Hope Dies Last [CZ] ✔

#10. Kapitola

Prosím, nezabíjejte mě, že poslední part byl 20.10. Jsem prostě líná..
Jinak na tenhle part nejsem vůbec pyšná, ale musela jsem konečně něco napsat.

,,Já tě nechápu."
,,Určitě za to může -M"
,,Rosie, jsem asi mimo, řekni mi to znova."
,,Ty to nechápeš? Vzkazy, ředitel, vyhrožování, Ashley, hlasy v noci, vlkodlak. -M nám zasadil brouka do hlavy."

,,Že je to jen sen a probudím se u sebe v posteli?"
,,Bello, nezkoušej to."
,,Hele mám toho vážně plnou hlavu."
,,A co myslíš, že já?"
,,Třeba nás zná, sledoval nás a věděl, že budeme v Londýně."
,,Blbá teorie."
,,Máš snad něco lepšího?"
,,Ne, nemám, ale já a ani ty se nevzdáme!"
,,Uvědomuješ si, že je hodina a tu řveš na celou chodbu?"
,,Cože? Aha. Ono zvolilo? Jsem ani nepostřehla."
,,Padáme do třídy, ne?"

,,McCainová, Clarková, chci vysvětlení, kde jste byli!"
,,V ředitelně."
,,Tak dlouho?!"
,,Ano, vlastně ne, chvilku jsme museli zůstat před ředitelnou, aby jsme rozdýchali to, co se nám řeklo."

Jak já tu učitelku nesnáším!

,,A co jste se dozvěděli?"
,,Že se.. -" přerušila jsem Rosie.
,,Myslím si, že by vám ta informace byla k ničemu." nahodila jsem ironický úsměv.
,,No dobrá, posaďte se."

,,Dobrej odpal."
,,Díky Logane."

,,Aspoň se nebavte Isabello!"
,,No jo furt."
,,Pojď k tabuli."
,,Co prosím?"
,,No jsi zkoušená."

Ona si na mě snad zasedla ta stará kráva. Kdyby byly moje představy reálné, tak už je 10x přejetá náklaďákem a dalším a dalším, a to nepočítám couvání.

,,Tak mi řekni, co všechno víš o Spojených státech v 16. století."

Pozn. autorky (vůbec nevím, jak mě to napadlo, ale nevadí :D)

Vyvázla jsem s jedničkou, mě jen tak nevytočí.

~Přestávka před poslední hodinou~

,,Musím si odskočit."
,,To mi nemusíš hlásit Rosie."

,,Ahoj Bello."
,,Logane? Ahoj."
,,Můžu něco..?"
,,No..?"

,,A něco ohledně Rosie?"
,,Jasně, ptej se."
,,Má někoho?"
,,Ty ji chceš?"
,,Po druhý se tě zeptám, má někoho?"
,,Ne, nemá."
,,A myslíš si, že by si začala s někým koho moc nezná?"
,,Tím chceš říct co?"

,,Mám kamaráda, nějak ho zaujala Rosie, chápeš?"
,,Tak to ti neporadím."
,,Cože? Proč ne?"
,,Nemám čas ti to vysvětlovat. Napíšu ti na Facebook."
,,Fajn, ale co nejdřív." odkráčí ke své lavici.

,,Co ten smutnej výraz?" posadí se Rosie na své místo vedle mě.
,,Nic. Pak ti to vysvětlím." hodila jsem vražedný pohled na Logana a pak zazvonilo na hodinu.

Nic nebudu slibovat, ale pokud se Vám kapitola líbila - Vote sem :)

S láskou Nicoll^^