Hope Dies Last [CZ] ✔

#18. Kapitola

Jen tak na úvod chci říct, že do konce příběhu zbývá tak cca 12 kapitol :)

,,Hmm..?"
,,Bude to znít divně." zasmál se.
,,Nemusíš mi to říkat."
,,Jakto?"
,,Já to vím."
,,Cože?"

,,Ty víš co, neptej se jak to vím."
,,Ale já to vědět chci."
,,Tvůj problém."
,,Takže si to mám zjistit sám?"

,,Potom si promluvíme."
,,Beru to jako střechu."
,,Střechu, ne můj pokoj."
,,Chápu, zatím ahoj."
,,Ahoj."

Teď mám biologii.. jak úžasný předmět.

****

,,Příští hodinu si napíšeme písemku na celé učivo od září po teď. Ale látka z dneška tam nebude."
,,Ale paní učitelko, příští hodina je až po novém roce!" vykřikl spolužák Luke.

,,Já vím Luku, hlavně to učivo nezapomeň. A navíc tohle je poslední hodina v tomto roku."

,,Nečekaně." zamumlala jsem si pro sebe.
,,Takové řeči si nechte na prázdniny slečno Clarková!"
,,Když jsem žádné sprosté slovo neřekla!"
,,Ale mluvíte."

Co to je za logiku..?

****

,,Ta učitelka je sama o sobě blbá."
,,Žádná novinka Luku."
,,Ji prostě ignoruj." položil mi ruku na rameno.
,,Nedělej z toho třetí světovou." sundala jsem jeho ruku z mého ramene.

,,Uvidíme se ještě někdy?"
,,Máme společnou biologii."
,,Takhle jsem to nemyslel."
,,Ale já jo. Měj se."

****

,,Nenaštval tě dneska žádný učitel?"
,,Dneska? Ne."
,,To je fajn."
,,Co ty?"
,,Luke dolejzá."
,,Já věděla, že tě má rád!"
,,A jakto, že o tom nevím McCainová?"
,,Nechtěla jsem ti to říkat.

,,Fajn, zajdem do kavárny?"
,,Dobře."

****

,,Co to bude?"
,,Latté." řekla jsem.
,,Horkou čokoládu."

Číšnice si to zapsala a odešla.

,,Co chceš ode mě na Vánoce?" vypadlo najednou z Rosie.
,,Já sama nevím. Něco vymysli."
,,Bello.. dárek pro tebe je těžký vymyslet."
,,Tak mě překvap."
,,Fajn, tak se pak nelekni až ti to donesu před dům."
,,Neboj se, budu tě vyhlížet."

,,Tady to je."
,,Děkujeme."

,,A ty víš, co dáš mě?"
,,Ani ne."
,,Už je prosinec!"
,,Však a co?"
,,No nic.. uvidíš nejlepší dárek na světe!"
,,Ty sis to tak rychle promyslela?"
,,To se neříká!" a napila se své čokolády.
,,Tak fajn."

,,Jak pokračuješ v hledání?"
,,Pokračuješ? Spíš pokračujeme, ne?"
,,Ne, pokračuješ. Je to na tobě." mrkla na mě.
,,Tak fajn, jde to. Ale furt přemýšlím, jak ho předběhnout."
,,A on to o tobě ví?"
,,Jsi normální? Ne, neví."

,,A řekneš mu to?"
,,Teď rozhodně ne." napila jsem se.
,,Kdy se uvidíte?"
,,Cítím se jak u výslechu."
,,Protože jsi."
,,Asi dneska."

,,A kdy mu to řekneš?"
,,Hele Rosie, já fakt nevím."
,,Nemám do toho zasahovat?"
,,Kdyby si byla tak hodná."
,,Fajn, ale řekneš mu to."
,,To ti slíbit můžu."

****

Dopili jsme své, zaplatili a odešli.

_____________

S láskou Nicoll^^