Draco/Hermiona - Divadelní scéna plná lásky

Kapitola VIII.

^^

Bylo půl druhé ráno. Půl druhé ráno a někdo jako šílenec bušil na dveře. Né, že by klepal jako každý normální člověk. V noční košili a kdyby cesta ke dveřím vedla přes kuchyň, tak i s nožem jsem se vydala otevřít.

,,Přísahám, že jestli to není dů-" nestihla jsem to doříct, vzhledem k váze, která se na mé drobné tělo svalila.

,,Hermiono." vydechl vyděšeně a pevně mě sevřel v náručí. 

,,Moc se ti omlouvám, zkoušel jsem i Harryho a Ginny, ale nikdo mi neotvíral." jeho tělo se pod tichými vzlyky celé třáslo. S vykulenýma očima a v naprostém šoku jsem ho opatrně plácala po zádech.

,,Nevím, co mám dělat, já-"

,,Malfoyi."

,,-nikoho nemám a-"

,,Malfoyi..." zvýšila jsem trochu hlas.

,,-nikdo-"

,,MALFOYI! Nemůžu dýchat!" strnul a svůj pohled přesunul na mě. Chvíli jen hleděl  se zmateným výrazem a pak rychle odskočil.

,,Ne-nechtěl jsem tě ještě víc naštvat. Já vím, že mě nenávidíš, jen jsem-"

,,Pojď dovnitř." s vynuceným úsměvem jsem ještě víc otevřela dveře, abych mu tak uvolnila cestu. Ani se na mě nepodíval a zamířil k mému skromnému gauči v obývacím pokoji. Trochu jsem se styděla za nepořádek, který kolem panoval. I když jsem měla na tomhle světem zapomenutém místě tolik volného času, vždy jsem nedůležité věci odkládala. I když se jednalo jen o pár kousků mého oblečení, i tak mi to nebylo příjemné.

Opatrně se posadil a pohled upřel k zemi.

,,Můžu ti uvařit čaj nebo něco." řekla jsem a přešla ke kuchyňské lince natahujíc se po varné konvici.

,,Ne, díky." zašeptal. Sedla jsem si na zem naproti němu. Dlaně měl křečovitě zatnuté a jeho obličej, který jsem zhlédla jen stěží, ukrýval spoustu bolesti.

,,Myslím, že by jsi mi to měl vysvětlit." neznatelně kývl a pak si odkašlal. Bylo znatelné, že mu v tom něco brání nebo se mu do toho alespoň nechce. Pohled měl pevně upřený na svá chodidla. Znervózňovalo mě to.

,,Možná by bylo lepší, kdyby ses u toho díval na mě." velice neochotně svůj pohled zvedl ke mně, ale pak přece jen upřednostnil starý koberec.

,,Já-Jen si prosím něco obleč." spínač, který vpustil červeň do mých tváří, mě přinutil okamžitě si rukama zakrýt tělo pod tenkým kouskem látky. Jako blesk jsem zmizela ve svém pokoji. Pro Merlina. Trapný pocit, který mi v hlavě spouštěl myšlenky, jež se pravděpodobně honily v mozku i Malfoyovi mě donutil na chvíli se posadit.

S klidným výrazem jsem se v kraťasích a mikině posadila zpátky na zem. S omluvným úsměvem se na mě podíval. Konečně. COŽE?!

,,Takže.." odkašlala jsem si po delší, stále trapné pauze ticha.

,, Vážně se moc omlouvám Hermiono. Nechtěl jsem tě nijak otravovat." vypadal strašně. Celé jeho tělo se třáslo, měl obrovské kruhy pod očima a jeho lícní kosti výrazně vystupovaly do prostoru.

,,Jak vůbec víš, kde bydlím?" 

,,Byli jsme tady s Ginny v ten první den, co jsem přišel do divadla." zakroutila jsem nad drzostí své kamarádky hlavou.

,,To je v pořádku, pokračuj." uklidnila jsem ho a pokusila se povzbudivě usmát. Pravděpodobně to mělo přesně opačný dopad, jelikož se mu začal třást spodní ret a očividně okousané nehty ještě křečovitěji tlačil do dlaně.