Draco/Hermiona - Divadelní scéna plná lásky

Kapitola VI.

Zdravím^^ Čte tuhle slátaninu vůbec někdo? Protože pokud ne, přijde mi to jako zbytečné zabíjení času.^^ Přidávám kapitolu pro svůj lepší pocit.

Ráno bylo úžasné, vstala jsem s nenuceným úsměvem bez upozornění budíku. Vesele jsem pravou nohou vykročila z postele a vycenila zuby na svůj odraz v zrcadle. Koutky směřované směrem nahoru po chvíli vystřídal zhnusený škleb po uvědomění si faktu, že musím do práce. S Malfoyem. Myšlenky se mi zatoulaly zpátky k včerejší konverzaci, a tak jsem vyslala patrona se zprávou přímo k Panu ministrovi. Byla jsem si téměř jistá, že se neozve, ale aspoň jsem to zkusila.

Dala jsem si rychlou sprchu a s Denním věštcem se posadila ke snídani. Pořád to samé dokola. 'Ministrovy reformy hýbou nejen kouzelnickým světem.''Harry Potter- zkáza nebo spása?' Divila jsem se, že to autor článku na téměř poslední stranu vůbec dostal. Většina kouzelnické populace s Harryho názory souhlasila. Byla toho názoru, že si Vyvolený prošel takovými situacemi, že špatné rozhodnutí ani udělat neumí. Byl patronem světla. Co řekl, bylo svaté. A bylo to dobře.

Zamknula jsem domovní dveře a zbičovanou chůzí se vydala k divadlu. Bylo chladno. Děkovala jsem za huňaté vlasy, které zahřívaly můj krk a schovávaly mé uši.

Už čekal před divadlem. Neměla jsem ponětí, jak mohl vědět, kdy má přijít.

,,Ahoj." řekl na pozdrav a ustoupil, abych mohla odemknout. Kývnula jsem v odpověď a vešla dovnitř.

,,Čekal jsem tam venku snad dýl než hodinu." řekl se smíchem, když ze sebe sundal přebytečné oblečení.

,,Vždycky chodím ve stejnou dobu, stačilo se zeptat."

,,Budu si to pamatovat." usmál se a já mu oplatila úšklebkem. Mě na sobě obyčejné bíle tričko s dlouhým rukávem, které perfektně obepínalo jeho, ehm- naprosto odporné tělo.

,,Takže jdeme rovnou do knihovny?" zeptal se po chvíli a poškrábal se na nose.

,,Dodělám to. Potřebuji tě jinde." uchechtl se a já jsem nad svou pitomostí zakňučela.

,,Kde konkrétně?" kdekoliv. Jen co nejdál ode mě.

,,Potřebuji roztřídit pár kostýmu. Rookie tě tam zavede." zamávala jsem skřítkovi, který se po zaslechnutí svého jména objevil vedle nás.

,,Dobré ráno slečno Hermiono." vypískl a Malfoye už táhl za lem rukávu ke kostymérně. Hlavní úkol dne splněn. Zbavit se Malfoye- hotovo.

Vydala jsem se tak jako včera ke knihovně a po zavření dveří jsem se pustila do zařazování knih hezky na jejich místo.

***

,,Hotovo!" ozvalo se po dvou hodinách klidu zespoda. Zatlačila jsem slzy beznaděje a sešla po schodech dolů.

,,Nemusím to jít kontrolovat, že ne?" protočil hlavou a zakroutil hlavou.

,,Pokud máš tu potřebu."

,,Mohl by jsi mi pomoct zavěsit pár cedulí." v duchu jsem se profackovala za to, že jsem to vážně řekla a vlezla do skladu. Byla to ta nejchladnější místnost vůbec, plná krámu, z kterých jsem stejně potřebovala jen minimální část.

,,Budeme potřebovat ten žebřík z knihovny." konstatovala jsem.

,,Na co máš hůlku Hermiono?" odfrkla jsem si a založila si ruce na hrudi.

,,Pořád se bez hůlky nezvládneš ani vysmrkat, ale zvládnu to i sama."

,,Fajn." hůlku schoval zpátky do kapsy a cedule s nejrůznějšími nápisy položil na zem.

