Draco/Hermiona - Divadelní scéna plná lásky

Kapitola IV.

Klidně mě zabijte. Minule jsem nadzvedla, že kapitola je příliš krátká. No, teď jsem udělala změnu^^ Je ještě kratší^^ 

Tohle asi nebyl nejlepší nápad. Těsně vedle Hermiono, tohle je ta největší sračka v životě, na kterou si kývla. Pro Merlina. Tohle si s Harrym ještě vyříkám. Pokud ovšem bude mít odvahu se ukázat. Nebude. Ví, že by nedopadl dobře. Bylo by to ještě horší, než se znovu postavit Nikomu.

Seděla jsem ve své kanceláři. Vlastně to bylo to jediné, čeho jsem byla schopná. Sedět. Bylo to, jako si uvědomit, že sníte, máte noční můru a musíte prostě jen čekat, než skončí. Nemáte tušení,co se bude dít, čemu budete muset čelit, ale stejně se tomu nevyhnete.

Opřela jsem hlavu do dlaní a začala si mnout spánky. Hned jak jsem Ginny kývla, oba odešli. Ani ji nezajímalo, kdy má Malfoye poslat. Pro Merlina. Jestli mě tenhle pocit bezmoci někdy opustí, budu ten nejšťastnější člověk na světě. I když Ginny tvrdila, že už není takový jako dřív, nedokázala jsem si představit, být s ním v jedné budově. V jedné místnosti. Pro Merlina.

Na sucho jsem polkla a s nepříjemným pocitem, který stále neopouštěl moje tělo, jsem se vydala domů, stále doufajíc, že horká sprcha vše vyřeší.

***

Nevyřešila. A spánek taky ne. A činnosti, které následovaly před tím, než jsem se dostala do práce na tom byly stejně. Pokaždé, když se k mým uším dostal zvuk, který do divadla nepatřil, ve mně hrklo. Takhle to šlo až do čtvrté hodiny odpolední, kdy Antónie naštvaně hodil s maketou meče o podlahu.

,,Odmítám to dělat. Vůbec se nesoustředí!" a s tímhle se vypařil. Povzdechla jsem si a na vystrašenou skřítku se usmála.

,,Omlouvám se slečno Hermiono. Já se vážně snažím, jen-" když se z ničeho nic otevřely dveře, zmlkla. Zůstala zírat stejným směrem, jako já.

Venku pravděpodobně pršelo. To byla ta první věc, co mě napadla vzhledem k jeho mokrým džínům a černému svetru. Z vlasů dlaní setřásl otravné kapky vody a až pak si všiml našich pohledů. Nepříjemně se ošil a pak se omluvně usmál. On se usmál. Zase.

,,Omlouvám se. Vím, že jsem měl přijít mnohem dřív, ale nebylo mi ráno vůbec dobře." trvalo mi celých 28 vteřin, než jsem byla schopná se k tomu nějakým způsobem vyjádřit.

,,Jo. Ehm. Nemusel si sem chodit, pokud ti není dobře." usmál se a pobaveně zakroutil hlavou. Bylo mi na zvracení.

,,Už je to v pohodě."

,,Jo" řekla jsem jen a zírala. Zase.

,,Ginny říkala, že ti sem budu chodit pomáhat. Nikdy jsem nic takového nedělal,takže-"

,,Jo." skočila jsem mu do řeči.

,,Pokud ti dělá tak velký problém se na mě dívat, klidně se můžu otočit." řekl se smíchem a já si zevnitř skousla jazyk.

,,Omlouvám se Malfoyi. Jen mi to bude chvíli trvat." nad oslovením, které jsem použila nakrčil obočí, ale pak se znovu usmál.

,,Jsem trpělivý." vážně? ,,Tak, s čím můžu pomoct?" Nebyla jsem si vůbec jistá,jestli si jen nedělá legraci. Můj mozek nebyl schopný vstřebat, že Draco Malfoy bude něco dělat.