Draco/Hermiona - Divadelní scéna plná lásky

Prolog..

Ooo.. Finally did it.. Užijte si to tak jako si já užívám psaní :')  

Říkal jsem to už od začátku. Svažte Pottera a krmte ho chlebem. Seberte mu hůlku, ostříhejte vlasy a nasaďte náhubek!

Říkal jsem to, ale nikdo mi nevěřil. A teď za to pykejte. Největší problém je, že se to očividně týká i mě. Nikdo nečekal, jak se Potter postará o jeho milovaný kouzelnický svět. Já ale ano. Dobře, čekal jsem že 'ty špatné', smrtijedy, vrahy zavřou přímo do Azkabanu.

Ten brýlatý tupec ale přišel s lepším řešením. Vymažte jim paměť. Uděláme z nich zasraný roboty a prostě je naprogramujeme.

Zní to úchylně, že jo? Nevěřil jsem tomu, dokud jsem nepřišel domů a otec cukroval svoji právě dopečenou bábovku. Matka seděla v křesle a pletla mi šálu. Čekalo to i mě. Věděl jsem to. Dřív nebo později by si mě našel. A asi by se na mě solidně vyřádil. Musel jsem něco vymyslet. Ona byla jediné řešení.

***

Ti namyšlení poskoci 'pana ministra' byli na každém rohu. Vážně, v tom ruchu bych si nemohl dojít ani na záchod. Můj cíl byl asi pět metrů, ale obtížnost vzrůstala počtem ozbrojených bystrozorů všude kolem. Všechno jsem měl celkem dobře dlouho promyšlené, stačilo jen dostat se k zadním dveřím. Byl by sice problém, kdyby byl dům prázdný, ale mé obavy uklidnilo světlo, které se náhle objevilo v předsíni. Mohlo být tak půl sedmé, i když tma byla značná. Neváhal jsem a co nejtišeji a nejšpinavěji jsem se plazil po smradlavé zemi. Věřte mi, ač je to k neuvěření, zažil jsem i horší věci. Světla, která zaznamenaly každý pohyb a poté spustily obrovský a nesnesitelný kravál by zkazily..všechno.

Málem jsem zakňučel, když mou váhou praskla větev a vydala tak hlasitý zvuk. Do hajzlu! Až příliš důležití chlápci cukli hlavou a vydali se mým směrem. Z hlavy se mi kouřilo, když jsem se snažil zachránit situaci.Zasunul jsem se hlouběji křoví a poté co se s nezájmem otočili a vrátili se na své původní pozice, nadechl jsem se a co nejtišeji, bez dechu se vypravil k jejimu současnému obydlí. Když jsem za sebou opatrně dovřel díkybohu odemčené dveře na chodbu, vydechl jsem. Nemohl jsem ztratit ani minutu. Seděla zrovna v křesle a držela v ruce mně neznámou knihy. Přišlo mi až komické, v jak typické poloze jsem ji našel.

Když mě spatřila, vyděšeně vykřikla. A to už se dostáváme k jednomu z bodů, proč se můj téměř dokonalý plán celý posral.

Věřte mi, bude jich víc. Měl jsem samozřejmě jeden záložní, ale mohlo to být všechno jednoduší.

,,Grangerová poslouchej mě, tím co jsi teď provedla jsi mě okradla asi o další dva dny mého života, ale odpouštím ti. Na," podal jsem jí svůj záložní plán a ona na mě s otevřenou pusou stále jen zírala. ,,přečti si to." přikázal jsem ji a ona nedobrovolně kývla. Vzala bílou obálku do svých bledých prstů a vypadalo to, že chce něco říct. Na to jsem neměl čas..Zbývalo možná tak ještě půl minuty než sem vlítnou bystrozorové. Slyšel jsem ten hukot z venku.

,,Potřebuji tvoji pomoc. Prosím, dřív než mě odsoudíš, přečti si to." jakmile jsem to dořekl, dveře se rozrazily a já už jsem se nebyl schopný pohnout. Věděl jsem, že pokud se plán bude vyvíjet takhle, budu to muset podstoupit.

,,Hermiono poslouchej mě, Potter není takový, jaký se z-" neměl jsem šanci to doříct. Všude byla tma díky působení omračovacího kouzla.

Mohl jsem jen doufat....