,,Máš nějaký nápad, aniž bych musel až nahoru do knihovny a s tím obrovským žebříkem zpátky?" moc možností nezbývalo.

,,Vlastně ne." přemýšlením mu na čele vyskočila drobná vráska. Vyděsily mě jeho oči, které se po chvíli zářivě rozsvítily. Přišel až ke mně a příšerně blízko mých nohou si čapnul.

,,Malfoyi?!" vypískla jsem.

,,Vlez mi za krk." vykulila jsem oči a cítila jak mi vyschlo v krku.

,, Tak na to zapomeň, jdu si pro hůlku." řekla jsem až příliš vysokým hlasem.

,,Zapomněl jsem, že se bez hůlky nezvládneš ani vysmrkat." šeptl ze země skoro neslyšně. Bohužel jsem ho slyšela. Hrál mou vlastní hru.

,,Jestli spadnu-"

,,Budu tě držet." ujistil mě s odporně sladký úsměvem a nastavil ruce. Pro Merlina Hermiono? Co to zase děláš? Nohy jsem mu hodila kolem krku a následně vyjekla, když své velké dlaně položil na má stehna. 

,,Aspoň se tvař, že si to užíváš." zavrčel, když jsme procházeli kolem zrcadel.Šikovně mi podal první ceduli. S třesoucími se prsty jsem ji za řetízek zavěsila na hřebík, který byl nešikovně přibitý na stěně.

,,Tady je to všechno, můžeš mě položit. Jedna přijde nad vstupní dveře."  mně neznámým chvatem si mě přehodil přes rameno a po mírném pocitu tlaku u svých nohou jsem se znovu ocitla  v jeho náručí.

,,Páni. Dneska nemáš zavřené oči." řekl se smíchem a já svůj obličej co nejdál odtáhla od toho jeho.

,,Pusť mě na zem." zašeptala jsem, ale nedostalo se mi žádné odpovědi. Jen se usmíval a jeho stisk zesílil. Začala jsem s sebou nelidsky házet. Jeho spokojený úsměv se změnil na vyděšený, když jsem mu vyklouzla a on jako pravý zasraný gentleman můj tvrdý pád na studené parkety utlumil svým tělem pod tím mým. Ocitla jsem se dlaněmi opřena o jeho hruď, neschopná slova.

,,Začínám si myslet, že vyhledáváš šance se mě dotknout." vydechl po chvíli a pramen mých neposedných vlasů schoval za moje ucho. Šokovaně jsem na něj zírala s otevřenou pusou.

,,Tvoje oči zblízka vypadají nádherně." dodal šeptem a jemně se usmál. Moje podvědomí, které teď přímo ječelo, mi pomohlo uvědomit si jednu věc. Je to Malfoy. Rozčíleně jsem se zapřela o jeho vypracovaný hrudník a rozběhla se směrem ke dveřím. Zastavila mě až jeho ruka, která šikovně zachytila mé zápěstí.

,,Pusť mě Malfoyi." skvěle Hermiono. Víc rozrušeně to ani znít nemohlo. Nechápavě se zamračil, ale svůj stisk nepovolil. Sklopila jsem zrak k zemi.

,,Co máš za problém Hermiono? Co jsem tak strašného provedl, že se na mě nemůžeš ani podívat?" chtěla jsem svou dlaň zabořit mezi jeho oči přesně tak, jak jsem to udělala ve třetím ročníku, ale nakonec jsem si to rozmyslela.

,,TY jsi můj problém Malfoyi! Neusmíváš se, nikomu nepomáháš a už vůbec mi neříkáš Hermiono! Moje oči nejsou nádherné a tak mě v žádném případě nechceš doprovodit domů!" vyštěkla jsem a svou ruku znechuceně vyškubla. Pohled, kterým mě propaloval, mě donutil uhnout pohledem.

,,Nenávidíš mě." zašeptal po chvíli.

,,BINGO!" odvětila jsem a vyletěla z místnosti. Oblékla jsem si kabát a zabouchla za sebou dveře. Konečně si rozumíme. Konečně se cítím správně. 

Pokud to ale bylo správné, kde se bere ten odporný pocit viny v mém hrudníku...