"
,,Bello!"
,,Potřebuju s tebou mluvit!" řekli jsme sborově
,,Mluv první.." namítla Rosie.
,,Ty hlasy.." polkla jsem.
,,O tom jsem chtěla taky mluvit.."
,,V kolik ses vzbudila?"
,,Před třičtvrtě na 4.."
,,Já taky.. Co to zase je?! Jako by nám nestačilo, co se děje teď.." byla jsem strašně naštvaná.
,,Klid. Na všechno přijdeme, ale postupněa ne teď."

____________

S láskou Nicoll^^