Alternativa

Díl první: Otázky, kapitola pátá: Ošetřovna

„Pořád si myslíš, že být Smrtijedem je tak skvělé?"

„Vždyť se jí nic nestalo."

„Mohla zemřít nebo zešílet. Kdybys ji neomráčil včas, možná by ležela u Munga a možná na hřbitově. Regulusi, James a Angela Potterovi jsou čistokrevní. Jak vysvětlíš, že z toho útoku vyšli nejhůř právě oni dva."

„Prostě se někdo spletl nebo netrefil."

„Nemůžeš věčně zavírat oči. Angela v tebe ještě pořád věří. Jsi slepý nebo co, Blacku? Potterová je do tebe blázen. Její rodina patří k Fénixovu řádu. Nepochybuju o tom, že Angela se po dokončení Bradavic také připojí. Co budeš dělat, až budete jednou stát každý na jiné straně?"

Regulus neodpověděl, zahrabal se pod peřinu a předstíral, že spí.

Když se James probral, kolem jeho postele stálo šest postav. Nejdříve si myslel, že to jsou andělé. Brzy však poznal Norberta, Siriuse objímajícího Leslie kolem pasu, Angelu, Remuse a Petra.

„Jak dlouho jsem byl mimo?"

„Skoro tři týdny."

„Ten zápas s Havraspárem už byl?"

„Bratránku, jsi příšerný. Sotva se probereš a už myslíš na famfrpál."

„Tak byl nebo nebyl?"

„Byl. Prohráli jsme. Frank chytil zlatonku dřív," odpověděla mu omluvně Angela.

„A co je ještě novýho? Sakra, Tichošlápku, kolikrát ti mám opakovat, že moje sestra a sestřenice jsou zakázané ovoce," všiml si teprve Siriusovy ruky kolem Lesliina pasu.

„Jamesi, už jsi někdy slyšel o tom, že zakázané ovoce je nejsladší?" pousmál se Remus.

„Nevzpomínám si. Komu z vás mohu poděkovat, že tu ještě žvaním?"

„Remus doběhl pro Pomfreyovou a Brumbála, Norbert tě levitoval skoro celou cestu do školy. Ale nebýt Lily, nevydržel bys do příchodu Pomfreyové," sdělila mu Angela.

„I když Lily tvrdí, že máš zatraceně tvrdý kořínek, protože takovou ztrátu krve by přežil málokdo," řekl Remus.

„Párkrát se tu stavila, když jsi byl mimo. Vždycky se snažila, aby ji tu nikdo neviděl, ale my stejně věděli, kde je."

„Siriusi!" šlápla mu Leslie na nohu.

„Ano, miláčku?"

„Jsi ta největší drbna v Bradavicích."

„Zvláštní, to samé říká Alice o Jamesovi," ušklíbl se Tichošlápek.

„Vážně tu byla?" zeptal se James.

„Měl bys jí a Alici poděkovat," upozornil ho Remus.

„Proč Alici?"

„Našli s Frankem Angelu. Zůstala ležet kousek od vchodu do Prasečí hlavy omráčená."

„Aha. Za jak dlouho mě pustí?"

„Tak za týden a to bude Pomfreyová ještě brblat, že bys tu měl zůstat."

„Bubáci? Sakra, vždyť to už jsme brali ve třetím ročníku," zamručel Daniel.

„Místo učitele obrany je prokleté. Každý rok se střídají učitelé, žádný nevydrží déle než rok. Ani takhle ne."

„Proč, Regu?"

„Copak sis nevšiml, že jí každý pátek přijede manžílek. Pak se dobu ocumlávají na chodbě. Jestli to takhle půjde dál, do konce roku jde na mateřskou."

„Máš nějaké vtipné vzpomínky na bubáky?"

„Ne, u nás jsme je ještě nebrali."

„Jsme v šestém ročníku a vy jste ještě neprobírali bubáky?"

„No, když jsem se učil na NKÚ, něco jsem si o nich přečetl, ale prakticky jsem se s ním ještě nesetkal."

„Jeden kluk u nás se bál našeho učitele lektvarů, který vypadal trochu jako starší Snape. Tak si ho představil v šatech své babičky."

„Měl taky tak mastné vlasy?"

„Ještě mastnější. Věkem se to asi zhorší."

„Nechtěl bys k nám přijet na Vánoce?"

„To myslíš vážně?"

„Jasně. Potřebuju někoho, kdo mi pomůže přečkat matčiny kecy, že mám být věrný čisté krvi, že Sirius je krvezrádce a podobně."

„To zní děsivě."

„Je to ještě horší. Bráchu mám i po těch letech rád. I když se každou chvíli pohádáme, teda vlastně jsme se hádali."

Lily kráčela na snídani, když jí někdo poklepal na rameno. Otočila se.

„Ahoj."

„Ahoj, tebe už pustili?"

„Jak vidíš. Chtěl jsem ti jenom říct díky. Nebýt tebe, tak už tu nejsem."

„To nic nebylo. Pár obyčejných kouzel," rudla zrzka do barvy svých vlasů.

„Která Remus ani Norbert neznali."

„Na mém místě by to udělal každý."

„Každý ne. Většina by si hleděla hlavně zachránit vlastní kůži."

„To jsi měl taky udělat. Ta kletba přece letěla na mě."

„Když ti na někom záleží, umřeš radši ty než ... radši já než ty. Mimochodem, když se červenáš, sluší ti to," řekl a raději zmizel.

Po chvíli Lily dohnala Alice.

„Lily? Proč se červenáš a usmíváš jako měsíček na hnoji?"

„Ne, to teda neusmívám."

„Radši si jdi opláchnout obličej, ať tě takhle nevidí Ange a Leslie. Mohly by to vyklopit Jamesovi. Slyšela jsem, jak prohlásily, že jsi z možných kandidátek na švagrovou nejvhodnější."

Lily raději kamarádčinu radu poslechla.

„Norberte?" zastavil Daniel svého milovaného bratra na chodbě. Ostatní Pobertové na něho raději počkali, protože kdykoli zastavil Regulus Siriuse, došlo mezi nimi k ostré výměně názorů.

„Ano, Dane?"

„Na Vánoce budu u Blackových."

„Prima. Tak kdybychom se neviděli, šťastné a veselé." Norbert šel jedním, Daniel opačným směrem.

„Norberte, co děláš o Vánocích?" zeptal se ho James.

„Nic v plánu nemám."

„Nechceš jet k nám? Sirius s námi trávísvátky už kolik let. Mým rodičům hosté nikdy nevadili."