Draco/Hermiona - Divadelní scéna plná lásky

Kapitola III.

^_^ Ne, kratší už to vážně být nemohlo^^

Celé to peklo trvalo týden. Neuvěřitelně dlouhý týden. Než se všechno ustálilo a zajelo zpátky do starých kolejí, moje hlava svou velikostí odpovídala horkovzdušnému balónu. Konečně jsme mohli znovu rozjet již dlouho připravované představení. Romeo a Julie. Velice ohrané, pokud ovšem hlavní roli neobsadí domácí skřítci. Bylo to neobvyklé. Záleželo na zpracování. 

Zkoušky byly v plném proudu.

,,Antónie, tvůj výraz musí být víc, ehm- zbičovaný. Vždyť nemůžeš mi ženu, kterou nadevšechno miluješ!" vyčetla jsem mu už podruhé. Byl to 'rozený herec', pokud jste hledali mezi domácími skřítky. Teda aspoň to o sobě tvrdil.

,,Slečno Hermiono, kdyby se Elva tvářila zamilovaně, tvářil bych se zbičovaně. Vždyť se na ni podívejte." zmiňovaná skřítka ústa zkroutila do malého 'o' a pak pokrčila rameny. 

,,Ach Romeo, Romeo! Proč jsi Romeo? Zřekni se otce, zavrhni své jméno, anebo, nechceš-li, zasvěť se mně, a přestanu být Kapuletová." začala Elva odříkávat zpaměti. Tvářila se naprosto soustředěně, výraz jejího obličeje se změnil.

,,Mám ještě poslouchat? Či odpovím?" odpověděl António a pyšně se nad svým výkonem pousmál.

,,Tvé jméno je můj nepřítel. Tys jenom-"

,Ginny!" vykřikla jsem šťastně, když jsem poznala osobu,která se dovnitř potichu vkradla. Romeo s Julii mou vsuvku obdařili hlasitým mručením.

,,Ahoj Hermiono. Vidím, že to bude velkolepé." usmála se a oplatila mi pozdrav.

,,Jsem tak ráda, že tě vi-" -dím. Vypařily se mi hlasivky. Z jejího stínu vystoupila bledá, vysoká postava. Rty měl v úplné rovině, ale jeho modrošedé oči nevyzařovaly nenávist, tak jako vždy. Vypadal spíše nervózně.

,,Chtěla bych si s tebou o něčem promluvit."  řekla po dvou neuvěřitelně dlouhých vteřinách ticha.

,,Mám vzadu kancelář." pípla jsem a hlavou kývla směrem ke schodišti. 

,,Počkej tady Draco." houkla a já jsem se zajíkla při použití jeho křestního jména. Z neznámého důvodu se mi potily ruce.

,,Samozřejmě." odpověděl, skoro bych řekla.. mile. Cítila jsem se zmateně. V tom šoku jsem si ani neuvědomila, že na sobě nemá černý oblek jako jindy, ale obyčejné černé kalhoty s volně zakasanou košilí. Vlasy měl přirozeně rozcuchané a bradu mu pokrývalo světlé strniště. Hned potom, co si skousnul spodní ret, jako znamení nervozity ze zjištění toho, že na něj zírám, jsem pohled stočila mimo jeho obličej.

Pustila jsem ji do místnosti první a zavřela za námi dveře. Doufala jsem, že Malfoy v mezičase nic nevyvede.

,,Ehm, tak- jak se máš?" zeptala se a já jsem nakrčila obočí.

,,Rovnou k věci. Vím, že kdyby sinic nepotřebovala, neukázala by se tady přesně tak, jako do teď." v obličeji neměla žádný náznak toho, že jsem se trefila, ale po chvíli se doopravdy přestala falešně usmívat.

,,Mám pro tebe novou pracovní  sílu."

,, Ginny! To je skvě- " Hermiono. Snad si nemyslíš, že Malfoye jen venčí. Prosím to ne.

,,Počkej, to nemyslíš vážně."

,,Hermiono. Už to není ten starý Malfoy. Je-"

,,Ne." skočila jsem ji do řeči. Povzdychla si a vstala.

,,Nemáš na výběr. Je to vůle Pana ministra."

,,Chceš snad říct Harryho, ne?" vypíchla jsem. Na mou poznámku nijak nereagovala. Rysy jejího obličeje se ani nepohnuly.

,,Nedělej si zbytečně problémy Hermiono Grangerová." zůstala jsem na ni zírat a znovu si v hlavě přehrávala, co právě řekla.

,,Ven." řekla jsem a ona vykulila oči.

,,Rozmysli si, co říkáš." otočila se a práskla za sebou dveřmi. Nepotřebuji ničí pomoc a už vůbec ne tu Malfoyovu. Pokud- sakra. Možná se ani nemusíte ptát, kdo můj projekt financuje.

,,Fajn!" houkla jsem dolů ze schodů, když si od Malfoye nechávala oblékat kabát. Samolibě se ušklíbla a pak na něj kývla. Svůj pohled z jejich zad přesunul na můj obličej. Chvíli mě pozoroval, a i když jsem tomu nemohla uvěřit, usmál se.

Pozn. autorky : Tak^^ Jak si myslíte, že to bude pokračovat? ^˘^