Alternativa

Prolog

„Hej, co má tohle jako být?!" vykřikl Neville do tmy.

„To by mě taky zajímalo," poznamenal s hraným ledovým klidem Draco.

„Draco? Jsi to ty? Nebo jsi Filius a umřel jsi takhle mladý?" vzpomněl si Neville na Dracova vnuka Filiuse, pojmenovaného po oblíbeném učiteli jeho matky, jehož místo později sama v Bradavicích zaujala.

„Longbottome! Podívej, my jsme omládli. Vždyť vypadáme tak na sedmnáct."

„No, vážně už nejsme dědci. Hurá."

V dálce se zčistajasna ozval ženský hlas: „Ticho tam dole! Anelo, jdi to zařídit."

Brzy na to k nim přišla asi patnáctiletá hubená dívka čistýma modrýma očima: „Aha, to jste vy dva. Tak pojďte, sestra pro vás má nějakou práci."

„Kde to jsme?" zeptal se Draco.

„Řekněme, že jste se dostali na konec své poutě."

„Jakože jsme mrtví?" podíval se na ni Neville.

„Jo. Ale nezoufejte, dlouho to tak nezůstane."

„Škoda, já už se těšil do nebe," řekl Draco.

„Ty by ses do literárního nebe dostal jen těžko. Ale máš možnost si vylepšit bilanci. Sestra má v úmyslu vytvořit Alternativu."

„Alternativu? Co tím myslíš?" divil se Neville.

„Jiný svět. Se stejnými postavami. Svět, kde byste umřeli až ve vysokém věku a žili navíc šťastně až do smrti. A pak se dostali do literárního nebe."

„A proč do něj půjdu já? Smrtijed jsem přece nebyl?" děsil se Neville.

„Anelo! Proč tadytěm vykládáš o literárním nebi, když mají ještě dlouhou cestu před sebou?" přichvátala asi osmnáctiletá holka s tlustými brýlemi.

„Azeret, prosím tě. Vždyť musí vědět, proč se mají snažit něco změnit."

„Promiňte, pořád jste mi neřekly, proč nemůžu do nebe," konstatoval Neville.

„Nechal jsi ji jít. I když jsi ji miloval. Půlku života se kvůli tobě trápila, i když to dokázala dobře skrýt."

„O kom to sakra mluvíte?"

„Ty nevíš? Lenka přece," sdělila mu Anela.

„Takže si postup do literárního nebe musíte zařídit sami," oznámila jim Azeret.

„Jak zařídit sami?" zeptal se Neville.

„Pošlu vás do roku 1977. Budete mít necelé tři roky, abyste si všechno přichystali tak, jak si myslíte, že se vám to bude hodit. V den svého narození zmizíte, ať už se narodíte, nebo ne. Ztratíte paměť a budete žít znovu. Začnete s čistým štítem."

„Klíč ke všemu leží v Bradavicích," řekla Anela.

„V Bradavicích," narovnal se Draco.

„V Bradavicích. Takže, Draco, tobě bude šestnáct a nastoupíš do šestého ročníku. Budeš se jmenovat třeba Daniel Lieszenskij. A Nevillovi bude sedmnáct, půjde do sedmého. Co se jména týče, tak třeba Norbert Lieszenskij. Jste bratři, matka pocházela z Anglie, byla Skrková. Váš otec byl čistokrevný a stejně jako vy studoval v Kruvalu. Nyní oba zemřeli na dračí spalničky a vy na přání své matky jdete studovat do Bradavic. Norbert je už dospělý, takže se o Daniela může postarat. U Gringottových máte trezor s dostatkem peněz na tři roky. Dobře je využijte. Být vámi, dávala bych si pozor, co děláte. Jinak můžete způsobit, že se nikdy nenarodíte. A ještě jedna věc. Kdo doopravdy jste, můžete říct jen dvěma osobám. Vybírejte dobře, ti dva dotyční vám mohou pomoci i po vašem narození."

„Do jakých půjdeme kolejí?"

„Dobrá otázka, Neville, i když trochu zbytečná, nemyslíš? Nebelvír a Zmijozel."

„Proč mě chcete poslat znovu mezi Smrtijedy?"

„Protože Draco, tam je několik osob, které nejsou skrz naskrz prohnilé a prolezlé zlem. Minimálně dvě by tě měly zajímat."

„Moji rodiče už v té době do Bradavic nechodili."

„O nich nemluvím. Dost řečí. Jaký si to uděláte, takový to budete mít. Až zmizíte, už ničemu nepomůžete. Je jen na vás, jak to dopadne. Záleží na vás, jestli Pána Zla porazíte nebo ne. Záleží jen a jen na vás, jestli napravíte svoje chyby. Pokud se vám to nepodvede, čeká vás literární peklo. Hodně štěstí."